Napsal ji frenštátský rodák PhDr. Libor Knězek a dostal za ní v roce 2003 cenu E. E. Kische. Kniha vyšla s podtitulem (Halas a Seifert s přáteli v Beskydech). O dva roky později, v roce 2005, se mu dostalo čestného uznání E. E. Kische za dílko „Z hor mne nikdo nevyláká“(mimořádně zdařilá kniha o životě a poslání Josefa Kaluse-valašského slavíka). Autor má na svém kontě desítky dalších zajímavých knih. Kdo byl Libor Knězek (1929-2017)?

Česká literární veřejnost ho mnoho nezná. Absolvoval literární vědu a estetiku na pražské Univerzitě Karlově a dalších padesát let pracoval v Bratislavě jako literární muzejník, v letech 1959-1990 působil ve Svazu slovenských spisovatelů jako vedoucí literárního odboru. Jako literární historik a kritik hodnotil i vztahy mezi českou a slovenskou literaturou.

Někdy na přelomu století se vrátil a rodného kraje a města. Byl tím mimo jiné povinován svým rodičům. Tatínek byl pedagog a znalec vlastivědné práce. Matka Marie-Knězková Parmová byla známou akademickou malířkou. O jejím životě napsal Libor Knězek knihu „Život práci i tužbách.“ O životě a tvorbě Bohumíra Četyna vydal knihu“ Krajina černá lesem“, knihu „Shledání s krajem“ pak věnoval dílu Josefa Strnadla. Knihu „S Radhoštěm v erbu“ zasvětil autor práci o spisovateli Františku Horečkovi. A tak bychom mohli jmenovat desítky zajímavých titulů. Zejména se Libor Knězek snažil seznámit veřejnost se zajímavými, méně známými literáty. „Pouť za pravdou života“ vypráví o prozaikovi Janu Drozdovi a o spisovateli Pavlu Tobiášovi se čtenář dozví z knihy „Cesta z hořícího kruhu“.

Libor Knězek se vrátil před dvaceti lety pod Radhošť. S ním i jeho literární dovednost a talent. Svému rodnému kraji splatil dluh, který vzniká všem literátům a básníkům, kteří se umějí vrátit. Libor Knězek se tohoto úkolu zhostil dokonale. Odešel před šesti lety, avšak stále čerpáme z literární studnice, kterou umně vyhloubil.