V úterý ukončil svůj pozemský koncert jeden z nejlepších skladatelů filmové i tzv.populární hudby naší doby. Duo Hapka - Horáček je již minulostí.

Pokud bychom měli definovat slovo „bonvinán“, nejspíše každého napadne popsat Petra Hapku. Hudebního skladatele a nepřehlédnutelnou postavu bělovlasého dlouhána milujícího silné stroje, ženy a žijícího svým vlastním životem, do něhož nikomu nic není. Opravdu žil „le bon vie“ tedy dobrý život, který byl vyplněn prací a užíváním si chvil volna a odpočinku.

Jeho život byl spjat s klavírem již od jeho raných let, v rodině byly dle všeho nejspíše geny Franze Lehára. Svůj talent zužitkoval v mnoha filmových dílech, která jsou dnes již českou či slovenskou klasikou (Tisícročná včela, Panna a netvor, Léto s kovbojem), skládal scénickou hudbu v divadle.

Patrně nejvíce však zůstává jeho stopa v tzv. populární hudbě, kdy začal zhudebňovat texty takových veličin jako Petr Rada, Zdeněk Rytíř a v posledních letech jeho kariéry i Michal Horáček. Jejich společné CD s názvem „Citová investice“, kde rovněž zpívá, patří k tomu nejlepšímu, co bylo v jejich vzájemné spolupráci vytvořeno, a tato deska je vpravdě nadčasová.

Pokud bych měl vybrat jednu jedinou skladbu jako ukázku jeho talentu a současně i hudebního projevu, byla by to píseň napsaná pro Richarda Müllera „Rozeznávám“. Slova téhle písničky jsou jedním z nejněžnějších textů a klavírní doprovod je to, co lze bez nadsázky nazvat vrcholem klavírního projevu.

Sbohem a děkujeme, Petře Hapko.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora