Alexandr Zinovjev, který zemřel ve věku 83 let (10.5.2006 na rakovinový nádor na mozku), byl sovětským filosofem, jehož kousavé satiry života pod vládou komunismu zapříčinily jeho vyhnanství na Západ na více než dvacet let.

Zinovjev, stejně jako jeho rodák Alexandr Solženicyn, kritický k liberálním demokraciím, které mu poskytly útočiště, se po pádu komunismu vrátil zpět do vlasti jako nesmlouvavý, neúnavně trudnomyslný komentátor světového dění a všech bolestí světa.

Profesor logiky na Moskevské státní univerzitě Zinovjev získal špatnou reputaci napsáním alegorické satiry "Zející výšky", jejíž publikace v ruštině v Lausanne roku 1976 mu přivodila exil.

Kniha zobrazuje život v Sovětském svazu na osudech obyvatel fiktivního města Ibansk, kteří jsou podřízeni sovětskému pravidlu, že pouze průměrnost je uznávána; ti, kdo jakkoli vybočují z řady, dostanou za vyučenou, ti, kdo uznávají morální zásady, jsou za to stíháni. Město je řízeno Šéfem (Stalin), který se dostal na špičku jedině proto, že byl absolutní nula. Jeho vystřídá Čuník (Chruščov), který zavrhne Šéfa jedině proto, aby se sám dostal k moci. Vůdci dostávají medaile a řády jenom za to, že jsou vůdci a pak znovu za to, že mají medaile a řády. Jediný důvod, proč neexistuje nezaměstnanost, je ten, že lidé jsou zaměstnáni předstíráním práce, všude je záměrně udržována neefektivnost.

Zející výšky způsobily v Sovětském svazu (kde kolovaly v samizdatu) větší rozruch než cokoli od Solženicyna. A pro sovětské autority představovaly obtížné dilema: Postihem Zinovjeva by de facto přiznaly, že město Ibansk je skutečně obrazem života v Sovětském svazu. Ale pokud by přešly existenci knihy mlčením, připustily by, že jsou proti nejtrpčímu satirickému útoku na svůj systém bezmocné. Nakonec to vyřešily akcí "zdola", "přesvědčením" Zinovjevových kolegů k rozhodnutí vyhodit ho z Univerzity, zbavit ho členství v Akademii věd, zbavit ho všech válečných vyznamenání a všech jeho titulů a kvalifikace.

Zinovjev byl vyhoštěn ze Sovětského svazu po tom, co byl v roce 1978 na Západě zveřejněn další jeho román, "Zářná budoucnost", satira na Leonida Brežněva. Usadil se v Mnichově a v roce 1985 vydal "Homo Sovieticus".

Homo Sovieticus je pesimistická analýza síly sociální entropie, která, jak věřil, dávala sovětskému systému jeho stabilitu. V komunismu jsou jednotlivci osvobozeni od tíhy společenské odpovědnosti a osobní iniciativy v zaměstnání, zajištěni chmurnou podobností svého bytí. Pro Zinovjeva byl homo-sovieticus výraznou podskupinou homo-sapiens, schopnou přizpůsobit se všemu jako hmyz, který přežije všechny změny životního prostředí, jež zničí všechny ostatní formy života. Zinovjev předvídal, že díky této odolnosti se komunismus ukáže trvanlivějším než západní demokracie, v nichž "média masového oblbování" vyzdvihla strach ze smrti na převažující ideologii. "Budoucnost patří Moskvě. Je to odporná budoucnost, ale je to budoucnost," říkal Zinovjev.

Šesté z jedenácti dětí ruských rolníků, Alexandr Zinovjev, se narodil 29.9.1922 ve vsi Pachtina v Čucholmské oblasti, byl třikrát ženatý a měl několik dětí.

Z týdeníku Weekly Telegraph, 24-30 May 2006, přeložil