Kafka i Tolkien mají oba dva letos v létě krajně kulatá výročí, každý to své. Na věčnosti patrně neslaví a možná je pošetilé vytahovat vozembouch i tady. Mimo věčnost. Pánové Kafka a Tolkien mají možná málo společného, ale přinejmenším oba psali fantastiku a oba se skrz to psaní proslavili. Jestliže teď mručíte a nemáte Kafku za autora sci-fi, ještě jednou si přečtěte Proměnu. Nezaujatě. Jak už někde upozornil Ondřej Neff, je to sci-fi jako řemen.

A ještě k polní trávě. Ruel Tolkien (1892-1973) se dnes těší popularitě hlavně díky bezbřehým možnostem digitálního trikového filmu a možná je ta popularita nezasloužená. Tak či onak, 2. září uplyne již rovné půlstoletí od jeho smrti. Ale umíral a netušil, že bude za pár desetiletí král kin. Proti filmu se dokonce mrmlavě vyhrazoval. Disney byl jeho nepřítel. Kdyby tak věděl, jak mu Peter Jackson zvedne náklady!

Na druhou stranu uznejme, že kultovní figurou byl už zaživa, což ostatně nepovažoval za nic příjemného. Dnes je kult i film příjemný příjem přinejmenším pro jeho potomky, vždyť pouze výtisky Pána prstenů se sčítají v desítkách milionů. Žádná jiná beletrická kniha nebyla nikdy tak úspěšná, i když Haggardovo fantaskní dobrodružství Ona kdysi bodovalo dosti podobně, a to naprosto nepodpořeno kamerami a kino-herci.

Ruel Tolkien ještě na vysoké škole na autora bestsellerů věru nevypadal. Spíš měl talent na jazyky. Nepromarnil ho. Rozuměl anglicky, latinsky, francouzsky, německy, řecky, staroanglicky, ve středověké angličtině, staroskandinávsky, v „gotické latině“, velšsky i starovelšsky, finsky, španělsky, italsky, rusky, švédsky, dánsky, norsky, holandsky a dokonce lombardsky. Nestačilo mu to, a tak vymyslil ještě 14 jazyků, a to každý s vlastní abecedou.

Minimálně v tom směru tedy byl génius a géniové prý mají právo na chyby. Právo je nasekat. Tolkien byl skrblík a zaznamenával každou penny, co utratil, aniž mu vadilo, že jde třeba jen o výdaj za žiletky na holení. Navíc byl názoru, že ho mordují daně. Zrušil by je. K tomu neměl rád jakoukoli francouzskou kulturu a fakticky ani tamní povahu. Za Kanálem by nejradši vypálil trávu. Když mu bylo teprve dvacet, navštívil Paříž, ale vnímal ji jako vulgární. Odsuzoval amorálnost „upovídaných“ Francouzů a jejich kuchyni překvapivě jakbysmet. A nechával se slyšet, že když roku 1066 podmanil Vilém Dobyvatel jeho zem, začal konec jejího zlatého věku. Anglická literatura totiž pak provždy čelila evropskému vlivu.

Tolkien se v tomhle samozřejmě mýlil, tak jako i v názoru na literární výtvory svého přítele z Oxfordu C. S. Lewise. Letopisy Narnie považoval za neuvěřitelně nudné a vysmíval se „splácanosti“ bytostí, jimiž Lewis svůj svět osídlil. Z Tolkienova hlediska nasekal Lewis knihy o Narnii (je jich sedm) jako cvičky. „Narnie a všecky Lewisovy práce mi k srdci nepřirostou,“ vyjádřil se.

O TOLKIENOVI NEDÁVNO VZNIKL HRANÝ FILM:

A Franz Kafka? Vlastně je Tolkienův současník, takřka, ač jiný autorský typ. Už 3. července uplynulo Kafkova jeho narození 140 let a na tomhle poli je řečeno víc než všechno. Jako spisovatel byl FK analyzován písmeno po písmenu, jako muž a člověk vnímající ODCIZENÍ minutu po minutě. Byl o osm a půl roku starší než Tolkien, ale - čistě teoreticky - jej mohl přežít (Tolkien zesnul ve věku 81 rok), kdyby se dožil devadesáti let a několika měsíců k tomu; ale to se nestalo. Dostal naopak tuberkulózu a patrně, nebo takřka určitě, se tou chorobou nakazil z nepasterizovaného mléka roku 1917. Léčil se, jak mohl, i za pomoci šarlatánů, ale přesto zemřel už ve čtyřiceti letech, 3. června 1924.

Jak asi sami víte, je dnes každé další psaní o něm pošetilým nošením dříví do lesa. Tak jen připomenu tři autory, kteří psali o Kafkovi. První je Gustav Janouch. Stal se autorem nějakou dobu vynášených Hovorů s Kafkou, které se výborně čtou, ale dnes má většina znalců za to, že si je Janouch od A do Z vycucal z palce.

To James Hawes napsal opravdu bezvadnou práci Proč byste měli číst Kafku, než promarníte svůj život, a Reiner Stach vypiplal nepřekonatelně podrobný životopis Mistra. Ale ještě mu stejně zbylo, i sestavil z „odřezků“ až překvapivě zábavnou knížku To že je Kafka? 99 odhalení. Svazek mimo jiné obsahuje kapitoly Kafka švindluje při maturitě, Kafka nedokáže lhát, Kafka pije pivo, Kafkova oblíbená píseň (byla to Budiž sbohem, uličko má), Kafka zuří, Kafka a indiáni, Kafka píše hebrejsky, Kafka se směje do tváře prezidentovi, Jak se z Kafky a Broda málem stali milionáři, Kafka sní o olympijském vítězství, Kafka falšuje podpisy, Kafka jako ghostwritter, Kafka se nevyzná v Americe, Karl Kraus si nepřeje Kafkův dopis, Kafka jede metrem (jistěže pařížským) atd. atp. Vraťme se závěrem k Hawesovi.

Vyvrací v jádru své knihy sedm mýtů o Franzi Kafkovi a dělá, co může, aby je pouze nenahradil mýty novými. Co je to za legendy? Zkrátka a dobře, nebyla to pravda, že byl zaživa takřka neznámý. Samozřejmě ani není pravdou, že má k pochopení jeho děl význam Kafkovo židovství. Stejně je nesmysl, že píše „záhadně“: píše přece 100% srozumitelně. A není pravda, že trpěl chudobou. Nestrádal ani osamělostí. Jen mýtem je strašlivost jeho tatínka. Nebyl tak hrozný! A přínosně uvažuje v těch a podobných dimenzích historik James Shapiro, když říká: Životopisci mají sklon předpokládat, že to, co lidi dělá tím, čím dneska jsou, je dělalo tím, čím byli. Historici si tím jisti nejsou.

ČETBA PROMĚNY: