Byl jsem tři dny (vlastně celý den - ten prostřední) - v Istanbulu. Poprvé v Turecku, čerstvé oči. Velká zvědavost.
Žádná vylomenina typu "strýc Podger" se mimořádně nekonala, přestože jsem podal štěstí ruku: na letišti v Praze jsem si koupil zámeček na heslo a znáte to, jak to dopadá, když si myslíte, že jste zvolili snadno zapamatovatelné heslo. Nicméně, nějaká ta kuriozita se přece jenom najde.
Tam, kde jsme se pohybovali, tedy v centru, je policejní přítomnost opravdu viditelná. A nejen to - v některých restauracích mají bezpečnostní rámy, ostatně měli jsme ho i ve vchodu do hotelu (ne snad, že by někdo kontroloval, to rozhodně ne).

No tak si to tak jdete po ulici a vlezete do podchodu. Ten je nabitý krámky - ostatně, všude se něco prodává, obchodů a obchůdků jsou tu galaktické počty. No a jak tak koukáte po krámcích užasněte - je tu stánek s pistolemi a revolvery a samopaly! O kousek dál další a pak zase další, pěkně po ruce, řeklo by se na ráně.

Zmíním se ještě o jedné záhadičce, která mi tak trochu vrtá v hlavě. Přes Zlatý roh, to je úzký dlouhý záliv zakousnutý do evropského břehu Istanbulu, vede most, pěkný, částečně dvoupatrový, po horním patře se jezdí a chodí, v dolním jsou hospody. No a nahoře stojí jeden vedle druhého Turci a chytají ryby. Ne snad, že bych některého z nich viděl nějakou chytit! Někteří mají kádinky a v nich rybičky tak malinké, že snad ani nestojí za řeč. Ale ti vážní mužové tu stojí celý den a když se jim udice zamotají, rozvážně si podávají pruty a vyměňují si je a rozmotávají vlasec v rituálu, který se tu zřejmě provozuje celá staletí.
Od vynálezu chytání ryb na udici.

Přece jen zase Podger
Byl jsem tři dny v Turecku, to už jsem hlásal. No a před odjezdem jsem chtěl bejt užitečněj. A že zavezu posekanou trávu na skládku. Takže jsem ji naložil pěkně zabalenou do plachty... a zbytek tušíte. Byl jsem v zemi hvězdy a půlměsíce, když Ljuba vidí, helemese, ono to Neffíkovo auto je nějaký zamlžený! Zkusmo šla otřít okno a ono bylo zamlžený zevnitř. Otevřela tedy dveře a pak už je pauza a když ji sousedi vzkřísili čuchacími solemi, divila se, proč je všude kolem tolik plynových masek. a myslela, že je to cvičení civilní obrany.
Ach jo. Já to myslel dobře. Ale nedomyslel.
Dnes jsem vezl trávu na skládku na kolečko. A autíčko druhej den větrám.
Aby to nedopadlo jako v tý "urban legend" o tom autě, co nešlo prodat kvůli tý mrtvole, co v něm půl roku zbyla.
Fakt je, že mezi mrtvolou a posekanou travičkou jsou rozdíly. Ale zas ne tak moc velké, jak by se zdálo.
Ale existuje i ten K-Touch, vyšťoural ho pan Z.R. na webu, zde je ta stránka. Slovenské dovozní firmě jsem poslal mail, že mám zájem, ať mi pošlou aspoň to minimální info, kolik stojí. Neodpověděli. Asi jsem jich měl objednat dva tisíce kusů. Tak až příště. Děkuji všem laskavým čtenářům, kteří mi přispěli radou!

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena