Opět ten zvláštní pocit... sedím v klubovce, dívám se na největší z mých pěti knihoven. Snadno bych spočítal kolik knih je v ní uloženo. A další v knihovnách ostatních. Je to vlastně jediný majetek kromě domu, automobilu a základního oblečení. A někdy se stane, že v knize, kterou čtu, je odkaz nebo zmínka o knize jiné. Název mi zní povědomě....po chvilce hledání knihu nacházím v některé z knihoven. Ale ta radost a pýcha je poněkud narušena, když se dočítám v knize Senekových dopisů mladšímu příteli Luciovi: Dbej však toho, aby četba mnoha spisovatelů a svazků nejrůznějšího obsahu neměla v sobě něco neklidného a nestálého. Tu moudrost si připomínám, když, jak se konec neodvratně blíží bolehlav pozůstalých, kteří se pak musí zbavovat případně jinam přestěhovat stovky knih a tak se snažím o redukci. A vidím, kolik většinou znamenitých knih, mnohé tlusté a vázané, v neposlední řadě pak několik ročníků Světové literatury, nalézá se v těch knihovnách. A mám zneklidňující pocit výčitky, otvíraje knihy s věnováním rodičů, které jsem buď nedočetl nebo ani číst nezačal. Kolik času a kolik peněz vynaložili rodiče, ač již nedokonalého zdraví, posílající těžké zásilky přes Atlantik do Kanady!

A právě takovou nepřečtenu knihu s matčiným věnováním otevřel jsem nedávno... a dávno už jsem s takovou pozorností a zájmem žádnou knihu nečetl. Je to dílo Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice. Je věnované temným časům konce 17 století, vycházející ze skutečné události včetně osob a místa dění. Dramatický čas upalování čarodějnic. Když jsem četl o řádění inkvizitora Bobliga a jím řízených procesech, kdy naprosto nevinné ženy, (ale i muži), přiznávaly se k obcování s ďáblem, k Bobligem vymyšleným činům po strašném mučení, jež bylo legální součástí procesů, nijak mne nepřekvapila lehce zdůvodnitelná parabola... S událostmi stejně děsnými, k nimž došlo v moderní době, po 400 letech ve stejné zemi, v nezapomenutelných letech padesátých minulého století. Ten komunistický teror trval nejen v Čechách ale i evropských zemích ve Stalinově říši (Bulharsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku). Ale kniha pojednává o Čechách, nebudu je tedy opouštět. O té době existuje několik knih osobních pamětníků, Paměti 4 Václava Černého a jiné, ale snad zdaleka nejdokonalejší informace existuji v Zakázaném dokumentu (Zprávě komise ÚV KSČ o politických procesech a rehabilitacích v Československu 1949-68), který také mám.. Několik citací o tragických událostech oddělených 400 lety uvedu docela krátce v chronologickém sledu, tedy nejprve z knihy V.Kaplického:

............

kat Jokl k obviněné neštastnici:

-budeš-li poslouchat, pan inkvizitor ti nic neudělá!-

-Ale on na mně chce ...-

-On ví, co na tobě chce. A ty se musíš podrobit!-

...................

Boblig k inkvizičnímu tribunálu:

-Eh, pánové! Chovejte se jako jehňata! A co se stalo? Jen to, že ďábel umlčel čarodějnici, když už měla přiznání na krajíčku. Poslal na ní mdlobu, aby nemusela vypovídat. To jsou staré praktiky satanovy, nám soudcům dobře známé. Naštěstí je dovedeme mařit. Někdy se však stává, že ďábel usmrtí takového malefikanta při tortuře, protože se bojí, aby nevypovídala. To už je nepříjemnější!-

............

Sattlerové se zatmělo před očima:

-Panebože! To přece není pravda!-

Boglig se ošklivě usmál : -Obě to doznaly dobrovolně a při mučení to potvrdily...-

..........

A zpráva komise ÚV KSČ:

Politické procesy byly vůbec podřazeny stranickému vedení, vyjmuty z pravomoci legálních orgánů státu – vláda, parlament-- a podřízeny stranickému vedení, především skupině vedoucích představitelů.

..............

Mnozí pracovnícibezpečnosti si vymýšleli fantastická obvinění, různé kombinace špionážních spojů, sériipolitických úchylek, chyb, záměrů. Svou nedostatečnoukvalifikaci nahrazovali fyzickým a psychickým nátlakem a mučením, apelem na komunistickéuvědomění zatčených, vzájemným soutěžením v dílce výslechu a jinými normami

.............

Netřeba dalších citací.

Tehdy, v dobách pozdního středověku nejen zločinná mysl ale i tmářství a nevědomost způsobovaly. Že nevinné ženy, (ale i muži) obviněni z čarodějnictví, obcování s ďáblem, přiznávaly se po strašlivém mučení, které ale inkvizice za účelem doznání povolovala. Jak znamenitým vyšetřovatelem byl by novodobý inkvizitor Boblig!

Jistě existuje námitka ...ano, ale to byl středověk! Ovšem, ale čas a historie běžely dál. Smutným vyvrcholením zločinnosti byly dvě Světové války následované totalitou oněch padesátých let. A pouhých 80 dalších let, a již se objevuje opětovné zneužití slova z něhož dochází k činům, aktivitám, přinášejícím více než důvodné obavy co svět čeká už v blízké budoucnosti. Je to přespříliš krajně nebezpečných proměn. Stačí jen malá zmínka o velkých událostech následujících konec Studené války. Terorismus, ilegální migrace, tragedie 9-11, rozpad morálních hodnot, stále patrnější omezování svobod, pandemie, Veliká proměna, válka na Ukrajině, podceňovaný, ale nemalý problém transgenderový, přepisování historie, ohromné, neuvěřitelné bohatství malého počtu jeho uživatelů, devalvace hodnot, deset franků nebo sto dolarů byl malý kapitál, dnes milion, bilion, trilion působí tak, že snad o ty sumy by se mohl hrát licitovaný mariáš. K ilustraci stačí miliony astronomické výše jež jsou mnohdy vlastním důvodem rozvodu celebrit.

Nedočkáme se novodobých inkvizitorů, Bobligů. Ale, čas letí jak střelná rána a jak daleko asi je doba Artificial Inteligence, na níž šílení učenci již dost dlouho horlivě pracují. A je více než pravděpodobné, že to budoucí dění nebude paralelní ani s jednou tragedií shora uvedenou...