Na druhé straně kopce ve stráni bývala hospoda U Lišků. Kdysi mi teta to místo ukázala a vyprávěla mi, jak se tam scházeli každou sobotu a neděli mladí lidé z okolí, aby si zatančili a pobavili se. Bylo to ve 20. letech minulého století. Všichni se měli rádi a bylo lhostejné, zda pocházeli z českých či německých rodin.

Slečny si na zábavu oblékly krásné hedvábné šaty, vzaly šperky nebo bižuterii, hoši přišli v oblecích. Na podzim a v zimě měli všichni klobouk a sváteční kabát.

Dnes už hospoda nestojí, v blízkosti někdo staví rekreační domek. Prastaré dva ovocné stromy, asi švestky, zůstaly. Je tam čtvercové místo obklopené letitými kaštany, na němž býval taneční parket. Kaštany s velikými korunami jistě pamatují hodně. Pod jedním z nich kdosi udělal lavičku.

Vedena touhou slyšet co nejvíc ptáčků a znovu si prohlédnout zajímavé místo, zamířila jsem tam.

Byl krásný slunný den, ptáci zpívali jako o závod, chvílemi se ozval vzdálený vlak. Větve smrků s novými výhonky vypadaly jako ozdobené světlezelenou kraječkou. Kaštany právě kvetly. Sedla jsem si na tu lavičku. Nade mnou bzukot včel.

V tom působivém prostředí jsem si představila mladé lidi v krásných prvorepublikových šatech, pravé gentlemany a vedle nich slečny v hedvábí a slaměných kloboucích s květinami.

(Takové šaty a klobouky ještě mám ve staré skříni na chalupě.)

Zdálo se mi, že vidím mladé páry jak tancují, hudba hraje. Pánové dávají přednost dámám, dvoří se jim a ukazují jen slušnou slovní zásobu. Dívky s úsměvem přijímají jejich komplimenty.

Něco tam úžasně zavonělo. Říkala jsem si: "Snad necítím i jejich decentní voňavky?"

Byla to vůně kaštanových květů nade mnou.

Procitla jsem a hned mi bylo jasné, že jediný tanečník, který by tady mohl přicházet v úvahu nyní, je zajíc nebo lišák. Měla jsem se tedy k odchodu. Kousek dál, na malém kopečku, se mezi trávou prodíraly zbytky barevných skalniček. Pamatují ještě zašlou slávu hospody nebo je sem některý chatař donesl nedávno?