Před několika lety uvedla Česká televize převzatý pořad "Největší Čech". Originál byl, tuším od BBC. Svými rozměry a váhou jsem se přímo cítil předurčen k tomu být největším a nejtěžším Čechem, tedy kdyby rozhodoval Archimédův zákon a nikoliv diváci. Ale i tak jsem byl naprosto spokojen, když jsem zjistil, že vyhrál s ohromnou převahou Jára Cimrman. Pamatuji si, jak Jan Štern, vedoucí tohoto projektu, kdesi vyprávěl, jak se ptal, jestli může být největším Čechem pravděpodobně nikdy nežijící postava: "Samozřejmě, že ano, i postavy ze starých bájí mohou představovat pro národ největší osobnost, máte asi na mysli Svatého Václava, že?" "Ne, mám na mysli Járu Cimrmana, osobnost, která nikdy neexistovala a kterou si vymyslela parta lidí kolem nealkoholické vinárny U pavouka, která také nikdy neexistovala, ale byl to velmi oblíbený pořad v šedesátých létech v Československém rozhlase. Byla to parta jazzmanů a intelektálů, která přivedla v imaginární vinárně na svět neexistujícího Járu Cimrmana. Pak se toho chopila skupina amatérských divadelníků a napsala jménem Cimrmana divadelní hry a tak ho zpopularizovala, že si lid obecný tuto osobu vyvolil za nejpoulárnějšího syna svého národa. Ona to totiž v době bolšvického šeda a obecné devastace kultůrních hodnot byla jediná legrace, která nebyla hloupá a trapná." Pánové z BBC poněkud nechápali. Po pokusu, kdy jim byly přeloženy krátké scénky z Cimrmana a poté "oficiální řachanda" typu stupidního Felixe Holzmana, pochopili.

A tak nealkoholická vinárna U pavouka získala na slávě. Hudební teoretik dr. Evžen Hedvábný, kouzelník-ilusionista Jožka- Merano Blažejovský se svou japonskou chotí Uuňo Uuto Blažejovskou a osoba Járy Cimrmana vtrhli k nám domů takříkajíc bez zaklepání. Když jsem byl v práci, teta mi "přímé přenosy z vinárny" nahrávala, a když jsem měl volno, tak jsme s mámou a s tetou uspořádali "náhradní večer", kdy jsme se při přehrávání smáli, při tom jsme popíjeli víno a bylo nám fajn.

Na začátku sedmdesátých let jsem chodil se Zorou Ulbertovou, byla to má první velká láska, no velká, ona je mrňavá, ale krásná! Jak jsem si na ni teď vzpomněl? Sestra pořádala rodinnou knihovnu a při té příležitosti mi přinesla knihu, kterou mně věnoval u příležitosti mých narozenin Zořin táta doktor Karel Ulbert. To byl nejenom skvělý fyzik a chemik, ale měl i duši básníka. V knize Der Hungerpastor (roman) od Wilhelma Raaba byl následující dopis:

Vážený příteli, doneslo se mi, že v nejbližších dnech oslavujete iubiléum jakés, z něhož, máte-li či nemáte-li plezír posuďte sám.

Mě jestiť samozřejmě tuto vinšem se přihlásiti a takto naše dosud (jak doufám) přátelské vztahy ztvrditi.

Čím však trvaleji připomenouti toto výročí? Tentokrát jsem si věru hlavu lámati nemusil. Na svých toulkách (však mě znáte) zabloudil jsem onehdy do jedné z pražských antiqv, jejichž tuchlé teplo a rozličná literární společnost v regálech tolikerou jsou mi potěchou, když tu padl mi do oka svazek jeden, pro svůj tajemný titul i zdobný exteriér. Netušil jsem ovšem zdaleka, jaké úžasné překvapení mne čeká, až jej otevru. Jaké to věnování! Neuvěřitelné! Četl jsem je znovu a znovu a stále nevěřil svému zraku! Jest to možné? Ale arciť!

Jak nepoznat onen z matematických úvah, přírodozpytných pojednání, hudebních partitur, kulinářských brožur, uměleckých traktátů, autorských rukopisů básní, fejetonů, dramat a patentů všeho druhu tak důvěrně známý energický a inteligentní rukopis! Konečně bude můj!! Srdce se mi silně rozbušilo. I rozepjal jsem svůj obnošený svrchník a vložil tuto vzácnou památku na ně a už nepustil. Jako u vidění opustil jsem místo svého objevu. Krásný to den!

A nyní odevzdávám onu tak drahou mi knihu vážený příteli Vám, aby skromně přizdobila mnohapočetnou bibliotéku Vaší a skýtala tak možnost kdykoli popatřiti Vám na grafologický unikát nám oběma tak neocenitelný.

Váš přítel Dr. Karel Ulbert

P.S. Všimněte si prosím, komu byla kniha věnována. Nejmenovala se Vaše paní matka podobně?

Kniha je dedikována paní M.A. Böhm (čili Čechová) jistým J. da C. (Jára da Cimrman, jak se žertovně někdy podepisoval) 6.6. L.P. 1906

Kniha je vydaná v roce 1906 nakladatelstvím Verlagansalt Hermann Klemm A.G. Berlin a její děj je plný spletitých milostných příběhů, lásky mezi chudým děvčetem a hrabětem, který si ji nemůže vzít, protože byla zplozena hříšnou láskou jeho chlípného otce a je to vlastně jeho sestra. Jen tak tak unikla nástrahám chlípného pastora, aby uchovala květ svého ženství jen pro toho jediného, s kterým bude spojena nejenom láskou tělesnou, ale, a to hlavně, láskou duševní. Avšak nakonec mladý lesnický adjunkt, který nebyl naštěstí v žádném, byť vzdáleném příbuzenském poměru k Helze, naplnil její lůno novým životem a pan hrabě jim věnoval hájenku a všichni byli šťastni až do konce svých dnů.

Jelikož muzeum Járy Cimrmana nejeví o tento skvost zájem, rozhodl jsem se na tento poklad upozornit širokou veřejnost.