27.1.2021 | Svátek má Ingrid


LITERATURA: ´Firma´ Sinclair ničí ďábla

30.4.2009

1.

Dostali ho! Dostali.

Čtyři silné reflektory zářily do tmy, na popraskanou zeď dopadal ostrý kužel světla. Uprostřed toho kužele stála jejich oběť. Monty Parker, masový vrah a psychopat.

Tak začíná devětadvacátý svazek sešitové řady Na stopě hrůzy přizdobený podtitulem Neuvěřitelné a záhadné příběhy. Onu bohulibou edici zhrozeně pitval už dr. Josef Hrabák (blahé paměti) ve své literárněvědné knížce Od laciného optimismu k hororu (1990 s datem 1989), a tedy v časech, kdy k nám ještě neuvěřitelný John Sinclair nepronikl, kdy jsme ho ještě neznali. Ale profesor Hrabák už ano a pustil se do něj s vyhrnutými rukávy. O to ostřeji tepal, oč méně socialismus o Johnnym věděl!

2.

Zatepu teď taky? A po Hrabákově vzoru. Možná. Ale jinak si, vážení, cením, že si tahle krvelačná série (jejímž vydavatelem je Moravská Bastei) naprosto na nic nehrála a nehraje. Čtenáře a čtenářky "odkojené" Českým románem Olgy Scheinpfugové (dejme tomu) ovšem úplně míjí, to ale ještě neznamená, že nemá nárok na existenci, že ano! A teď už pokračuji v četbě svazečku Fantom ze Soho (1995), protože i pan učitel George Camel ztvárněný Oldřichem Lipským (pozdravuji a přeji brzké uzdravení) ve filmu "Čtyři vraždy stačí, drahoušku" (1970) by Johna Sinclaira s chutí předčítal osazenstvu školní učebny (tak jako to dělával s akčními komiksy!)

***

„Vzdejte se, Monty Parkere!“ rozléhal se megafon a vzadu na dvorku se otevřelo okno.

Ženský hlas nakvašeně zvolal: „Zastřelte ho, psa!“

Monty Parker se divoce smál a ten smích byl ječivě ďábelský. Ano, tak se smějí jen šílenci. Mnohému zkušenému policistovi přejel mráz po zádech.

3.

Ačkoli reálie jsou britské a nacházíme se spolu s Parkerem na území Londýna, originály tohohle cyklu už léta vydává německé nakladatelství Bastei-Verlag pod titulem Stíhač duchů John Sinclair. Josef Hrabák už kdysi do češtiny převyprávěl příběh Mandraka, upír černé krve a zmiňuje i další svazky nekonečné série. Dopisy z pekla, Když si satan mne ruce či Údolí zapomenutých mrtvol. Já sám ale dnes před sebou na stole mám překlady už starších dílů, jejichž tituly ovšem nebyly věru méně fantasmagorické! Doktor Smrt se vrací, Když vyje vlkodlak, Klub čarodějů, Kabinet hrůzy, Putování do záhrobí, Gondola smrti, Pomsta rudé čarodějnice, Cesta lebek, Vraždící panenka, Hřbitov přeludů a...a nyní tedy Fantom ze Soho...

Parker se šklebil. Mokré prameny vlasů se mu lepily na čelo. Držel nůž. Čepel byla ještě od krve jeho poslední oběti. Ženy.

Počíhal si na ni v jedné osamělé boční uličce. Měla odpolední, vracela se domů. Nečekaně se z jednoho domovního vchodu vyplížil fantom, strašidelný stín s nožem, a žena nestačila ani vykřiknout. Monty prudce bodal, i tentokrát se dostal do opojení...

4.

John Sinclair, který proti Parkerovi bojuje, je inspektorem Scotland Yardu, ale na prvních stránkách vskutku působí spíš jako inkarnace Dirty Harryho. A ne snad? Čtu:

Strážníkovi klesla ruka s megafonem. „Měli bychom střílet!“ řekl stísněně. „Tahle bestie má na svědomí dvanáct lidí. Ne, třináct,“ opravil se hned, „ta žena zemřela.“

„Střelba nepřichází v úvahu. Přivedu ho.“

Ale pane? Vy? Sám?“

„Ano.“ A Sinclair cítil, že to je jeho první velká zkouška. „Jdu za tebou, Monty Parkere!“

Fantom divoce zakňučel. Vycenil zuby jako vlk. Dostal se do šoku, a teď byl jako divoké zvíře. „Tak pojď,“ zachroptěl.

A tak Sinclair JDE a což o to, zná přece karate. Švic, švic a... Někdo Sinclairovi nabídl cigaretu, John ji s díky vzal a vsunul mezi rty. Cvakl zapalovač. Klapaly blesky fotografů. Lidé od tisku! Seděli na zdech, které byly pro Montyho naštěstí příliš vysoké.

Někdo poklepal Johnovi na rameno a pár lidí i tleskalo. Uličkou vedli dva silní policisté Montyho. „Dostal jsi mne,“ ucedil. „Ale jedno si pamatuj, policajte. Nezvítězil jsi nade mnou. Ďábel se nedá zabít. Rozumíš?“

A dvě tři sekundy na sebe upřeně hleděli. Sinclair náhle spatřil, jak vrahův obličej pokrývá hrůzný, ďábelský úšklebek.

5.

Tak to byla glorifikace pana Johna "Eastwooda" Sinclaira, ale pozor. Autor vzápětí maličko, a přece až necudně zglorifikuje i zabijáka:

Cvakly opět blesky. Monty Parker si ale zakryl tvář. Nenáviděl fotografy.

Soudní budovou se šířila nervozita, zvlášť mezi zkušenými novináři. Monty Parker nebyl jen tak někdo, byl to masový vrah, a mnozí věřili, že je spolčen s ďáblem...

S ďáblem, ano. A něco na tom asi opravdu bude, dojde už brzy čtenáři, protože Sinclair třeba potká kamaráda a "pohodově" se v souvislosti s tímhle shledáním píše (a se samozřejmostí), že se... poznali už na škole, kde John vyřešil první případ, neboť jeden muž tam byl zombie a pobýval ve sklepě budovy...

Ahá! dojde nám. A tudy tedy cesta vede. Už to tušíme. A pouze krimi začátek byl jen selankou. Ne, ne. John Sinclair nadarmo není členem komise pro nadpřirozené případy a Parker sice dostane doživotí, za pět roků však začne své proroctví s pečlivostí plnit. Proroctví, které sám jako vzorný žáčínek odrecitoval hned po rozsudku:

„Ne, ani zdi vězení mi nezabrání konat, co mi přikázal ďábel. Vrátím se - a postupně vás všechny předám peklu.“

A jeho ječivý, ďábelský smích se ponuře odrážel od stěn jednací síně...

6.

Monty Parker tehdy svižně vyjmenoval hned pět budoucích obětí a tou první se měl stát zbožný soudce. Tou poslední John Sinclair. Hle, soudce je pět let poté skutečně mrtev. Byl zavražděn, ale Parker přitom nadále neopustil celu!

Anebo... snad ČÁSTEČNĚ ano?

Kdo ví. Monty každopádně zatvrzele lpí na posloupnosti úmrtí a... „A jako posledního si nechám toho, kdo mě chytil. Inspektora Sinclaira.“

Přijímám, ale nebylo by lepší, kdybys u mne začal?“

„Ne, inspektore, pořadí je předem určeno!“

A je vymalováno! abych tak řekl. A Parkerův astrální dvojník (ten totiž vraždí!) zajme posléze Sinclaira, ale... ušetří ho. Pročpak? Kdyby vraždil hned, stal by se drsný inspektor už druhým zabitým a nikoli až pátým, že ano. A to by nebylo ono. Přesto se ale trochu bojíme (já aspoň jo), když zajatý inspektor psychopata Montyho klíďo píďo takto vytáčí:

„Ujišťuji tě, že nebudu mít klid, dokud tě nedostanu. Jsi ve spolku s ďáblem, ale takovou úmluvu uzavřeli před tebou už mnozí a nepomohlo jim to. Dobro bylo silnější, pamatuj si to, Monty Parkere!“

7.

A co bylo v téhle pohádce dál? Inu, bez „magické pasti“ se utkání s černou magií neobešlo a John Sinclair musel zabránit astrálnímu dvojníkovi v návratu do Montyho těla, které spalo v cele. I vložil tělu na prsa posvěcený kříž, a pak...

Vjel rukou do kapsy saka a vytáhl kousek křídy. Byla zelenožlutě zářící a magická. Tu křídu kdysi dostal od přítele Mandry Koraba z Indie, stejně jako stříbrný hřebík, kterým před časem vyřadil ze hry doktora Smrt (sv. 24).

Tak. To je tedy zbraň. A tou křídou Sinclair okolo fantoma nakreslí magický kruh a prý...

„Jsi ztracen, Monty Parkere!“ pronesl. „Nepomůže ti ani spojení s ďáblem. Dobro je silnější!“

A začal odříkávat magická slova, velmi starou zaklínací formuli ještě z dob, kdy na zemi vládli mágové, démoni a duchové. Fantomův řev tichl a měnil se v kňučení. Z jeho obličeje pak už zbyl jen úšklebek a inspektorova slova pronikala jako malé šípy do démonova těla a trhala je na kusy. Dlouho, dlouho... se svíjel na podlaze, když tu náhle ze středu kruhu vyšlehl studený, modravý plamen... a zřetelně bylo vidět obličej ďábla s dvěma rohy na čele.

***

"Dobrou noc, děti!" řekl by pan učitel George Camel (alias Lubomír Lipský) , vyšel by ze třídy, otevřel šatní skříňku a vypadly by... další dvě mrtvoly s noži v zádech.

"Ale pane Camel..." zazněl by za jeho zády i hlas paní Harringtonové neboli Marie Rosůlkové. "Vám tedy nestačí, že jste mi vyvraždil všechny nájemníky?"








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.