Dějiny hry šachové v Čechách od dob nejstarších až po náš věk…

Pravděpodobně by málokterý středoškolský či vysokoškolský student těžko určil autora pojednání s názvem uvedeným v podtitulku. Víme ale, že si tohoto textu velice váží čeští šachisté, ačkoli od jeho vydání uplynulo plných 134 let… A dnešní čeští studenti by si měli denně číst autorův životopis.

Ještě než si prozradíme jméno autora, který v době vydání dějin šachových vydal také spisky „Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách“ či „Z her a zábav staročeských“ a velice zajímavé pojednání „Poctivé mravy a společenské řády při jídle a pití po rozumu starých Čechů“. Autorova kniha „Kuchařství“ je dodnes žádaná a to nejen mezi sběrateli.

Tento muž se roku 1864 narodil na statku v Kostelci u Vorlíka, kde byl jeho tatínek v té době starostou. Když mu byly tři roky, zemřel mu otec a krátce poté i maminka. Kostelec u Vorlíka byste dnes na mapě těžko hledali. Dnes se jmenuje Kostelec nad Vltavou. A rodák z Kostelce u Vorlíka se původně jmenoval Vincenc Jan Siebert. Avšak během středoškolských studií na písecké reálce si tento mladík změnil (zcela počeštil) svoje jméno. Křestní Vincenc změnil na český ekvivalent Čeněk. A příjmení počeštil na Zibrt. Takže dnes je uváděn v encyklopediích jako „Čeněk Zíbrt, spisovatel, novinář, etnograf, kulturní historik, vysokoškolský profesor a knihovník“. A navíc ho považujeme za zakladatele tehdy nové vědní disciplíny – kulturní historie.

Čeněk Zíbrt studoval filologii a filozofii, leč zajímal se také o historii a sociologii. Poslouchal přednášky profesorů Jana Gebauera, Tomáše Garrigue Masaryka, Josefa Emlera, Josefa Kalouska a také znamenitého historika Antonína Rezka. Tato plejáda mimořádně erudovaných profesorů českých mu však „nestačila“.

V roce 1888 ukončil svá vysokoškolská studie a vykonal zkoušky potřebné k získání doktorátu z historie, latiny a filozofie. A rozjel se po Evropě k dalšímu studiu. Studoval rok v Mnichově, později také v Norimberku, v Paříži, v Ženevě, v Basileji, v Berlíně, v Petrohradě, v Krakově, ve Lvově a ve Varšavě. Všude se seznámil s význačnými historiky, sociology, ekonomy, národopisci. Jak se to mohlo stát? Inu, Čeněk Zíbrt znal většinu jejich prací a měl jim také co nabídnout – znalosti, historické zajímavosti z dějin českých a také názory na jejich práci, protože znal většinu jejich publikovaných děl.

Když se vrátil z cest, habilitoval se na místo docenta na české části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Jeho habilitační práce měla nevšedně dlouhý název „Dějiny kroje v zemích českých od dob nejstarších až po války husitské pro obor všeobecná historie kulturní se zvláštním zřetelem k zemím rakouským“. Později za přispění Zikmunda Wintera vydal také „Dějiny kroje v zemích českých od počátku století XV, až po dobu Bělohorské bitvy“.

Není v silách autorových podat zevrubný výčet Zíbrtových knih, pojednání a odborných textů. Jsou jich stovky. Málo známé jsou desítky textů, které zveřejňoval německy a polsky v mnoha zahraničních časopisech. Jako devětadvacetiletý byl v roce 1893 zvolen zahraničním členem poradního sboru při Světovém folklórním kongresu. Ten pracoval v rámci Světové kolumbovské výstavy (World´s Columbia Exposition) v Chicagu zorganizované (o rok později) k 400. výročí objevení Ameriky. Mnohé evropské univerzity a společnosti (Krakov, Moskva, Vídeň, Belgie)ho jmenovaly svým čestným členem.

Na druhé straně ho zájem o lidovou píseň dovedl k tomu, že se naučil hrát na dudy. Jezdil s mnoha hudebníky na různá místa v Čechách a na Moravě a hrál “k povzbuzení lidu“ na dudy. Dokonce se s ním radil Leoš Janáček o svém záměru využít dud v opeře „Výlety páně Broučkovy“. Není divu, že po roce 1917 napsal Zíbrt pojednání „Hrály dudy… dějiny starodávné selské muziky české“.

Čeněk Zíbrt byl autorem nad jiné plodným. Poslední jeho pojednání mělo název „Bobr v zemích československých“. Zemřel před devadesáti lety v únoru 1932.

Již deset let organizuje v jeho rodišti obec s Historickým ústavem Jihočeské univerzity tzv. Zíbrtův Kostelec. Mezi námi je to dost málo. Miloval svoji vlast a popsal mnohé z jejích dějin. Měli bychom o něm všeobecně více vědět. Mohl by být vzorem pro studentky a studenty všech oborů a škol.