Zatím jsem se o tom nezmínil: stará kuchyňská linka dosloužila, koupil ji dnes přes Bazar.cz jeden pán z Chebu a dopoledne si pro ni přijede. No a novou nám vyrábí firma Jacques v Břežanech, kuchyň v provencalském stylu, jak vystřiženou z francouzského časopisu. Můj podíl na akci byl zatím minimální – byl mi svěřen úkol obstarat krabice, aby bylo kam dát nádobí. Další úkol – starej se o psa, ať se neplete. Ani to nepřesahuje hranice mých schopností.

Při té příležitosti se udělá tamhle tamta změna a onde jiná změna, jedno k druhému, ono se to rozhodně neodbude tak, že pán si odveze starou kuchyň do Chebu a od Jacquesů novou přivezou. Nicméně ani jeden vzlyk neuslyšíte, ani jednu slzu nespatříte, to pevně slibuji.
V tuto chvíli, kdy to doopravdy ještě nezačalo.

Setkání s Bambulí

Bambule je půlmetrákový bloodhound, půldruharoční veselá fenka. Nora ji už jednou potkala, na procházce s Ljubou, a tenkrát to dopadlo totálním vysílením zmíněné Bambule. Včera se tedy obě slečny setkaly znovu. Zpočátku to byl velký respekt ze strany Nory. Málo platné, víc než dvakrát větší váha. Opatrné spirálové přibližování, pak ujišťování, že se Nora cítí podřízená a TAKHLE malinká. Postupem času se osmělovala a začala štípat Bambuli do zadku. Nakonec Bambule pochodila poselství – a zahájila na tu bílou štípatelku hon.

Jak to dopadlo?
No, krátce a dobře, totálním vysílením zmíněné Bambule.

Fanánek na návštěvě

Konečně krásné dny, na to, že je skoro půlrok na krku, dá se říci no setsakra konečně! V altánku na zahradě jsme seděli letos snad potřetí a poprvé bez zimového tetelení. Přišli i Věra s Pepíkem a malým Vojtíškem a Fanánkem.

Zajímavé, jak se zahrada v ten okamžik zmenšila! A byla plná Fanánků a Nor. Těžko v danou chvíli posoudit, zda Fanánek honí Noru nebo Nora Fanánka. Když jsou ti dva pohromadě, přestávají platit zásady běžné fyziky a nastupuje cosi jako kvantová psí fyzika. Pojmy jako pes a běh a zahrada ztrácejí smysl a najednou je tu pes – stav a prostor – stav a ty dva stavy se prolínají.

Ne pořád. Jsou i chvíle klidu. Fanánek s Norou leží na trávníku a odpočívají a hlavičkami se oňuchňávají. Podotýkám, že je Nora vykastrovaná, takže hlas přírody sice jistě taky dál zní, ale mnohem slaběji, než kdyby tomu bylo jinak. A tak tomu bylo do pozdního večera, kdy jsme návštěvu doprovodili domů a to mělo za následek, že na návštěvě jsme tentokrát byli my, Ljuba, já a Nora. A jelikož vše má svůj konec, skončila i psí kvantová fyzika. Fanánek zalehl na pelech a Nora spala nedaleko stolu, u něhož jsme seděli. Chvilkami se jí ze spaní mrskaly nohy.
Zdálo se jí, že je doma a přišel na návštěvu Fanánek.

Případ s Bertíkem

Fanánek je největší kamarád naší Nory a Nora je jeho největší kamarádka. Jenže je tu ještě Bertík. Je to Fanánkův soused, pejsek čilý, sympatický. Oba dělí plot spíše symbolický, opatřený nizoučkými plaňkovými vrátky, zajištěnými jen na provázkové očko. Což vyplývá ze vztahů obou rodin, ale to není předmět našeho zájmu.

Přivedl jsem Noru k Fanánkovi a to už byl Bertík u sebe na zahradě. Noru vítal, opřel se tlapkami o vrátka a dával najevo maximální radost. Jeho paní mu tedy vrátka otevřela, on se radostně k Noře vrhl a ona ho neméně radostně vítala.

Jenže to rozhněvalo Fanánkaa. Nora je jeho a ne Bertíkova! Začal tedy Bertíka honit po pozemku a to byly mety pořádné, až jim od tlapek odlétaly chomáče trávy. Nora běhala s nimi a bylo na ní vidět, že neví, jak se zachovat. Pomáhat Bertíkovi proti Fanánkovi nebo pomáhat Fanánkovi dohnat Bertíka? Dobře to dopadlo, nikdo nikoho nepokousal, nicméně osvědčila se zásada, že kamarádství jo, ale nesmí se do něho připlést ženská.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena