VZPOMENUTÍ: Edita Štaubertová
Některé informace se v dnešní době dovídá člověk čirou náhodou a někdy také se značným zpožděním. I stalo se, že až nyní mě dostihl mail, který navíc ještě uvízl na pár měsíců na mé už dávno neexistující adrese. Jeden z milých přátel a příznivců mi v něm sděluje, že v listopadu roku 2010 zemřela ve věku 70 let zpěvačka, mezi jejíž největší úspěchy patřily kdysi písničky Babičko, nauč mne charleston a Zlaté střevíčky - Edita Štaubertová.
Žila prý se svojí dcerou v ústraní a skromně, v Brdlíkově ulici v Praze-Motole. Asi před deseti lety započal převod obecních bytů do družstevního vlastnictví. Paní Štaubertová prý odmítla (anebo možná nemohla) svůj byt odkoupit, a tudíž ho muselo odkoupit vznikající družstvo. Její dcera se odstěhovala neznámo kam, a tak jsem se o posledních létech života kdysi tak populární zpěvačky víc nedozvěděl.
Protože bych rád, aby se na Editu Štaubertovou docela nezapomnělo, vzal jsem si k ruce odrbaný magazín Aktulity Mladého světa, který vyšel u příležitosti vyhlášení výsledků Zlatého slavíka za rok 1963, a vypisuji z něj vše, co s touto zpěvačkou souvisí. Ve Zlatém slavíkovi 1963 stále ještě nebyly oddělené kategorie zpěváků a zpěvaček, a tak se tehdy Edita Štaubertová umístila hned za Milanem Drobným, na 27. místě. V anketě, v níž první tři desítky úspěšných účastníků odpovídaly na 21 otázek, vybírám z Editiných odpovědí pár zajímavostí (není vyloučeno, že jsem jí, jako jeden z autorů magazínu, otázky za Mladý svět tlumočil tehdy právě já):
Kdo nejvíc ovlivnil její zpěvácký vývoj? "Zpočátku mi hodně pomohl Karel Mareš." Kde poprvé zpívala v zahraničí? "V Maďarsku." Kolik zpívala písniček, kolik jich nahrála na desky a kolik pro rozhlas? "Okolo 400, na desky sedm a pro rozhlas asi 15." Který zpěvák a která zpěvačka se jí nejvíc líbili? "Waldemar Matuška, Eva Pilarová a ze zahraničních Doris Day." Na jaký nástroj hrála a jakému sportu se věnovala? "Trošku na piáno. A sport? Když je čas, tak plavání." Nejmilejší spisovatel, malíř, skladatel? "Vercors – Zrzavý – Čajkovskij." Nejoblíbenější rozhlasová stanice? "Rozhlas po drátě." A největší přání? "Jet do Vídně."
Předchozí zpěvaččiny odpovědi doplňuji na konec ještě dalšími zajímavými údaji, tentokrát z jejího hesla v Encyklopedii jazzu a moderní populární hudby (Supraphon, 1990):
Narodila se v Praze, studovala dvouletou obchodní školu a dva roky navštěvovala konzervatoř (u K. Leise). Největší vliv na její pěvecký vývoj měli skladatelé H. Macourek a K. Mareš. Zpívat začala s amatérským souborem, zúčastnila se 1. ročníku soutěže Hledáme nové zpěváky. V roce 1959 byla přijata do Studia mladých zpěváků Čs.rozhlasu, v roce 1961 získala na základě konkursu angažmá v pražském revuálním divadle Alhambra, kde působila šest let. V té době také externě spolupracovala s televizí, rozhlasem a zahrála si ve filmech Ta naše písnička česká (rež. Zdeněk Podskalský, 1967) a Objížďka (rež. Josef Mach, 1968). V televizi spolupracovala s režiséry Zdeňkem Podskalským, Jánem Roháčem, Stanislavem Strnadem a Alexejem Noskem. Nejčastěji zpívala s orchestry Slávy Kunsta a Karla Vlacha, později zpívala i dechovku a pod patronací agentur PKS nebo Pragokoncert se zúčastňovala estrád po celé republice i v zahraničí (v Maďarsku, NDR a Polsku).
Půvabnou Editu Štaubertovou si pamatuji ze šedesátých let také z oblíbených televizních pořadů Babiččina krabička a z devadesátých let pak z jediného jejího veřejného vystoupení v ostravském pořadu Legendy populární hudby. Její písničky byly vždy milé a pokaždé potěší, když někdy někde aspoň jedna z těch nejslavnějších zazní. Bohužel, stává se to zřídkakdy.
