Můžeme vnímat skutečnost, jak některé skupiny obyvatel arabských zemí dokazují vlastní

ne-smysl pro humor. My, Češi, jsme známi svým vlastním specifickým smyslem pro humorné vyjádření se slovem vyřčeným, tištěným či perokresbovým. Z pohledu celku, jako národ, si dokážeme dělat legraci sami ze sebe, a když na to přijde, tak karikovat kohokoliv, kdekoliv.

Vždyť famózní film Jiřího Menzla, Vesničko má středisková je toho důkazem. Karikování různých postav nám není cizí. Z toho lze usoudit, že máme kulturní potenciál pro vývoz specifického humoru do zemí, kde lidem třeba do smíchu moc není. Muslimské země by mohly více „nasát“ veselost odlišné mentality, aby začaly postupně vnímat, že v některých státech se lidé oddávají humorným situacím do takové míry, že natáčejí nejen celovečerní filmy, ale dnes již na soukromé videokamery lecjaké legrácky.

Většina lidí užívající rozum chápe dostatečně, jak je podstatné a důležité nebrat sebe sama příliš vážně a umět se uvolnit třeba i hurónským smíchem. Česká mentalita je obdivuhodná tím, jak sebe sama pojímá, a to i v dobách, kdy byla porobena protektorátem či diktaturou srpu a kladiva.

V souvislosti s islámským náboženstvím se v tisku objevily názory, že zažívá období středověku, a proto má zpoždění víc jak pět století. Období středověku je mnohými autory, zvláště renesančními počínaje, vykresleno, jako temná část lidských dějin. Jenže minulost je do takové míry temná, pokud se nezdůrazní a nezvýrazní její prozářené a veselé stránky z obyčejného života. A kořeny optimisticky laděného novověku vězí také v posledních údobích středověkých dějin. Tak i náboženství proroka Mohameda je zřejmě před radostnějším obdobím objevů „jiných světů“, zvláště toho nadhledového.

Pro zdravý vývoj lidské společnosti je jistě dobré, pokud mají smysl pro humor „vládcové tohoto světa“, lidé, kteří zodpovídají za druhé. Ukazuje se, že muslimové v postižených arabských státech s neopodstatněnou nenávistí vůči neškodné kresbičce jsou do jisté míry manipulováni svými duchovními vůdci. Právě u nich by měl být vypěstován sebezáchovný humorně pojatý nadhled i pro krajně vypjaté situace, a ne sebezničující postup směrem k přilévání výbušných látek do ohně.

Dnes se můžeme jen domnívat, jak se baví lidé tak rozšířeného náboženství, jakým islám bezesporu je. Je nezpochybnitelnou pravdou, že Evropě i Americe je hej, protože v současnosti spěje tato civilizace do období supervěku, kdy o zábavu se budou starat ne už kočovní herci a cirkusy, ale nadnárodní řetězce zabývající se smíchobyznysem. Otázkou zůstane, kdo z národů, šířící demokracii se bude podílet na implantovaném humorném sebepojetí u národů, kteří o demokracii můžou zatím jenom snít. Vtip, humor, veselá nálada přispívá k odlehčení z každodenních starostí, které jsou o to víc těžší, pokud jsou prožívány v prostředí, kde vládne multietnická nenávist.

Možná bude jednou navýsost potřebné vyučovat lidi humornému nadhledu, jako nezbytné zbraně pro vzájemné pochopení odlišných kultur. Na prvním místě pak ty, kteří budou mít na starosti péči o veselou náladu mezi lidem obecným. Navrhuji tak zřídit nový učební obor, kde by karikování sebe i druhých bylo na denním pořádku. Nazval bych jej SMÍCHOLOGIÍ.