Bezmála pětiletý Davídek odnaproti zastává k evoluční teorii zásadně odlišné stanovisko, než prezidentův fámulus Hájek. Ten, jak známo, se distancoval od darwinismu (dodejme ovšem, že od zvulgarizovaného darwinismu) a prohlásil, že on z opice nepovstal.
Davídek je toho názoru, že se lidi vyrábějí z opic. Řekli jim to prý ve školce. Vyzvídal jsem na vnučce Dominice, co se ona z tohoto oboru dozvěděla ve školce. Není snadné z ní vydolovat to, čemu se říká rozumné slovo, avšak zdá se, že se dinosauři v její školce propírali. Výroba lidí z opic nikoli.

Za její velikonoční návštěvy u nás ve Zvoli jsme se ale nezabývali evolucí. Víc šlo o cyklistiku. Dominka konečně objevila kouzlo rychlého pohybu a podnikli jsme velkou výpravu na náves, tedy na hřiště na návsi, v sedle oněch strojů rychlonohých, já s Ljubou na kolech, ona na First Bike. Říká se tomu odrážedlo, ale je to něco jako kolo, jenomže to nemá šlapky a je třeba se odrážet nohama. Davídek odnaproti má First Bike už za sebou minimálně rok a dnes už jezdí na svém kolečku, ale Dominka se zatím odrážedla bála. No a teď už na něm drandí bez zábran! Je to skvělá věc a hned v sobotu budeme s First Bikem konat další experimenty.

 

Případ s mobilem
Vida a zapomněl jsem na jeden cestovací! Stalo se to v Rangúnu v hotelu... Ljuba mi přepírala kalhoty, namočila je, pak je začala rukama propírat a vida, něco tvrdého, copak to je? Byl to mobil, Sony Ericsson Walkman. Zapnutý, podotýkám. Vzal jsme si ho na cesty, protože se bojím smartfounů v cizině, přesněji, bojím se absolutně kriminálních tarifů na datové roamingy. Co já vím, co se kde v smartfounu musí nastavit, abych měl jistotu, že si nesáhne pro data semhle a támhle a nepodívá se na počasí nebo na polohu či kýho čerta? Zkrátka, měl jsem s sebou jednoduchého Erika.

Vytáhl jsem z něho simku a baterku a dal ho sušit. Simku jsem nacpal do ještě jednoduššího mobílku, měl jsme ho jako zálohu. No a pak jsem trávil sušením následujících 14 dní a teprve po návratu domů jsem baterku i simku do Erika vrátil, zapnul... a on bezvadně funguje.

Včera jsem to vyprávěl jednomu známému. Nechtěl tomu věřit.

“Tuhle jsem telefonoval venku na chodníku a z nebe padla kapka. Na mobil. A je v čudu.“

Třeba je to tím, že v Rangúnu mají nevodivou vodu.

Případ s mobilem pokračuje a jiné radosti
V pátek jsme si tu pochvaloval, že můj Sony Ericsson přežil vyprání kalhot. Přežil 14 dní... fungoval v pohodě, ale sotva jsem zveřejnil tu pochvalu, odešel do věčných mobilišť. Snad jako na truc, když jsem o něm psal, a to jsem si myslel, že o něm píšu hezky. Nevyčítám mu to, má na odpočinek právo.

S Dominkou za motýly
Loni jsem se byl s vnučkou Dominikou ve skleníku Fata Morgana podívat se na exotické motýly. Bylo to fiasko, tehdy tříletá Dominka se bála a když jeden krásný motýl si ji sedl na rukáv, utekla a prohlásila, že jí motýli vaděj. Takže jsme skončili u šatny, mají tam před záchody stoleček a křesílka, hodná paní šatnářka nám půjčila tužku a dala nám papír a z automatu jsme si koupili Kofolu a malovali motýly.
Dominice jsou čtyři a na dotaz, zda by se nebála se podívat na motýly odpověděla, že je přece velká a že se nějakých motýlů neboj. Takže jsme se tam v pátek vypravili znovu.
Skutečně se nebála. Prošli jsme všechny tři části skleníku Fata Morgana. Motýli ji očividně nebavili. Procházela kolem nich ve stylu motýli, no jo, dobrý, ale nic hustýho. Ale skončila ta výprava dobře.
U hodné paní šatnářky jsem si vyprosil tužku a papír, koupil v automatu Kofolu a na stolečku před záchody jsme si malovali motýly.

Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena