Neděle 9. února 2025, svátek má Apolena
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

VZPOMENUTÍ: Když ještě hrál Jaroslav Štrudl

diskuse (2)

Jaroslav Štrudl

Když se začátkem šedesátých let vraceli členové divadla Semafor ze zájezdu do Západního Německa, s příjezdem k celnici zavládlo napětí – samozřejmě, že každý vezl domů za ušetřené diety nějaké dárky. Před příchodem českých celníků se prý pojednou ozval tichý, rozechvělý zpěv saxofonisty Štrudla: "Češi krásné, Češi mé…"

O humoru člena svého orchestru se zmiňuje ve svých vzpomínkách Můj život s klarinetem Ferdinand Havlík: "Jaroslav Štrudl, tenor saxofonista, zkušený a technicky zdatný, hrál stylově a měl smysl i pro jiné žánry, například crazy neboli sranda z muziky (…) byl bohém a vynikající kamarád s otevřeným srdcem a smyslem pro recesi, což se mi líbilo. Tedy ta recese. Jeho hra měla ‚odpich a šťávu‘…"

Na Jaroslava Štrudla kdysi zavzpomínal také spisovatel Josef Škvorecký: "Před válkou bylo dost v módě užívat jména anglická nebo si česká jména poangličťovat: Mac, Fred apod. Harry Macourek, velmi známý a dobrý hudební skladatel šlágrů, se po převzetí moci v roce 1948 začal podepisovat Karel Macourek a ze zastánce jazzu se - pro jeho buržoaznost - stal nepřítelem jazzu. Přešla léta, Macourek se z nepřítele jazzu stal opět zastáncem jazzu a opět začal používat křestního jména Harry. Nevím, jak se podepisuje nyní; pikantní na tom však je to, že jeho pravé jméno je skutečně Harry. V židovských rodinách to bylo dost běžné. Mezi jazzmany se ovšem vžilo jiné označení pro tohoto vývojeschopného muže, vymyslel je saxofonista Štrudl: Ten mu začal říkat ‚Karel-Marx Courek dříve Harry MacCourek‘, a to se ujalo."

Mám rád situace, při nichž se díky náhodě seznámím s kýmsi příbuzným některé z osobností naší populární hudby, filmu nebo divadla. Tak se svého času stalo, že jsem poznal dceru Jaroslava Štrudla, Hanu Draxlerovou Štrudlovou. Nedalo mi to a požádal jsem ji, zda by mi mohla o svém tatínkovi napsat některé zajímavosti a neznámé údaje. Paní Hana mi ochotně vyhověla, a tak si od ní můžeme teď o Jaroslavu Štrudlovi přečíst následující řádky:

Štrudl v kresbě karikaturisty Haďáka

Štrudl s Posledním jako Laurel a Hardy

"Tatínek se narodil se 13. srpna 1925 v rodině hospodského v Týně nad Labem a jako malý prý v kvelbu mlátil polínkama do uhláku, k velké radosti místních štamgastů. Rodiče tedy usoudili, že má nadání, a dali ho ‚do houslí‘. Tatínek vyprávěl, že kromě přirozené kresby dřeva táhly se po jeho housličkách ještě dva bílé proužky, to od slzí, jak u hraní bulel.

Saxofon byl - myslím kromě mne - jeho největší celoživotní láska. Byl samouk a celý život trpěl mindrákem, že nemá hudební vzdělání, i když se sám stále učil a pilně cvičil. Po válce a po poměrně dobrodružném návratu z totálního nasazení pracoval jako úředník v Děčíně a pilně hrál v místním amatérském orchestru na saxofon a klarinet. V roce 1951 se oženil s mojí maminkou, v roce 1952 jsem se narodila já a v roce 1954 odcházíme do jeho prvního profesionálního angažmá v hotelu Moskva v Gottwaldově (pamatuji si, jak se tam báječně jezdilo na malé dřevěné kolobrndě po dlouhých hotelových chodbách). V roce1955 putuje do Brna, kde hraje v Tabarin baru, no a v roce 1956 přichází konečně Praha a kavárna Vltava. Tam snad začínali všichni. Padesátá léta pak šla takhle rok po roce: 1956 orchestr Zdenka Bartáka, 1957 orchestr Zdenka Marata, 1958 orchestr Karla Vlacha a 1959 Semafor, čili orchestr Ferdinanda Havlíka. Když jsem se maminky ptala, proč vyměnil tak lukrativní ‚kšeft‘ u Vlacha za poměrně riskantní podnik, který v té době vypadal, že nebude mít dlouhé trvání (o budoucí slávě ani nemluvě), odpověděla mi, že u Vlacha musel tatínek hrát baryton a on že miloval tenor. (Mimochodem - koupání saxofonu, to nebyla údržba pracovního nástroje, ale mše! Už v té koupelně chybělo jenom kadidlo!)

Vždycky mě potěší, když dávají v televizi záznam prvního semaforského představení Člověk z půdy - to jdou titulky a hned po nich taťka. A jak to bylo v šedesátých letech dál? V roce 1964 hrál krátce ve skupině Slávy Kunsta a rok na to nastoupil do skupiny Karla Duby. Od roku 1965 také zpíval se sborem Lubomíra Pánka. Přibližně v té době jako jeden z prvních u nás hrál na sopran saxofon a pro Amati Kraslice testoval ‚munštyky‘; pamatuji se, že mu pak na základě jeho připomínek udělali specielní munštyk ‚na hubu‘.

