Jak jsem neudělal chybu
Ve středu jsme v kinu Ponrepo křtili mnou přepracovanou knihu 20 000 mil pod mořem. Byl to jeden z nejhezčích a nejzajímavějších křestů knihy, jaké jsem zažil - a děkuju za něj nakladatelství Albatros, které knihu vydalo a křest zorganizovalo - včetně promítání dvou Meliesových filmů, Cesty do nemožna a Podmořský tunel.
Ale k věci samé: Ukázalo se, že jeden z hostů už stačil knihu přečíst.
"Máš tam blbost," pravil. Musím připustit, že když vydám nějakou knihu, velmi často se ukáže, že mi tam ulítne detail. Že třeba na straně 250 tam někdo zatlouká do zdi skobu a na straně 14 se píše, že ta stěna je pancéřová deska. Takže jsem zatrnul, co jsem zase spáchal.
"Píšeš, že na veslici je kormidlo ovládané kormidelním kolem. Už jsi někdy viděl veslici ovládanou kormidelním kolem?"
Ta úleva!
"Viděl! A kdyby ses pořádně koukal, taky bys viděl - na obrázku Zdeňka Buriana!"
Ta epizoda mi dala zabrat, protože na obrázku je to jinak než v původním textu, kde se píše o tlupě námořníků a profesor se sluhou a harpunářem pochopitelně neveslují, protože jsou panstvo a ve verneovkách má panstvo na hrubou práci lidi. Burian to zlidověl, posádku člunu zkrouhnul na šest plus jeden (kormidelník u kola) a já musel k veslu posadit i pana profesora. Takže jsem měl radost, což neznamená, že v nějaké příští knize nebude možno najít pěknou koninu.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena