Světlo, stín, tma; světlo, stín, tma. Virtuální plátno na stropě ložnice. Každý večer, když nemohu usnout (a s přibývajícím věkem je to stále častěji) - zprava, zleva – podle toho, odkud přicházejí světla projíždějících aut. Jenom drobná nepravidelná trhlinka, vedoucí přes celý strop, zůstává tvrdošíjně na stejném místě. Celou řadu let.

Horká srpnová noc, jako stvořená pro milence. Čas na lásku mizí v těžkém dýmu kolon vojenských vozidel. Od vodárny se řítí těžkooděnci , dál přes město do celé republiky. Vyděšené oči unavených vojáků , vyděšené, často uplakané oči místních. Dávno zmizela popisná čísla na domech, směrovky ukazují Bůh ví kam.

Na rohu ulic Beethovenovy a V Přírodě postávají zvědavci. V tuto pozdní hodinu zbyli jenom dva – krejčík K .a dobrá duše ulice – takový montér „Váňa „- Franta N. Všeuměl, vždy ochotný opravit cokoliv a komukoliv . Jenom já mám u něj smůlu : „K tobě nic dělat nepůjdu , ty jsi dost šikovný abys to udělal sám. Pravý šuplík nahoře, vyber si vrtáky. Jo, a kdyby sis nevěděl rady, přijď, já ti řeknu, jak dál.“

Náhle jako když do nich střelí. Nějaký chytrák zahnal do naší kratičké uličky kolonu obrněnců. Teprve později jsem si uvědomil, že běžecký výkon obou důchodců stál za záznam do světoznámé Guinessovy knihy . Zcela jistě překonali rekord v běhu na krátkou vzdálenost v bačkorách . Dokonce v obuvi specializované - takových těch kostkovaných, se zapínáním na „žebříčky“. Na tohle tehdy opravdu nebyl čas , ani pomyšlení,

O pár dní později se na stropě ložnice objevila trhlinka . Pominula první vlna emocí , jsme pojištěni. Alespoň pojistka něco „hodí“. Jednání v pojišťovně přináší překvapení. :

„ Vážený pane, vy máte pojištění na živelní pohromy. To si vážně myslíte, že spojenci u nás jsou živelní pohromou ?“

Tehdy jsem řekl poprvé nahlas – a na dlouhou dobu i naposledy- , že živelní pohroma je proti zásahu spojeneckých vojsk jenom slabým odvarem. Lidé dokáží vymyslet daleko větší „zhovadilosti“ , než matka příroda.

Nedostali jsme nic, pojišťovna trvala na svém. Pochopitelně.

Světlo, stín, tma; světlo, stín, tma. Virtuální plátno na stropě ložnice. Vidím ho každý večer, před usínáním. Zprava, zleva – podle toho, odkud přicházejí světla projíždějících aut. Jenom drobná, nezničitelná., nepravidelná trhlinka, vedoucí přes celý strop ,zůstává.

Mnohokrát jsme ji zasádrovali, zamalovali. Marně. Nemizí. Vždy se objeví znovu . Jako memento . Stejně nemizí i její rodné dvojče.

Nezničitelná , neodstranitelná , krutá : Trhlinka na duši .

Ani jedné z nich se nedá zbavit. Nikdy.

P.S. Je to historie, nebo už jenom historie ? Jak pro koho !