V hojně navštěvovaném filmu Oppenhaimer je Strauss po Oppiem druhá hlavní postava. Sám film je hodně zmatený a čert aby se vyznal ve změti výpovědí a výslechů z různých dob. Pochopíme z filmu, že Strass byl zloun, ale není snadné pochopit, co vlastně provedl. Co to bylo za osobnost? Zde jsou základní informace, budou vám k užitku, pokud se na Oppenheimera chystáte do kina.

Lewis Strauss a byl americký finančník, filantrop, námořní důstojník a vládní úředník, který sloužil jako předseda Komise pro atomovou energii. Byl hlavní postavou ve vývoji jaderných zbraní, jaderné energetické politiky Spojených států a jaderné energie ve Spojených státech.

Narodil se v roce 1896 v Charlestonu, Západní Virginie jako syn Rosy (Lichtenstein) a Lewise Straussových, úspěšný velkoobchodník s obuví. Jejich rodiče byli židovští emigranti z Německa a Rakouska, kteří přišli do USA ve 30. a 40. letech 19. století a usadili se ve Virginii.

Rád by studoval fyziku, ale kvůli recesi v roce 1913, která ovlivnila podnikání jeho otce, si jeho rodiče nemohli dovolit poslat ho na vysokou školu.

Ve 20. a 30. letech také pracoval jako investiční bankéř ve společnosti Kuhn, Loeb & Co, kde shromáždil obrovské bohatství. Stal se asistentem Herberta Hoovera (amerického prezidenta v letech 1929 až 1933) v rámci humanitárních snah během první světové války a po ní. Po smrti své matky na rakovinu založil Pamětní fond Lewise a Rosy Straussových, aby financoval používání radia jako léčebné metody. V této souvislosti se poprvé setkal s fyzikem Leo Szilardem, který napsal Straussovi zprávu o Hahn-Strassmannově článku o objevu štěpení v naději, že Strauss mu bude financovat výzkum.

Během druhé světové války se Strauss připojil k námořnictvu, aby pracoval na výrobě zbraní. V roce 1946 prezident Truman jmenoval Strausse členem nově vytvořené Komise pro atomovou energii (AEC). Nakonec se stal jejím komisařem. Během svého období komisaře AEC se byl Strauss v nepřátelské pozici vůči Oppenheimerovi, který byl ředitelem laboratoře v Los Alamos během projektu Manhattan a zůstal na vlivných pozicích v oblasti atomové energie. Když Sověti v roce 1949 testovali svou první atomovou bombu, Strauss podporoval vývoj termonukleárních zbraní.

Strauss a Oppenheimer
Komise pro atomovou energii v roce 1954 hlasovala 4:1 pro zamítnutí bezpečnostní prověrky Dr. JR Oppenheimerovi. Všichni uvedení členové, komisaři Thomas E. Murray, Eugene Zuckert, Joseph Campbell a předseda Lewis Strauss, hlasovali pro podporu většinové doporučení Rady pro hodnocení personální bezpečnosti, aby Oppenheimer nezískal bezpečnostní prověrku. AEC jeho prověrku odepřela kvůli tomu, co nazývali „základními vadami v jeho charakteru“.

Jako konzervativní republikán, neměl liberála s komunistickými kontakty Oppenheimera rád. Oppenheimer byl hlavním odpůrcem postupu s vodíkovou bombou a navrhoval strategii národní bezpečnosti založenou na atomových zbraních a kontinentální obraně, zatímco Strauss stál za konceptem termonukleárních zbraní a doktrínou odstrašování. Oppenheimerovi nedůvěřoval a dokonce ho podezíral, že by mohl být sovětským špiónem. V roce 1953 požádal Strauss ředitele FBI J. Edgara Hoovera, aby zahájil sledování za účelem sledování Oppenheimerových pohybů. Strauss viděl v Oppenheimerovi hrozbu pro americkou bezpečnost. Nakonec byla v roce 1954 odebrána bezpečnostní prověrka pro údajné komunistické vazby.

Stál Straussův skandál Oppenheimer vládní funkci?
Strauss za prezidenta Eisenhowera dlouhodobě usiloval o úřad ministrem obchodu, a kvůli tomu odmítl i možnost být jeho náčelníkem štábu. Nadělal se příliš mnoho nepřátel v Demokratické straně a uškodila mu i celá záležitost s Oppenheimerem. Časopis Time ho označil za „jednu z nejschopnějších a nejožehavějších veřejných osobností národa“. Nakonec tedy ministrem jmenován nebyl a stáhl se do ústraní. Zůstal v dobrých vztazích s bývalými prezidenty Herbertem Hooverem a Eisenhowerem. Zaměřil na filantropické aktivity ve svých pozdějších letech, než trpěl lymfosarkomem. Zemřel 21. ledna 1974 v Trentonu, New Jersey, ve věku 77 let.