Doskuhráno jest
Večer se mi udělalo tak blbě od žaludku, že to přesahovalo bombastická líčení z ruských Bylin. Přitom jsem nesnědl nic, nad čím bych si pak mohl říkat - vidíš, to máš z toho! Večeřel jsem půldruhého rohlíku, koupené byly v sobotu, takže ani čerstvé, ani zkamenělé. Podezření padá na anglické slané máslo, protože pak si jím Ljuba večer namázla kousek chleba a taky ji nebylo nejlíp.

Je to zvláštní pocit, když se mi udělá blbě - protože mně nikdy nic není. Copak si některý čtenář vzpomene na nějaké moje zdravotní skuhrání? A není to tím, že bych nerad skuhral, naopak, je to u mě jako u každého, skuhráníčko, to je moje potěšeníčko. Ale nebyl důvod. Až včera. Dneska ráno je to opět dobré, doskuhráno jest.

Viděl jsem bouračku
Byla to klasická situace, stalo se to v Dolních Břežanech. Za kruháčem (v poslední době zasekaným) je rovný úsek kolem obecního úřadu a zámku, pak ostrá doleva a hodě ostrá kolem zdi doprava. Jedu a vidím - před námi stojí kamion. Zastavím asi jako třetí za kamionem a za mnou další dvě auta. To poslední sahá kufrem k té zatáčce doprava.
Načež vyjel kretén v bílé dodávce, vlítnul do nepřehledné zatáčky jak cukrář, zazmatkoval, strhnul to do protisměru a toho posledního nešťastníka opískoval. Viděl jsem to v zrcátku.
Kdyby jel podle předpisů, nejspíš by to i v té zatáčce ubrzdil.

Je to jen potvrzení toho, co pořád tady troubím, takzvané rychlé ježdění je jen koleda o průser. Praktické využití nula. Při cestách do 50 km, a to děláme všichni nejčastěji při našem způsobu života, je rozdíl v dojezdu minuta, dvě v nejlepším případě. Každá zácpa, každá smolná červená na křižovatce srazí náš průměr tak, že to nedoženeme ani za cenu rozkrájení. Jenom zvyšujeme riziko.
Že bude za rohem stát kolona. A my se nabouráme se všemi důsledky z toho plynoucími.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena