Udivil mě jeden úryvek z velmi zajímavého článku Název a vlastenectví (NP, 11.10.2013). Šlo o tato slova: "... název státu coby nepodstatná formalita..."

K základní lidské vlastnosti přeci patří jednoznačné vědomí sebe a schopnost se pojmenovat - totéž platí pro tlupu, do které patřím (moderně stát). Když rodiče popisují události ve své i širší rodině říkají "naši" a pro ten celek i jednotlivce mají přesné jméno. Od toho se pak odvíjí další popis našeho okolí, v kterém žijeme, a vždy se jedná o jednoznačné názvy. Ty jsou pak od nepaměti výstižné a, pokud to jen jde, stručné. Nepodstatné se prostě nevyskytují nebo zaniknou....

Všude tam, kde to v lidské společnosti drhne, jsou označení osob, věcí i událostí nepřesná a překroucená. Vždy je to z nějakého strachu před něčím, vnucováno názorem, že tím je třeba čelit nějakému nepříjemnému tlaku, vědomí nějaké viny atp.

Novodobé dějiny dnešního území Česka jsou přímo nabity takovými metamorfozami. Odpor proti nařízenému počešťování německých jmen po osvobození r. 1945 přivedl na svět jména jako Hoffman, Miller, Šlégr atp. Málokdo si pamatuje, jak se do r. 1945 jmenoval Slavkovský les a těžko lze vysvětlit, proč si nemohl udržet původní název (Císařský les). Je toho strašná spousta a právě nevědomí historických dějů a souvislostí nás přivedlo do situace, že už 20 let neumíme správně a jednoslovně pojmenovat celé historické území Čech, Moravy a Slezka.

Jsou země, kde se jednotlivá etnika snadno dohodla na názvu státu - např. Švýcarsku dal jméno a znak kanton Schwyz a nikdo to tam z ostatních menšin nebere úkorně. My jsme tak zblblí propagandou sahající do předválečných let, že i naprosto korektní název v němčině Tschechei interpretujeme vůči sobě pejorativně. Při bližším pohledu se ukáže, že to je propagandistické zkreslení bazírující na exaltovaných projevech Hitlera, kde zvučně znějící označení části tehdejšího Československa z gustem vyřvával ve spojení s výhružkami, co s ní udělá. Turci jistě nevnímají německé označení Turkei, Mongolové Mongolei atp. jako pejorativní. Jsou to prostě naše mindráky demonstrující se např. v deformovaném (opačném) významu cizích slov (flink - nedbalý - německy hbitý, cuchta - coura - die Zucht, něm. výchova atd. atd.).

Identita jedince a celku nemůže být v pořádku, když jednotlivé kamínky této mozaiky jsou vadné. Až nám dojde, že princip značkařství (kupuju jen fotoaparáty Leika, elektroniku Panasonic, auta SAAB atp., protože jen jim věřím...) funguje normálně a atavisticky v každém lidském společenství a název státu jako důležitá značka - markant, obchodní značka nás všech - do toho také patří, tak se obávám, že už bude pozdě. Ta nedávná kostka cukru jako "fakt dobrý nápad" pro reklamu českého předsednictví EU už signalizovala, kam to spěje.