Před nedávnem se v Mariánských lázních několik desítek soutěžících zúčastnilo Mistrovství světa v kouření dýmky. Akce známé po celém světě se nezúčastnili jen soutěžící, svou tvorbu představili i čelní výrobci dýmek z celého světa. Nechyběly tak ani významné značky jako Dunhhill nebo Peeterson… Každý soutěžící dostal tři gamy tabáku, dvě zápalky a pak porotci již jen sledovali čas. Vítězem se stal maďarský kuřák, který vydržel tři hodiny a tři minuty.

V sobotu se tři výrobci a kolem třiceti kuřáků dýmek sešlo v Kostelci nad Černými lesy na prvním ročníku dýmkařského sympozia.

„Napadlo mě, že by profesionální autoři společně s kuřáky mohli dát dohromady své představy, využit toho, že zdařilá dýmka je vlastně malým uměleckým dílem. Domluvili jsme se se členy mariánskolázeňského Klubu přátel dýmky Janeba, který mistrovství světa pořádal, a připravili toto setkání. Jde hlavně o to, ukázat kuřákům dýmky celý proces vzniku, dát jim možnost zapojit se do něho a třeba si i jednu vlastnoručně vyrobit,“ říká Jan Klouček z firmy Netus, jehož produkce je známá pod názvem Jan Pippes.

Dílna voní dřevem a různými přírodními vosky, vůni nepřekryje ani kouř z kvalitního tabáku, který stoupá ze zapálených dýmek.

„Celkově se dá říci, že se po protikuřáckých kampaních kouří méně i dýmky,“ uvažuje u soustruhu Klouček. „Třeba v Evropě za posledních patnáct let došlo k šedesátiprocentnímu poklesu prodeje tabáku i všech souvisejících výrobků. Nevím, jak je to s cigaretami, ale ty jsou mnohem škodlivější. Nejen, že konzumujete i hořící lepidlo a papír, ale kouříte větší množství méně kvalitního tabáku. Ona tomu napomáhá i taková hektická doba, co se kolem nás řítí… Na dýmku si musíte najít alespoň půl hodinky času a plně se jí věnovat. Vychutnat celý obřad a vše, co k němu náleží.

Ctitelé chladného dýmu využili jinak nedostupnou možnost a pod vedením zkušených profesionálů vytvořili vlastní dýmku, někteří měli předem vlastní představu, ostatní se nechali inspirovat až tvůrčím prostředím.

„Jsem původně umělecký kovář,“ říká Přemysl Omrt. „Po létech u kovadliny přestala poslouchat páteř, a tak jsem se rozhlížel po něčem jiném. „K výrobě dýmek vztah byl, tu první jsem udělal v roce 1971. Dnes dýmky dělám profesionálně a jde o kusovou výrobu. Na jednu připravím tak padesát nákresů a za rok jich světlo světa spatří maximálně 150 a jsou broušené pod vodou. U mě nemůže dojít k inflaci,“ usmívá se autor kovových, převážně figurálních artefaktů, které jsou vystaveny do konce roku v divadle v Mariánských lázních.

„Já dýmky nevyrábím, ale jen prodávám, podotýká obchodník z Ústí nad Labem. „Hlavně jsem zde jakoby anonymně, i tak mám mezi výrobci známých dost a dost. Při prodeji dýmek vycházím z názoru, že jsou mnohem dále než cigareta. Ta je o okamžiku, dýmky však o životním stylu. Cigareta je vlastně z odpadu, konečně cosi o jejím vzniku vyjadřuje opera Carmen…“

Všichni účastníci setkání se shodli na tom, že kouření dýmky nejen že vyžaduje klid, pohodu a čas, ale i na tom, že je mnohem zdravější než konzumace cigaret, kterou konečně nikomu nedoporučují, přímo před ní varují.

„Jsem přesvědčen, že takováto akce je v Čechách naprosto ojedinělá. Možná proto, že se dýmkaři neradi svěřují se svými výrobními postupy,“ dodává Přemysl Omrt. „Hlavně proto, že si vážní zájemci o dýmky mají možnost vše vlastníma rukama osahat a vyzkoušet. Pochopí pracnost a náročnost výroby a nebudou se divit cenám pořádných dýmek, protože to, že dýmka je cosi nadpozemského a ne pouze opracovaný kus dřeva, vědí již dávno.“