23.6.2024 | Svátek má Zdeňka


SMER: Jinak doma, jinak v Bruselu

10.6.2024

I na Slovensku byla eurokampaň plná odkazů na slovenské zájmy či odpor proti „bruselskému diktátu“. A i na Slovensku se ukázalo, že mnozí z těchto bojovníků za národní zájmy v Bruselu vesele hlasovali pro všechno, co se jim tam nabídlo. Asi jako ANO u nás, tak SMER na Slovensku… Takže jak si stáli slovenští europoslanci?

Ze současných stran jsou v jedné z frakcí Progresivné Slovensko (RENEW), Kresťansko-demokratické hnutie (EPP), Hnutí Slovensko – ex-OĽaNO (EPP) a Sloboda a Suverenita (ECR). Smer opustil frakci socialistů těsně před hlasováním o jeho vyloučení (členem sociálně demokratické frakce S&D zůstal pouze Robert Hajšel) a mezi nezařazené patří Milan Uhrík a Miroslav Radačovský (zvolen za ĽSNS).

Není v lidských silách sledovat všechna hlasování, kterých jsou v Evropském parlamentu za pět let tisíce, a mnohá z nich jsou procedurální nebo dílčí, například v případě podpory či nepodpory pozměňovacích návrhů. Důležitá jsou hlasování o konečném znění dokumentů.

Abychom je ještě více zúžili, zaměřme se na ta, která jsou pro nás důležitá z kulturně-etického, ekonomicko-environmentálního hlediska, nebo na ta, která se týkala suverenity členských států. Například pokud šlo o potraty ve smyslu „lidských práv“, o otázky týkající se migrace nebo zelené dohody, o pokusy omezit právo veta nebo zasahovat do oblastí, které jsou ve výlučné pravomoci členských států.

Green Deal a zákaz spalovacích motorů

Začněme Green Dealem – úvodní usnesení, kterým Evropský parlament souhlasil s ideovým záměrem celého programu Evropské komise, podpořilo devět ze třinácti slovenských europoslanců (Miriam Lexmann z křesťanských demokratů se do Evropského parlamentu dostala později, po odchodu britských zástupců).

Kromě očekávaných hlasů europoslanců z koalice PS/Parlament (dále jen „progresivisté“) hlasovali pro všichni europoslanci Smeru. Zelenou dohodu podpořili také Ivan Štefanec z KDH a Peter Pollák z tehdejšího OĽaNO. Eugen Jurzyca a Lucia Ďuriš Nicholsonová (oba tehdy SaS) se zdrželi hlasování. Proti byli pouze Milan Uhrík a Miroslav Radačovský (kandidující za ĽSNS).

Pokud se podíváme na konkrétní opatření jako součást Zelené dohody – faktický zákaz prodeje automobilů se spalovacími motory po roce 2035 – vidíme, že i v tomto bodě hlasovali poslanci Smeru vždy pro se svými progresivními kolegy (to bylo v době, kdy byl Smer ještě součástí S&D).

Lexmann, Štefanec, Jurzyca, Radačovský a Uhrík byli proti. Peter Pollak se zdržel hlasování.

Mimochodem, na poměry Evropského parlamentu to bylo velmi těsné hlasování. Pro bylo pouze 53 % všech poslanců Evropského parlamentu.

A ještě jedno ilustrativní hlasování, či spíše dvě hlasování. Emisní norma Euro 7 vyvolala velké kontroverze a neshody, zejména v automobilovém průmyslu. Ve své původní podobě byla neproveditelná a technicky nezvládnutá. Největší problémy pojmenoval v rozhovoru pro Postoj Pavol Prepiak, viceprezident Sdružení automobilového průmyslu SR.

Progresivisté Robert Hajšel, ale i Ivan Štefanec a Miroslav Radačovský hlasovali pro původní podobu – 9. listopadu 2023. Monika Beňová a Katarína Roth Neveďalová se zdržely hlasování (Smer již nebyl členem S&D). Jurzyca, Pollák a Uhrík byli proti, Lexmann nehlasovala.

Pro kompromisní verzi byli pouze Wiezik a Mihál z progresivistů – 13. března 2024. Bilčík, Hojsík a Ďuriš Nicholson nehlasovali, stejně jako Pollák a Radačovský. Hajšel, Lexmann a Štefanec rovněž podpořili verzi vstřícnější k automobilovému průmyslu (a tím i ke slovenské ekonomice). O konečné podobě emisní normy Euro 7 jsme psali i na Postoji.

Suverenita členských států

Přejděme nyní k některým příkladům hlasování týkajících se suverenity členských států. Když Evropský parlament schválil výzvu Evropské komisi, aby zahájila debatu o základních smlouvách EU a přehodnotila veto, podpořili toto usnesení čtyři slovenští poslanci – Hojsík, Mihál, Wiezik a Ďuriš Nicholsonová. Jurzyca, Lexmann, Radačovský, Uhrík a Štefanec byli proti, Bilčík se zdržel hlasování.

Tři poslanci Smeru a Peter Pollák nehlasovali. Když jsme se zeptali, proč zástupci strany Smer nepřišli hlasovat o důležitém tématu týkajícím se suverenity národních států, Hajšel i Roth Neveďalová své jednání alespoň vysvětlili. Současná kandidátka Smeru ani po několika dnech na dotazy nereagovala.

Teprve nedávno Evropský parlament schválil nová pravidla pro řízení migrace a azylu, tzv. migrační pakt, který mimo jiné zavádí platbu za nepřijetí uprchlíků rozdělenou podle kvót mezi členské státy. Podpořili ho Bilčík, Mihál a Ďuriš Nicholson. Progresivisté Hojsík a Wiezik se zdrželi hlasování, ale proto, že se jim zdál málo vstřícný k migrantům.

Proti byli Jurzyca, Lexmann, Pollák, Radačovský, Uhrík a Štefanec. Ale také dva zástupci Smeru – Beňová a Roth Neveďalová.

Pro širší souvislosti je však třeba nahlédnout hlouběji do historie. Když se v roce 2015 na vrcholu uprchlické krize hlasovalo o migračním paktu, Monika Beňová byla jednou ze čtyř slovenských zástupců, kteří text jako celek včetně kvót na rozdělení migrantů mezi členské státy podpořili.

Je třeba také dodat, že to byl právě Smer a Robert Fico, kdo v těchto letech (v rámci spolupráce V4) prosazoval princip tzv. sdílené solidarity tím, že platil za fyzické nepřijímání migrantů. Dnes jsou kvóty i platby ze strany Smeru silně kritizovány.

Polsko jako modelový příklad

Evropský parlament v tomto volebním období přijal řadu usnesení posuzujících vnitropolitické otázky, například vůči Polsku. Polsko je totiž ideální ukázkou země, na kterou evropské instituce vyvíjejí intenzivní tlak v době, kdy v ní vládne politické uskupení, které je v ideologickém rozporu s hlavním bruselským proudem.

Například když se v roce 2019 hlasovalo o rezoluci proti takzvaným „LGBT free zónám“ v Polsku (hoax vytvořený polskými LGBT aktivisty), lídryně dnešní kandidátky Smeru Monika Beňová byla spolu s progresivisty pro. Robert Hajšel a dnes již zesnulý Miroslav Číž se zdrželi hlasování, stejně jako Jurzyca, Pollák a Štefanec (Lexmann ještě nebyla europoslankyní).

Když se o těchto zónách hlasovalo znovu v roce 2021, Beňová a progresivisté opět hlasovali pro, palec nahoru přidali i Jurzyca a Pollák. Lexmann a Štefanec byli proti.

Beňová tak podpořila i hlasování kritizující právní stát v Polsku. Pro byl i Štefanec z křesťanských demokratů, který se postavil proti našemu severnímu sousedovi ve sporu o to, zda má na polském území platit evropské právo, nebo polská ústava.

Od sporů mezi EU a Polskem za vlády PiS můžeme plynule přejít ke kulturním a etickým otázkám, kde by členské státy měly mít výsadní právo na vlastní právní úpravu.

Právo na potrat a Istanbulská úmluva

V roce 2020 Evropský parlament ve schváleném textu kritizoval Polsko za „faktický zákaz potratů“ a kromě progresivistů tento text podpořili všichni zelení – tedy nejen Beňová, ale i Hajšel a Číž. Lexmann a Štefanec byli proti, Jurzyca a Pollák se zdrželi hlasování. Podobně tomu bylo i u usnesení o údajné kriminalizaci sexuální výchovy u našich severních sousedů.

Hlasování o zařazení „práva na potrat“ do Listiny práv EU získalo podle očekávání podporu našich progresivistů. Zelení alibisticky o tomto bodu nehlasovali, přestože se na domácí půdě premiér Fico chlubil, že v EU nebude žádný „superpotrat“ – v tom případě však měli jeho europoslanci také říci jasné „ne“.

Evropský parlament se také vměšoval do vnitřních záležitostí USA v případě potratů po zrušení rozsudku Roe v. Wade. V době, kdy Monika Beňová již nebyla členkou S&D, o těchto usneseních nehlasovala (zde a zde). Jako členka socialistické frakce však podpořila dokument komentující texaský potratový zákon (!).

A samozřejmě v roce 2019 jako socialistka bruselského typu podpořila výzvu k přistoupení EU k Istanbulské úmluvě.

Evropský parlament se pokusil propašovat Istanbulskou úmluvu do evropské legislativy v roce 2021 prostřednictvím vybraných pasáží o genderově podmíněném násilí. Pro usnesení hlasovali Beňová, Bilčík, Číž, Ďuriš Nicholsonová, Hajšel, Hojsík, Šimečka a Wiezik. Proti byli Lexmann, Štefanec, Radačovský a Uhrík. Jurzyca a Pollák se zdrželi hlasování.

Evropský parlament však „zabrousil“ i do rodinného práva, když schválil dokument, který členským státům ukládá nejen vzájemné uznávání homosexuálních svazků, ale i adopci dětí bez ohledu na práva biologických rodičů.

Ze slovenských zástupců hlasovali v roce 2021 pro Hojsík, Šimečka, Ďuriš Nicholsonová, Bilčík a Wiezik. Proti byli Lexmann a Uhrík, Beňová, Číž, Jurzyca, Pollák a Štefanec se zdrželi hlasování.

Mnohé z výše uvedených dokumentů nebyly právně závazné – jednalo se o výzvy, deklarace, usnesení (např. v případě práva veta či tzv. práva na potrat). Prokazují však myšlenkový svět, hodnotové nastavení či ochotu oportunisticky změnit názor.

Bližší kabát než košile

Zde by mělo platit základní pravidlo. Poslanci Evropského parlamentu, kterým záleží na suverenitě jejich země, a to nejen verbálně, by se měli přinejmenším zdržet hlasování nebo nehlasovat vůbec, případně hlasovat proti, pokud se záležitost přímo dotýká jejich země nebo kterékoli jiné. Nemohou pak na oplátku očekávat podporu těchto zemí, pokud se jejich země dostane do křížku s poslanci EP.

Slovenští progresivisté s častou podporou Moniky Beňové ze SMĚR-u nejsou výjimkou. Podobně se vůči své zemi v posledních letech zachovali například polští europoslanci z Občanské platformy, kteří podpořili nejen rezoluci proti „LGBT free zónám“, ale také kritiku polské pro-life legislativy a další rezoluce týkající se „právního státu“, motivované spíše vnitropolitickým bojem než obranou suverenity v otázkách, které nespadají do kompetence evropských institucí.

Ačkoli dnes Smer i Hlas přicházejí s radikální kampaní, pokud by byli členy S&D, dalo by se očekávat, že budou hlasovat s proudem – jako to už léta dělá Monika Beňová.

Progresivní europoslanci jsou v tomto ohledu alespoň upřímnější a neříkají něco jiného v Bratislavě a něco jiného v Bruselu a Štrasburku.

Pouze dva z nich, Miriam Lexmann z křesťanských demokratů a Eugen Jurzyca z křesťanských a sociálních demokratů (SaS), hlasují důsledně, v souladu s programem své vlastní slovenské strany.

Uhrík a Radačovský naopak hlasují v zásadě proti všemu, navíc jejich vliv bez zařazení do vlivné frakce je minimální a zůstal by takový i v případě jejich znovuzvolení.

Lze také očekávat, že poslanci Smeru zůstanou mezi nezařazenými – a tedy bez vlivu – i v případě vítězství v domácích volbách. I když takový Ľuboš Blaha by jistě našel sympatie v levicové frakci, která sdružuje krajně levicové a komunistické strany.

Erik Potocký, Konzervativní noviny