Možná by to bylo jiné, kdyby byla Nora větší nebo menší. Jenže víte, jak to je s tím, kdyby něco bylo nebo nebylo, jsou na to pěkná úsloví o rybách a podobně. Nora je jaká je a vejde se v restauraci přesně pod stůl. Vestoje.

Přijdeme do pizzerie Periferie u nás v Břežanech, já si sednu a Nora doslova vejde pod stůl a zůstane tam stát. Nabádám ji, sedni si, lehni si. Dělám to pro sebe, ne pro ni. Opravdu se vám neobědvá příjemně, když vedle vás někdo stojí, tedy, vedle vás pod stolem.

No a večer jsme měli schůzku s Ljubou a jednou kamarádkou v kavárně Marmelade, taky v Břežanech. Ljuba přivezla Noře deku. No a táž Nora, která mi stála pod stolem, tady v kavárně nezaváhala a zalehla na deku. Chce svůj pelíšek.

Takový je to pejsek. V podstatě nepotřebuju vodítko. Poslouchá mě, neutíká mi, jde, kam jí řeknu. Ale vyžaduje svoje pohodlí.

O vlas od blamáže

Vypěstovali jsme si odhad, kam se vejdeme s autem a kudy už neprojedeme. Někdy mě to až překvapuje a říkám si, co to asi v očích a mozku je za jakýsi radar či co, že to dokážeme odhadnout. A to, prosím, nejsem specialista na provoz v garáži!

Čímž se dostávám k situaci. Včera jsem vyzvedával vnučku Dominiku ve školce. Před školkou - je to v malé uličce – byla dosti neladná skrumáž aut. No a koukám, jede dáma ve velkém offroadu a hodlá projet jakýmsi esíčkem mezi třemi auty. No a já, nevyléčitelný všetečka, jsem jí začal ukazovat, jak má točit volantem, aby projela.

Byl jsem si stoprocentně jist, že se to podaří. Mám přece radar v oku. Ona musí projet. Jenže jak tak jela, centimetr po centimetru, to její auto se záhadně zvětšovalo a mezera stejně záhadně zmenšovala.

Napadlo mě, že ji donaviguju do situace, kdy zabředne – a nepůjde s tím nic dělat, nebude možné vycouvat!

Bylo to opravdu o vlas, na levé i pravé straně. Papírek by se tam nevsunul. Ale ke kontaktu nedošlo a tím pádem jsem se stal princem zachráncem, v bílém brnění s plavými vlajícími vlasy.

No, a teď fakt strašně kecám...

Různé příhody

K té první došlo ve čtvrtek. Vyšli jsme s Norou z lesa v místech, kde říkáme U chaloupek. Nora běžela asi 100 metrů přede mnou. Je to něco tak samozřejmého, že bych se o tom nezmiňoval,kdyby to nehrálo roli. Najednou se zastavila a od té velké vrby, co je u potoka, vyběhla dvě divoká prasata. Veliká byla jako piáno, téže barvy. Nora naštěstí zůstala stát a prasata přeběhla přes cestu, vydala se na pole a zmizela v protějším lese. Noru zachránila nehybnost.

No a v sobotu jsem s Dílnou fotil na Medníku, Noru jsem vzal coby doprovod. No a tam, kde rostou kandíky, tábořila nějaká partička a vyběhl vlčák a pustil se za Norou.

Co k tomu dodat?
Tentokrát ji zachránila hybnost.