Vojtovi Benešovi (1878-1951) vycházejí knižně stručné vzpomínky. „Tentokrát“ pouze na dětství a rodný kraj. Byl, to je známo, politik a rodný bratrem prezidenta Edvarda Beneše (1884-1948), kterýžto třetí náš prezident měl devět sourozenců. Rod proslavil západočeské Kožlany a vzpomínám bývá taky Václav Beneš (1865-1919), bratr obou, pedagog, novinář a mimo dalšího autora učebnic těsnopisu.

Nebyli zcela chudý, ale aby měl - po Václavovi - šanci něco studovat i Vojtěch, musel si jej právě Václav (o třináct let starší) nechávat u sebe. Takže učil a střídal štace a dbal na malého sourozence. Například od září 1891 Václavovým působištěm Chodov u Prahy, odkud malý Vojta chodil do měšťanky na Vinohradech. Roku 1893 pak nastoupil na učitelský ústav v Panské ulici v Praze a maturoval zde roku 1897. Také on začal jako kantor obměňovat pracoviště ve středních Čechách. Čakovice, Ďáblice, Dolní Počernice. Po odborných zkouškách se Vojta usadil v Brandýse (1908), ale již roku 1911 se stal ředitelem české školy v New Yorku.

Tady vydal čítanku pro děti svých krajanů a jako úspěšný přednašeč roku 1913-1914 procestoval velkou část Spojených Států, odkud se vrátil těsně před válkou. V červenci 1915 byl zpět v USA a i s rodinou - jako spolupracovník svého o šest let mladšího bratra Edvarda a T. G. Masaryka. Jezdil opět po Státech a měl nějakých 1400 přednášek. Vrátil se domů zjara 1919, ale jen sám, se ženou a dětmi až na konci téhož roku. V Brandýse se stal ředitelem měšťanské školy, ale vzdal se místa a stal se okresním inspektorem. Roku 1920 inspektorem Vinohrad, od roku 1922 zemským školním inspektorem. S chotí a dětmi se přestěhovali do Střešovic. Od roku 1928 byl předsedou Svazu československého učitelstva, v letech 1925-1935 poslancem, pak i senátorem. Ministrem se patrně nestal ani tak navzdory významu svého bratra Edvarda, ale následkem toho významu. Je nicméně pravda, že se povahově lišili, a někdy se poukazuje na Vojtovu výbušnou, ne-li přímo cholerickou letoru.

Každopádně byl emotivnější než Edvard. Do Ameriky znovu odjel v létě 1939, a to ilegálně, a byl opět agitátor. V USA i Kanadě. Po návratu kandidoval za Plzeňsko a zjara 1946 se stal opět poslancem. Byl sociální demokrat typu, který nedrží basu s komunisty. Stál až napravo.

Na mandát rezignoval 6. března 1948, zatímco Edvard byl prezidentem ještě 7. června (aby zemřel dne 3. září). 30. září 1948 Vojta Beneš ovdověl, napřesrok mu byl povolen výjezd do USA za nejmladší dcerou Alicí (1918-1998) a také u ní zemřel - 20. 11. 1951.

Jeho syn Václav (1910-1972), dodejme, byl profesor politických věc na univerzitě v Indianě a dcera Hana Klenková (1905-1992) vychovatelkou a spisovatelkou. Je mj. autorkou knih Dům tiché pohody (1938) a Slunečná farma (1939); ale připomínán bývá spíš jeho synovec Bohuš (diplomat), jehož dcera Emilie (1832-2022) si vzala za manžela Zbigniewa Brzezinského (1928-2017).

Krátké vzpomínky Vojty Beneše na jeho dětství a rodné Kožlany letos editoval můj přítel Radovan Lovčí (*1977). Nejen pro Kožlany byla před sto padesáti lety typická krize místních tkalců, ale i ševců - datovaná zhruba sedmdesátými lety 19. století a „příchodem strojů“. O lepších časech vyprávěla Vojtovi matka a jedna z teorií ostatně tvrdí, že nebýti onoho úpadku řemesla ševcovského (už dávno před Baťou), možná by ani nebylo dnes Rumcajse, ale ani vstupu Edvard a Vojty Beneše do politiky.

