Předminulý týden 28. dubna 2015 zemřel po dlouhé nemoci ve věku 71 let bohém, skvělý vypravěč a herec Josef Hrubý, zvaný Žluťák. A tu přezdávku mu dali někdy v padesátých letech na nádraží Praha - střed, tedy dnešním Masarykově nádraží, v době, kdy tam pracoval jako mechanik a nosil žlutou vestu.

Do obecného povědomí se dostal koncem devadesátých let kvůli televiznímu alternativnímu pořadu Dvaadvacítka, v němž ztvárnil spolu s Janem Krausem a Jiřím Ornestem trojici investigativních novinářů. Se stejnými kolegy vystupoval i v Divadle Na Zábradlí v komedii Nahniličko, kterou napsal Jan Kraus. Kvůli originálnímu humoru se hraje už více než dvacet let. Poprvé, nepočítáme-li drobnou roli v Kunderově filmové verzi Žertu, se ale objevil v roce 1979 ve filmu Jana Fleischera a režiséra Karla Kováře Tím pádem a rovnou v hlavní roli a pak hrál řadu epizodních rolí v dalších filemech i divadlech.

Jeho nejbližší přítel fotograf Jiří Stach ho ale již od počátku šedesátých let, kdy začal studovat na FAMU, používal jako model a díky tomu ho můžeme vidět v nejrůznějších fotogalériích po světě. Stach o něm říká: „Pro mnohé byl Žluťák pajdavý podivín. Pro nás, kteří jsme propadli jeho kouzlu, byl člověkem s krásným humorem a podivuhodnými nápady. Koncem šedesátých let jsme se třeba rozhodli, že musíme zjistit, co je a jak případně vypadá puszta. Odjeli jsme do Maďarska, pusztu jsme nenašli. Dodnes ale v duchu naši cestu nazývám Laurel a Hardy v pusztě. Tolik pocitů volnosti, záchvatů smíchu a také zadržení policií…. To bylo možné zažít jen s ním. Z banálních situací uměl vykouzlit cirkusové představení.“

A to mohu potvrdit. Kdykoliv jsem ho potkal nebo kdykoliv přišel k nám na návštěvu, svět se rozzářil: Jednou přinesl jako dárek starý litinový secesní věšák a protože bylo před Vánoci, ozdobil ho jako vánoční stromeček, jindy se celý omotal toaletním papírem a recitoval přitom Shakespeara, verše ze hry Sen noci svatojánské, které se naučil kvůli zkouškám na DAMU, kam se ale nikdy nedostavil.

Postavu muže, který spí v posteli pod starší manželskou dvojicí hrál s Janem Krausem, který na něj vzpomíná takto: „Osobně jsem v životě už nepoznal nikoho dalšího, u koho bych se mohl domnívat, že by takové „ležení“ bez problému a s jistou radostí zvládl i v reálném životě. Josef uměl báječně a obdivuhodně dvě věci: hodiny naslouchat komukoli, což se zřejmě naučil jako recepční v hotelu Kriváň na Pavlově náměstí v Praze, a stejně tak: dlouhý čas dokázal mlčky hledět do krajiny. Uměl si obdivuhodně ustlat kdekoli a kdykoli. Byl to radostný a šťastný ´tulák´, který decentně skrýval svůj intelekt a jemnou duši. Prozradil ji částečně jen ve své knížce Ptáci od Jákoba.“ Připomeňme, že před jeho angažmá v hotelu Kriváň byl recepčním v nóbl hotelu Šroubek.

Když s kamarády Jiřím Stachem a Janem Fleischrem Žluťák zjistil, že neumějí emigrovat, koupili na začátku sedmdesátých let v Elbančicích zchátralý zámek a prožili v něm krásných dvacet let: hráli divadlo, inscenace připravovali zámečtí páni a Jiří Daníček, koncertovali tam i Plastic People či Svatopluk Karásek a ceny uděloval Nikolaj Stankovič. Kousek od zámku v Mladé Vožici taky byl Josef Žluťák Hrubý pohřben.