Tak mi přišla pozvánka, abych přišel na akci „Hadí údolí“. A protože nechci, abyste pořád jen četli a poslouchali, že to u nás stojí za houby a že lidi jsou nevšímaví a nekulturní, jak to do nás cpou denně televize a noviny, tak že tu pozvánku přepíšu i vám, čtenářům Neviditelného psa.

Sám budu v době konání té akce úplně jinde, a tak, abych nějak svoi neúčast vyrovnal, udělám to takhle. (Jen se bojím, aby mne pak organizátoři nechtěli zvalchovat, kdyby přijelo těch lidí moc. Ale co, prý mají připravené přírodní parkoviště a u silnice za vesnicí, kde se to pořádá, se dá taky parkovat. A kdyby bylo plno, je možné dojet na nedaleký Horní hrad, tam si to prohlédnout a jit na výstavu pěšky. Horní hrad, zvaný též Hauenštejn, je ukázka, že u nás existují nadšenci, mnozí až zdánliví šílenci, co si koupí zbořeniště a pak je dokáží uvést do provozuschopného stavu. A pořádat tam různé akce. Třeba tuhle nebo tuhle.

Akce „Hadí údolí“ je pak k vidění ve vesnici Osvinov, dnes části staré a kdysi slavné obce Stráž nad Ohří (Warta an der Eger), kudy vedla od nepaměti stezka, kterou táhla germánská vojska do Čech, ale také již za Boleslava I. Ukrutného do Němec (Saska) a kudy přijel Jan Lucemburský a jiní páni.

Osvinov leží v Krušných horách, na kopci s jižními svahy, kousek od vesnice, kam sám jezdím. Ještě v 60. letech vesnicí probíhala „hraniční čára“.

Ta oblast je zajímavá také něčím dalším. Už mnoho let se tam lidé starají o přežití Aeskulapovy užovky a daří se jim. V době, kdy byla oblast osídlena převážně sudetskými Němci, žily aeskulapky běžně v chlévech. Kladly svá kožnatá vejce do hromad chlévské mrvy (hnoje), které byly u každého domu. A byly vedeny v úctě a příchylnosti. Dokonce prý jim hospodyně dávaly v chlévech misku mléka na přilepšenou. Odborníci sice tvrdí, že aeskulapky mléko nejedí, ale to na věci nic nemění. Velké užovky, které jinak žijí hlavně v teplém Řecku, jako potravní konkurenti „vyhnaly“ zmije a likvidovaly myši.

Jak se zde a ve dvou dalších menších oblastech v Německu aeskulapky vzaly, nechme na odbornících. Aspoň se mají o čem hádat.

Za doby státních statků přežívaly užovky stromové, jak se také jmenují, částečně do šedesátých a sedmdesátých let u domů zbylých sudetských Němců, co tu zůstali (ti se většinou pak vystěhovali po roce 1968), a na loukách a polích ve velikých kupách hnoje, kam zemědělci nechávali z velkokravínů vyvážet mrvu. V té je v zimě teplo. Což umožňuje aeskulapkám přežít.

A dneska je budete moci také uvidět na uvedené akci. A co že to jako bude? Hlavně slavnostní zahájení a otevření „Přírodovědného parku“ a infocentra o užovce stromové na Osvinově u Stráže nad Ohří. Infocentrum s přilehlým Přírodovědným parkem bylo vybudováno v rámci záchranného programu pro užovku stromovou (lidově Aeskulapovu), který zde realizuje spolek Zamenis. (Sláva jim – pozn aut.) V přírodovědném parku naleznete například hmyzí hotel, minilíhniště pro plazy, skalky pro ještěrky, budky pro ptáky, plchy, netopýry), a společenskou zónou s altánem , herními prvky pro děti atd. Součástí programu bude také unikátní výstava bezobratlých živočichů (raci, brouci aj.) v prostoru parku, o jejíž instalaci se postará Mgr. Petr Šípek, PhD. z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. A hlavně pro děti bude k vidění také pětimetrová krajta mřížkovaná z Plzeňské ZOO. Kterou má přivézt ředitel ZOO Plzeň Ing. Jiří Trávníček.

A pokud se ptáte, proč vás zvu zrovna já, tak to proto, že mám kus odtamtud chalupu a kolem ní žijí naši přátelé hadi. A to nepočítám slepýše, nejen proto, že slepýš je ještěrka a ne had, ale proto, že jsou roky, kdy se nelze slepýšů dopočítat. Pod jedním kamenem jich najdete několik. Ovšem ti jsou malí, zato aeskulapka…

U naší chalupy (prázdné od roku 1946 a námi koupené v roce 1970, kdy jsme o aeskulapkách nic netušili) dostala naše babička málem infarkt. To když na můstku u potoka uviděla asi tak dvoumetrového hada. Běžel jsem k sousedovi Rudymu, sudetskému Němci, který zrovna za barákem dělal dřevo. Ten česky uměl, zatímco jeho maminka, i když byla na zahrádce k nám blíž, neuměla ani slovo. A jak se řekne „had“ německy, jsem navíc nevěděl. Navíc Frau Killian, jeho už tehdy stařičká maminka, mluvila „egerlandštinou“. Která se školní němčině podobá jen velice vzdáleně.

Konečně jsem našel Rudyho za chalupou, kde skládal dříví. To bylo jeho hobby, mít kolem baráku co nejvíc dřeva. Na zimu na topení. V Krušných horách bývá v zimě krušno. Totiž studeno. Tím větší div je, že zde žijí teplomilné aeskulapky.