Charakteristické pro ty dávné časy v Kožlanech bylo, že chodili řemeslníci běžně na letní práce, zcela odlišné od jejich fortele. „Na chmel a řepu odcházelo do roka na pět set mužů, žen i dětí. Bývala jich celá procesí a některé rodiny mezi česáči proslaveny. Konávaly se dokonce jakési závody o přebornictví v česáckém řemesle a mladá žena či dívka, o níž se tenkrát říkalo, že načeše pětadvacet věrtelů chmele za jediný den, tak taková mívala lepší vyhlídky na vdavky,“ zaznamenal Vojtěch Beneš.

V knížce sní i nad topografií Kožlan - a vypráví některé pověsti. Hlavně tu o králi Václavu IV. Ten se údajně vyjádřil, že jednou, cestou na lovecký hrádek, viděl celé „kozí lány“. Aby ne. Vždy po žních se kozy pásaly na pokosených polích. Hotová stáda. Vznik jména Kožlany touto královskou cestou je nicméně sporný a ve skutečnosti může spíš souviset s knížetem Břetislavem, s kterým přišlo do Čech vícero Poláků, svého času. Slovo Kožlany může pocházet od místa Kožlí (Kožle) u Obdry ve Slezsku. Na to sázel právě i Vojta Beneš, ba rád vzpomíná, nakolik si na té „daleké“ polské cizině jako mládenec zakládal. A pečlivě vyslovoval ve jméně písmeno Ž, zatímco většina obyvatelstva se přikláněla ke „spisovnému“ výrazu Kozlany. Ale oficiálně bylo rodiště Benešů na Kožlany přejmenováno teprve roku 1924.

Asi nejzákladnějším momentem Vojtových vzpomínek je postřeh, že aspoň polovina zdejšího obyvatelstva „měla někoho v USA“. Bylo to ne normální, ale víc než normální. Utíkalo se tam houfně, a když se vracívali, vždycky pouze na chvíli. Jen se pochlubit. „Chicago znali lépe než Prahu a při návratech nás taky učili sebevědomí. A učili nebát se myslit.“

Amerikáni také rádi tepali tehdejší rakouskou byrokracii. A Vojta? Uzavírá knihu verši vzývajícímu rodiště, psanými roku 1917 v Kansasu. Tato kniha vychází z textu Mé dětství. zveřejněného roku 1926 v třech číslech listu Kralovický obzor, a dodejme, že se autor na obdobná témata rozepisuje jinde. Nejvíc snad roku 1948 ve sbírce povídek Za kožlanskými humny, jejíž původní a kratší kadlub je již z roku 1907.

Vojta Beneš, dnes, uznejme, dost už zapomenutý, napsal překvapivou spoustu knih. Mezi ně náleží taky sbírka povídek Černá ves (1925) a román Boty svaté Byrokracie (1930). Nepodepisoval se ovšem vždycky vlastním jménem a publicistika u něj nakonec převažuje nad beletrií. Tak například z roku 1937 je jistě skvělá práce pro mládež Masaryk v revoluci, nu, a hned roku 1939, tedy těsně po odchodu do exilu, vydal v Chicagu i dílo o Protektorátu Žalář miliónů. PhDr. Radovan Lovčí neopomněl přidat fotografie, na jedné z nichž vidíme Vojtu Beneše v jeho zlaté éře za první světové války. Nelze popřít, že působí charismaticky. Jen jako určitou kuriozitu uveďme závěrem, že je Radovan Lovčí především historik, ale taky spisovatel. A přímo na stránkách úvodu k této práci se zmiňuje, že se chystá uveřejnit vědeckofantastickou povídku, ve které se Vojta Beneš stane čtvrtým československým prezidentem. Místo slovutného Klementa Gottwalda, ale bohužel v zemi trýzněné drastickou občanskou válkou.

Vojtěch Beneš: Mé Kožlany. Ilustrace Matyáš Souček. Předmluvou a vysvětlivkami doplnil editor, PhDr. Radovan Lovčí. Vydal Powerprint. Praha 2023. 88 stran.

Mé Kožlany - Vojta Beneš, Radovan Lovčí (ed.) | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví