Od 17. 1. do 10. 3. 2019 je v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě k vidění výstava obrazů akademického malíře Františka Mořice Nágla. Jméno malíře mi nic neříkalo, a právě proto mě výstava lákala. Do Jihlavy jsme se tedy vypravili a obrazy umístěné ve třech výstavních síních jsme si prohlédli. A byli jsme velice rádi, že jsme tuto skvělou, poetickou a nakonec, bohužel, smutnou výstavu nepropásli.

Nágl 1938 Jihlava

Obrazy – zejména akvarely jakoby vystihovaly umělecký život malíře Nágla od začátku až do konce. V první části jsou zastoupeny motivy z okolí Telče, z Jihlavy, z Brna, ale také z Prahy. V těchto i jiných městech Nágl svá díla také vystavoval. Nechybí ani poetické akvarely z poutí. Ve zkratce řečeno, zajímaly ho v této době motivy z prostředí, ve kterém žil.

František Moritz Nágl se narodil v roce 1889 v Kostelní Myslové u Telče v židovské rodině vlastnící hospodářství a mlýn. Po gymnáziu studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole a následně pokračoval na Akademii výtvarných umění. Studia završil pobytem ve Vídni. Jeho otec si však přál, aby se jako jediný syn ujal statku. Nágl poslechl, zůstal však více malířem než sedlákem a v malování pokračoval. Doba, kdy žil se svou manželkou a dvěma dětmi v Kostelní Myslové a v Telči a kdy se jeho rodina výrazně podílela na kulturním životě regionu, byla pro Nágla zřejmě nejšťastnějším obdobím v životě. Svědčí o tom poetika vyzařující z jeho obrazů i lyrická světelnost. Mohu říci, že v této části výstavy mě nejvíce oslovil zimní motiv zasněžené krajiny s koňským potahem zobrazující cestu do Kostelní Myslové.

Nágl 1943 Terezín

Druhá část výstavy zahrnuje méně známé akvarely z Náglových prázdninových rodinných pobytů na Jadranu. V té době se mohlo zdát, že život rodiny se ubírá správným směrem. S koncem třicátých let a s okupací naší republiky musel však František Mořic Nágl s celou rodinou opustit rodný statek v Kostelní Myslové. Ve statku se následně usídlil Hitlerjugend. V roce 1942 byla rodina Náglových deportována do terezínského ghetta.

Nyní pomyslně nadchází čas na přesun do třetí části výstavy. Zde se nachází soubor akvarelů a kvašů z Náglova tzv. Terezínského cyklu, náhodně nalezených v roce 1950 při rekonstrukci jednoho z domů v původním židovském ghettu. Tak, jako v předchozím období, i zde autor maloval motivy z prostředí, ve kterém žil. Soubor obrazů je obrazovou reportáží ze života v ghettu. Práce na těchto plátnech byla Náglovi posilou a útěchou. Vidíme zde odebírání zavazadel, interiéry přeplněných ubikací s poschoďovými palandami, dvory s pohřebními vozy, vězně při práci, větrání a sušení prádla na pavlačích a další motivy. Pestré barvy na těchto obrazech jako by vyjadřovaly naději autora ve šťastný zítřek.

Realita však byla jiná. Konečnou stanicí Františka Mořice Nágla, jeho manželky a obou jejich dětí se stal v roce 1944 koncentrační tábor v Osvětimi. Tady rodina Náglova našla smrt v plynové komoře.

Nágl 1937 Cesta

Nágl 1937 Baška Voda

Výstava obsahuje menší akvarely i veduty větších rozměrů. Na mě nejvíc zapůsobily obrazy nevelké rozměrem, ale působivé svou poetikou, barvami a světelností.

Jsem rozhodnuta výstavu ještě jednou navštívit a původní zážitek umocnit.