„Rudy, máme tam velikého hada!“ halekal jsem. Rudy něco volal, jenže čert ví co. Zaprvé byl daleko a za druhé měl jakousi vrozenou poruchu na hlasivkách, tak mu nebylo skoro rozumět ani česky, ani německy. Pro zvýšení efektu a svého významu vždycky tvrdil, že je to proto, že ho jako kluka podřízli Rusové. Což byla hovadina, jak potvrdil jeho bratranec, který žil v západním Německu a občas se přijel podívat. A vydával podobné zvuky jako Rudy. Ale zpět.

Rudy huhlal něco jako: “No jo, … to sou hodný hadi, …velký jsou hodný. Ty malý, zmije, to, to jsou pěkný kurvy…“ chrčel a dramaticky ukazoval, že jak když tě zmije kousne, hned poletíš nahoru do „Himmel“. A budeš „total mrtfola“. No, moc mě neuklidnil. Rudy byl na vymýšlení střelených historek mistr nad mistry.

Nakonec k nám po letech do vesnice přijel Ing. Haleš. Herpetolog a autor zajímavé knížky „Moji přátelé hadi“. Prošel vesnicí, k zděšení paní a dívek jim sdělil, kolik zmijí se vyskytuje kolem jejich zahrádek - domy jsou po horském způsobu vždy kus jeden od druhého na stráni, všude kolem plno kamení a kamenných zídek…

Když řekl milovnici kytiček a zahrádky Katce, že na jejím pozemku žijí tři zmije, skoro ji omývali. Pokud si pamatuji, tak mu Květa vyprávěla, jak její dva kluci, když byli malí, přinesli v holých rukách k chalupě několik malých zmijátek, načež následoval obvyklý rodičovský postup. Kluci dostali pár pohlavků a zmijátka byla transportována na louku k lesu. Páč jsme vzdělanci. A takovou dálku zmije určitě nepřeleze.

Z čehož omylu nás následně Haleš vyvedl. Další podobnosti návštěvy odborníka si můžete přečíst v mé knížce „Hurá na chalupu“ (v elektronické podobě nebo jako tištěnou knížku).

Leč, abych vás uklidnil a abyste se nebáli přijet na akci do „Údolí hadů“: Za ta dlouhá léta, co to tam znám, jsem nikdy neslyšel, že by nějaká zmije někoho uštkla. Velká část místních žádného hada ani nikdy nepotkala. A my, když jsme dole u řeky uviděli před lety hřát se na sluníčku velikou aeskulapku, tak jsme se nejprve lekli, ale pak jsme ji nábožně pozorovali. Ta byla krásná! Klidně ležela a když jí to za nějakou chvíli přestalo bavit, bleskurychle se odplazila do keřů..

Místní obyvatelé jsou na aeskulapky zvyklí. Vědí, kde která žije, vědí, že bude míň myší v chalupě, a tak. I když neprozradím u koho, žijí aeskulapy na zahradách místních, třeba ve svém „hnízdě“ v pařníku nebo v rohu zahrady v kompostu a podobně.

Ale tisíc k jedné, že pokud se přijedete podívat do Osvinova, uvidíte jen ty, co vám pořadatelé ukáží. Prý budou mít v teráriích připravených pro návštěvníky těch hadů moc a moc. A všechno podobné, co kolem nás žije.

Když si výstavu prohlédnete, ti, co lezou rádi na kopce a zříceniny, se mohou jít podívat nejprve do Pekla, což je nedaleká osada. A kdybyste se v tom Pekle báli, můžete vylézt nad něj na Nebeskou skálu – zříceninu hradu Himmelstein (neplést s Horním hradem, Hauenštejnem - česky „Vytesaný kámen-skála“) a pak si dojet třeba do Jáchymova do lázní – do Aquacentra Agricola s parkovištěm zdarma a pak…

Jo, a ve Stráži nad Ohří mají taky „Strom hrdinu“. Nejdřív jsem nechápal, jak může být strom hrdina, ale vysvětlili mi to. Vy to naleznete na stránkách Strom roku, byl vybrán ze 70 přihlášených stromů v roce 2015 a dostal čestný titul strom hrdina roku 2015. Stojí ve Stráži hned u hlavní silnice, kolem jezdí desetitisíce aut a kamionů, silnice se solí, sype dříve škvárou dnes kamínky, kolem beton, asfalt a dlažba a přece stojí.

A jinak údolí kolem Ohře, kde stojí i obec Stráž nad Ohří, tedy historicky takzvaný „Egertal“, ležící od Chebu až po Klášterec nad Ohří, vyhlašují Němci za jedno z deseti nejkrásnějších míst Německa. Můžeme jistě protestovat, že Chebsko není Německo, dokonce tak rozhodl kdysi nejvyšší rakouský císařský soud. Ale krásný kout země to je. A jak to vlastně s tím Chebskem a českými zeměmi bylo, si nalezněte sami. Ta historie začala v roce 1206 za Václava I. a nedávno proběhl prozatím poslední soud, číže jsou chebské lesy ležící dnes na německé straně…

Na akci zve za spolek „Zamenis“ paní Radka Musilová a pan Karel Janoušek.
Ale tohle jsem sepsal já o své vlastní vůli, neboť aeskulapky jsou krásné a okolí Stráže nad Ohří také.

P.S. Jak se tam dostanete? Ze státní silnice I13 mezi Karlovými Vary a Chomutovem odbočíte v obci Damice směrem na Krásný Les. V obci Krásný Les odbočíte podle směrových cedulí na Osvinov a dále pojedete lesní silničkou (cca 5 km) až přímo tam.