23.10.2019 | Svátek má Teodor, Theodor


ROZHOVOR: S Michaelou Šojdrovou o médiích

17.7.2006

Novela o financování českého filmu je velký úkol pro nového ministra

Letos třiačtyřicetiletá poslankyně KDU-ČSL Michaela Šojdrová zastupuje ve sněmovně své rodiště, ve kterém dodnes žije, Kroměříž. Vystudovala VŠ zemědělskou v Brně, od roku 1990 byla externí učitelkou francouzštiny na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Do sněmovny byla za KDU-ČSL poprvé zvolena v roce 1996. Od svého vstupu do dolní komory parlamentu pracuje ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. V minulém volebním období byla místopředsedkyní tohoto výboru. V koaličním kabinetu předsedy ODS Mirka Topolánka by měla pracovat jako ministryně kultury.

DJ: V současné době není zřejmé, jak to bude s novou vládou. Nicméně Mirek Topolánek, který byl jako předseda ODS prezidentem republiky pověřen jednáním o povolebním kabinetu, připravil projekt trojkoalice. V tomto projektu s vámi počítá na post ministryně kultury. V minulém volebním období jste byla místopředsedkyní kulturního výboru, předpokládám, že vaše představa o směřování ministerstva je dlouhodobá. Jaké priority resortu vidíte?

M. Šojdrová: Myslím, že je několik programových priorit, které ministerstvo kultury musí plnit tak, jak to vyplývá z kompetenčního zákona. Podle něho má ministerstvo kultury jasné postavení jako garant Státní památkové péče a ochrany kulturního dědictví v České republice, garant postavení církví a financování církví a řadu dalších úkolů, které souvisejí s tím, že je zřizovatelem příspěvkových organizací celonárodního významu jako je Národní divadlo, Národní galerie, Národní knihovna, Národní muzeum a řada dalších menších kulturních institucí. Mezi ně bych zařadila např. Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm, Arcidiecézní muzeum v Olomouci nově převedené pod gesci ministerstva kultury atd. MK má také za úkol garantovat mediální legislativu a dále to, co bych nazvala živou kulturou, tzn. podporu festivalů, orchestrů, divadel atd.. Je to resort, který má relativně malý rozpočet, ale významem zasahuje do všech oblastí lidského života, protože kultura nás provází od narození. Myslím tedy, že si zaslouží zvýšenou pozornost. Nám se v koaliční smlouvě podařilo shodnout se na nárůstu finančních prostředků až na 1% státního rozpočtu. To by znamenalo obrat, protože za dosavadních vlád rozpočet MK spíše klesal. Je to otázka financí, které by měly být navýšeny zejména na ochranu památkového fondu, ale také na podporu živé kultury. Na území hlavního města Prahy by se měla postavit nová část Národní knihovny, zrekonstruovat Národní muzeum, kde už dokonce padá omítka a hrozí havarijní stav. Obě instituce mají velmi dobře propracovaný projekt, který je v maximalistické částce do 6 miliard korun, ale myslím si, že stojí za podporu.

DJ: Mluvila jste o mediální legislativě. V minulém volebním období neprošel návrh, který připravil zesnulý ministr Pavel Dostál a který převzal jeho nástupce Vítězslav Jandák. Byla to novela o Státním fondu kinematografie. Zákon vetoval prezident a sněmovna mu nakonec dala za pravdu. Vy jste se minulý týden na karlovarském festivalu setkala se zástupci filmařů, kteří protestovali proti nepřijetí zákona. Jak dnes vidíte situaci českého filmu a myslíte, že novela tohoto zákona bude jednou z věcí, do které byste se na ministerstvu v mediální oblasti pustila?

M. Šojdrová: Určitě ano, ale chtěla bych se na problematiku české kinematografie podívat z širšího úhlu pohledu. Novela o Státním fondu kinematografie nebyla přijata právě proto, že řešila jen navýšení prostředků na podporu českého filmu. Neřešila ale důvody, proč má být český film podporován. Ostatně k tomu se vyjádřil právě pan prezident Klaus, který kritizoval, že novela se k problému postavila takto jednostranně. Myslím si, že to byl pro řadu poslanců důvod, proč nakonec pro novelu nehlasovali. Pro mě je důležité, že zástupci české kinematografie, ať už producenti či režiséři, vědí, co chtějí. Mají představu o komplexním zákonu o kinematografii, který by v sobě zahrnoval vznik spíše instituce než pouze fondu. Tedy institutu kinematografie, který by měl nejenom podporovat tvorbu, ale také distribuci, výchovu, propagaci filmu v zahraničí i na domácí půdě. Myslím si, že v této souvislosti je třeba se podívat i na Národní filmový archiv, který je obrovským bohatstvím, ale jeho využití není takové, jaké by mohlo být. Je tady řada věcí, které by měl zákon obsahovat a na kterých se se zástupci filmařů shodneme, proto je nejvyšší čas začít na komplexní normě pracovat. Je to velký úkol pro nového ministra. Měl by to být zákon, který by získal podporu napříč politickým spektrem.

DJ: Myslíte si, že by do fondu měli přispívat všichni povinní plátci určení v zamítnuté novele ve stejné výši, jak bylo navrhováno, i v novele, kterou byste připravovala?

M. Šojdrová: Zamítnutá novela měla podle mého názoru zásadní nedostatek právě ve zdrojové části. Ona totiž nezaručovala příspěvek ze státního rozpočtu a veškerou finanční tíhu přenášela na provozovatele a vysílatele. Skutečně se jednalo o další zdanění těchto subjektů. Já bych se chtěla pokusit o to, aby v nové formě zákona bylo jasné, že se na zajištění filmové tvorby bude nějakou měrou podílet i stát. Druhotně se už dnes podílí např. tím, že podporuje festivaly, ale jsou to částky, které nejsou jednoznačně na tvorbu českých filmů. Do státního fondu kinematografie stát nepřispívá. V tomto smyslu naprosto rozumím výhradám vysílatelů. V zákoně je, že jeden z příjmů je státní rozpočet, ale nikdy tato položka nebyla naplněna. Pokud jde o výši příspěvku povinných plátců, i tady je prostor pro diskusi. 3%, to je daleko vyšší příspěvek než např. v Polsku, kde je 1,5%. Myslím ale, že je možno nalézt kompromis, zejména pokud by byl závazek, že část prostředků dá stát. Jsem pro to, nalézt s těmi, kterých se zákon týká, shodu. I vysílatelé potřebují pro své vysílání české filmy, ale chtějí být zastoupeni v radě fondu, která prostředky rozděluje. A to by být měli. Státní příspěvek by měl být nejlépe vyjádřen nějakým procentem, aby byla zaručena valorizace částky. Pro filmaře je také důležitá určitá časová perspektiva, která by se měla do zákona dostat.

DJ: Jakou další legislativu byste na ministerstvu chtěla iniciovat?

M. Šojdrová: V souvislosti se zákonem o kinematografii by se určitě novelizoval tzv. audiovizuální zákon. Pak je zde oblast památkové péče. Ta má zákon ještě z roku 1987. Dokonce má takové formulace, které hodně připomínají minulý režim. To znamená, že novelizovat legislativu, která se týká památkové péče, bude nutné. Chtěla bych připomenout úkol, který přetrvává z minulých vlád, a sice připravit veřejnou právnickou osobu pro kulturní účely. Něco na způsob veřejných výzkumných institucí, které jsou právním subjektem, rozhodují o svém rozpočtu, o svém vedení a jsou finančně daleko více samostatné. To by se týkalo kulturních institucí, dosud příspěvkových organizací MK, ale mohla by to být nabídka i pro příspěvkové organizace zřizované kraji a obcemi. Já jsem s některými zástupci velkých kulturních organizací hovořila a oni přivítali tuto iniciativu už jen z důvodů možnosti zaplatit špičkové odborníky.

DJ: Pokud dostane vláda Mirka Topolánka důvěru, pak byste přejala i oblast, která v posledních letech vyvolávala velké spory, diskuse i emoce. Je to oblast církví. Jakou koncepci máte pro budoucnost církví připravenou?

M. Šojdrová: Jsou to dva konkrétní kroky. První krok je zjištění, zda je průchodné trvat na smlouvě Česká republika – Vatikán, která byla připravena odhadem tak před pěti lety a kterou se nepodařilo českou stranou ratifikovat. To je prostor pro diplomatické jednání s prezidentem a s politickými stranami. Ze strany Vatikánu i ze strany MK byla smlouva předložena, českou vládou schválena, teď je to pouze otázka dobré vůle a zjištění důvodů, proč nebyla zatím politickými stranami v parlamentu schválena. Musím říci, že katolické církvi na jejím schválení záleží, proto bych se určitě touto smlouvou zabývala. Teprve pokud bych zjistila, že je smlouva z nějakých důvodů neprůchodná, tak bych hledala řešení v případném dojednání nové smlouvy. Pokud jde o církve obecně, pak jde především o jejich financování. Ústavní soud ještě bude rozhodovat, nakolik je poslední novela o církvích protiústavní. V každém případě bych ale chtěla s církvemi vést dialog a v nové situaci si ověřit jejich požadavky. Snažila bych se nalézt takovou legislativní cestu, aby církvím bylo vyhověno, aby to bylo v souladu s Ústavou a právním řádem ČR. Myslím, že je to legitimní požadavek na to, aby se církve cítily v naší zemi dobře, aby mohly rozvíjet svou činnost, která je pro občany potřebná. Do oblasti financování spadá i agenda restitucí, ale jak jde čas mění se i vztah církví k jejich restitučním nárokům. Myslím, že není politická vůle k jednoduché, plošné restituci, tak nezbývá než velmi obtížně jednat a vyjednat shodu na tom, jakým způsobem se s tímto majetkem naloží. Nabízí se několik variant, ať už církevní fond a z něho financovat církve, nebo tzv. dlouhodobá renta, která se pohybuje ve výši jedné miliardy ročně. Povinností jakéhokoli ministra kultury bude o této otázce jednat a najít rozumné řešení jak pro církve, tak pro český stát. V zájmu obou stran je, aby majetek byl využíván. Kdybych byla ministryní, myslím, že bych dokázala vládě rozumné řešení předložit. Takové řešení, na kterém by se podílely i další resorty vlády.

DJ: Určitě pro vás není tajemstvím, že existují názory i mezi zástupci současných parlamentních stran, že by ministerstvo kultury nemuselo existovat, že by se jeho agenda dala rozdělit do jiných resortů vlády. Přikláníte se k tomu názoru?

M. Šojdrová: Rozhodně v současnosti nejsem zastáncem tohoto názoru. V souvislosti s naším vstupem do Evropské unie, je kultura tou oblastí, kterou se můžeme prezentovat a odlišovat od ostatních členských zemí. Také proto je potřeba o kulturu pečovat a podporovat ji. V době, kdy i EU se etabluje a hledá sama sebe, je podle mě v zájmu ČR zachování ministerstva kultury.

DJ: Už jste jednala se současným ministrem kultury Vítězslavem Jandákem?

M. Šojdrová: My jsme byli domluveni na schůzce během jednání sněmovny, ale protože jednání nakonec neprobíhalo, tak jsem se panu ministrovi omluvila. Považuji jednání navíc za dost předčasné vzhledem k tomu, že ministr vládne, nikdo kabinet zatím nezpochybňuje a vláda, ve které bych já měla mít místo, bohužel nemá stojedničkovou podporu. Nechci si hrát na někoho, kdo si bude domlouvat, co se bude na ministerstvu konat, když nemám příslušný mandát. Ať už ale trojkoaliční projekt dopadne jakkoli, budu členkou kulturního výboru, a tak mám v každém případě v úmyslu požádat pana Jandáka o schůzku jako poslankyně. Nikoliv tedy jako ministryně, která by ho měla ve funkci vystřídat, protože zatím to tak nevypadá.

16. 7. 2006

(Pořízeno pro Česká média)



Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky
Další pochybení pardubické nemocnice. Novorozenci nepodali včas léky

Nemocnice v Pardubicích čelí dalšímu obvinění. Při porodu novorozence tamní personál včas neodhalil problém, který bylo možné vyřešit medikací. Dítě bude mít doživotní následky.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.