Ráno jsme vstali brzo. Já obyčejně nesnídám, ale žena nedá bez snídaně ani ránu.

..Nechceš? Dám ti trochu taky!..

Nechal jsem se zlákat. Prý to je dobré na "bowel movement" a ví Pámbů, že v mém věku je dobré, když všechno pracuje normálně. Takže jsem snědl misku ovesných vloček promíchanou sušenýma švestkama a také borůvkama, které zdejší farmáři pěstují na Yarrahapinské hoře. Všechnu tu dobrotu zalila žena mlékem a pro jistotu přidala i dvě lžíce kyselého jogurtu. Pohyb mých vnitřností tak byl zajištěn...

Šli jsme spolu po pláži na jih a hádali se. Ona tvrdila, že určitá zvýšená populace být musí, aby se technologie a hlavně kultura dostaly na určitou a lepší úroveň. Já jsem tvrdil, že nejvyšší hranice populace jakékoliv obce by neměla přesahovat tři tisíce. Jakmile se tohle číslo přesáhne, nastávají obvyklé problémy. Lidé se přestávají znát, a tudíž neberou části města, kde přímo nebydlí a nikoho neznají, za své a dochází k roztržkám a nezájmu lidí o blaho celku. Moje žena oponovala, že čím větší město, tím lacinější nakupování a levnější zboží, jakož i více nabízené kultury.

...Ale větší bordel, znečištění a nemocná příroda!... trval jsem na svém.

..Prosímtě, co to povídáš? Jaký znečištění? Vždyť nás tu je pět a půl a South West Rocks nejsou o moc větší, ale už mají pořádný supermarket a jednou za měsíc. v sobotu, mají markets! Co bych za to dala, kdybysme tohle měli my ve Stuarts Pointu!..

...Až bude mít Stuarts Point Woolworths a v sobotu markets, bude mnohem špinavější než teď a nikdo nebude nikoho znát. Než bych se toho dožil, to se raději odstěhuji do divočiny...

...No, až to tu bude tak veliký, že zavedou supermarket, tak už nás nebude zajímat vůbec nic .. řekla žena uštěpačně.

Neodpověděl jsem, protože měla pravdu. Ve stáří je jen jedna budoucnost jistá, akorát že nevíme, kdy přesně a jak brzo se dostaví. V dálce přes vodu se mihotaly obrysy norfolkských jedlí, kterými kdysi dávno osázeli korzo nad pláží v South West Rocks. Dneska to jsou nádherně vzrostlé jehličnaté krasavice, které jako jedny z mála stromů dokáží odolat soli, kterou mořské vlny za pomoci větru tak štědře prosycují vzduch při pobřeží. Ze stromů snad jen kokosové palmy snesou více soli než norfolkské jedle. Ovšem kokosové palmy rostou v tropech, zatímco tyhle jedle snesou chladnější počasí subtropického pásma. Kdysi jimi byla pověstná i proslulá sydneyská pláž Bondi a na severu Sydney Manly. Zatímco na Manly se jedle udržely, na Bondaji vzaly za své. Sůl je zabiják, myslelo se tenkrát a že Bondi má více soli ve zduchu než Manly, což způsobilo odumření vzrostlých jedlí...

Jenže výzkum ukázal, že sůl jedlím nevadí, ale vadí jim různé detergenty a odmastňovače, které lidská rasa používá k mytí nádobí i podlah. Tyhle chemikálie tenkrát nebyly bio-degradable a pod Bondají, ale i u Manly byly výpustní stanice odpadních vod. Vlny, bouře, vítr, to vše dostalo chemikálie do vzduchu rozpuštěné v drobných kapičkách vody, obalilo jimi větve, kmeny a hlavně jehličí a stromy se udusily. Kdybychom to tenkrát jen věděli! Místo drvoštěpů s pilama stačilo na Bondi poslat hasiče, kteří by stromy umyli, a nádherné stromořadí mohlo být zachráněno. Čert ví, proč to Bondi odnesla a Manly ne, podmínky byly pro obě pláže stejné, ale fakt je, že zatímco Bondi je dnes holá jako novorozeně, Manly má krásné stromořadí vzrostlých jedlí. Možná to způsobily odlišné spodní proudy, úhel větru nebo jen prostý fakt, že na Manly mytí nádobí nikdy moc nedali ... však zlé jazyky bondajské ještě v sedmdesátých letech tvrdily, že ano, Manly je hezká a stojí za to ji navštívit, ale najezte se raději už ve městě, než tam pojedete ....

Byli jsme už daleko, tak daleko od vstupní proluky na pláž, že lidé, kteří se tam koupali, vypadali jako mravenečci. Rychle jsem se rozhlédl, ale turistů nikde nebylo, a tak jsem se svlékl do naha a vklouzl do vln. Byly nezvykle veliké, ale zato se na ně báječně naskakovalo a i takový stařík jako já, který moc "body surfing" neumí, si mohl vychutnat kouzlo této příjemné činnosti a přemýšlet. Žena šla dál po pláži a asi sto metrů ode mne se zastavila a začala cvičit. Dělá to vždy, když se koupu, protože je zkažená z tropů a do vody pod dvacet osm stupňů ji nedostanu.

To se nám tady stát nemůže, přemýšlel jsem mezi naskakováním na vlny, aby něco náhle začalo umírat a nejen proto, že dnes jsou všechny detergenty bio-degradable, ale proto, že u nás není přelidněno! Příroda si s malým množstvím odpadků a nečistot poradit dovede, ale tam, kde je nárůst lidí jako v Sydney, tam je to na ni moc a zkrátka příroda sama nestačí a musí se jí pomoci. Třeba těma čistícíma stanicema. Naštěstí, kde žijeme my, ničeho takového netřeba, protože nás je málo.

I to větší městečko South West Rocks na druhé straně zálivu je vlastně na globální poměry malé. Však jestli bude mít tři tisíce obyvatel, tak to bude moc! A v tom to na mne přišlo a bylo to náhlé...

Po písku přejel v malé suzuki rybář. Jezdějí po pláži až naproti S.W. Rocks, protože tam je z balvanů vystavená zeď, přímo naproti městečku a dobře se tam chytají ryby. Když přejel, vyběhl jsem z vody a rychle se oblékl, ač ze mne voda ještě kapala. Měl jsem jen šortky a tričko, však tady je teplo a než dojdeme domů, tak to na mně stejně uschne. Žena mezitím přišla a pohlédla na písek za námi, kam bily vlny a vynášely na písčitý břeh nečistoty moře..

..Co to tam je?.. zeptala se a hned si také odpověděla ... vypadá to jako mořská okurka! ...

...Pojď domů, začíná to pálit ...

...Ježiši Kriste, to není okurka, ale exkrement! Jak se to sem dostalo?...

Zaclonil jsem si oči, pohlédl přes vodu k South West Rocks a pomalu, protože nerad lžu, jsem odpověděl... Kdo by to do nich řekl? Že tak porostou! No neříkal jsem ti to? Do prčic, my se snad budeme muset odstěhovat dál do divočiny už teď!....