Těší mě, že se na taťku vzpomíná , o to víc, že v legraci. Otec byl známý srandista a šprýmař. Mám například knížku od Miroslava Horníčka s věnováním, cituji: ‚Jardovi Štrůdlovi za všechny jeho prdele Miroslav Horníček‘. Kroužkované ‚ů‘ je podtržené, protože taťka, ač člověk velmi velkorysý, nesnášel ve svém jméně kroužek nad ‚u‘. Všichni jeho kamarádi to věděli a samozřejmě kroužkovali a ještě podtrhávali o sto šest!"

skupina Karla Duby, 1967

Život Jaroslava Štrudla zhasl v roce, kdy jeho dcera Hana slavila své šestnácté narozeniny. Tragedii, která se tenkrát odehrála, podrobně popsal v bulletinu Hudba pro radost hudební publicista Stanislav Titzl:

"Když 19. srpna 1968 večer odlétali do Mongolska členové skupiny Karla Duby, tři členky kvarteta Inkognito, zpěváci Dana Hobzová, Bohumil Vaněk, duo Racek-Kupšovský a konečně trumpetista Jiří Jelínek, nikdo z nich netušil, že cesta, na kterou se všichni těšili, bude mít tak tragický závěr. Rozhodlo o tom pouhých pět minut v poledních hodinách 21. srpna. V ten den si totiž vyjela celá skupina na pozvání hostitelů na projížďku hlavním městem Mongolska v autobusu, kterému nedostatečně fungovaly brzdy. V průběhu cesty vystoupil před československým vyslanectvím Jiří Jelínek, který chtěl předat dárek svému známému, a ostatní pokračovali v cestě před hotel. Do oběda ještě zbývala chvilka času, a tak průvodce výpravy navrhl malou zajížďku přes most k prudkému srázu, u něhož stojí starý klášter. V okamžiku, kdy autobus přijížděl ke svahu, zahlédl Karel Duba auto, řítící se do řeky. Pobídl proto řidiče, aby se rychle rozjel k místu nehody, protože chtěl nešťastné posádce poskytnout pomoc. Autobus se ihned rozjel do strmého kopce, ale v okamžiku, kdy řidič chtěl zařadit nižší rychlost, vysadil motor a vůz se rozjel zpátky. V té chvíli za autobusem přijížděl sovětský nákladní automobil. Řidič autobusu zřejmě podlehl panice, otočil volantem na nesprávnou stranu a autobus se zřítil do propasti. Několikrát se převrátil a většina osazenstva z něj přitom vypadla. Nákladní auta odvezla zraněné do nemocnice, ale důsledky této havárie byly tragické a některým členům výpravy nepomohlo ani ošetření, které pro ně zajišťovalo naše vyslanectví. Mezi těmi, kteří zahynuli, byli Dana Hobzová, Marie Pokšteflová, Bohumil Vaněk, Karel Duba, Josef Poslední a Jaroslav Štrudl…"

Lubomír Stejskal
8. 2. 2025

I v demokracii můžou volby dopadnout špatně.

Aston Ondřej Neff
8. 2. 2025

Třeba mě zažalujou, kéž by mě zažalovali, Okamurovi to vyšlo.

Hyena Neff
8. 2. 2025

V neděli odpoledne krásně svítilo sluníčko.

Lika
8. 2. 2025

Kalendář

Robert Troška
8. 2. 2025

Museli bychom někoho propustit.... Tak to je obrovská tragédie.

Aston Ondřej Neff
6. 2. 2025

Na zadní se proti Evropské komisi postavili ministr průmyslu a ministr životního prostředí.

Aston Ondřej Neff
7. 2. 2025

Přicmrdálky a žalobníky mají přece všichni rádi!

Gustav Sitař
6. 2. 2025

„Nebílí“ utlačovaní Američané měli vytvořit základnu Demokratické strany.

Aston Ondřej Neff
8. 2. 2025

Třeba mě zažalujou, kéž by mě zažalovali, Okamurovi to vyšlo.

Benjamin Kuras
6. 2. 2025

Židé přece Hollywood ovládají, jak ví kdekdo...

Petr Kamberský
8. 2. 2025

Diplomat, který občas mluví jako opak diplomata. Tomáš Pojar. Muž, jenž coby poradce pro národní...

Lidovky.cz, ČTK
8. 2. 2025

Při nehodě autobusu v jižní části Mexika v sobotu ráno místního času zahynulo přes 30 lidí, píše...

Lidovky.cz, ČTK
8. 2. 2025

Celkem 250 tisíc lidí v sobotu přišlo v Mnichově na demonstraci proti spolupráci demokratických...

8. 2. 2025

Komunistický režim používal směrem k západním mocnostem frázi „dohnat a předehnat“ tak často, až se...

Jan Veselý
8. 2. 2025

Policie vyšetřuje šikanu dívky ze sedmé třídy základní školy v Hodoníně. Na webech běhá sestříhané...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz