Známý komiks slaví 80 let. Za tu dobu ovlivnil čtyři generace české společnosti. Dokládá to kniha a výstava, v níž svou představu Rychlých šípů nabízí padesátka současných autorů.

Víte, že letos je Rok Rychlých šípů? Pořádá ho Skautská nadace Jaroslava Foglara, strážkyně odkazu této osobnosti, pro znalé „Jestřába“. A protože podle populárního čínského kalendáře je nyní rok Psa a protože Rychlé šípy, jak je obecně známo, měly psa Bublinu, lze to shrnout, že letošek je rokem Bubliny. A také malých bublin komiksu. Rychlé šípy jsou fenomén v lecčems podobný jeho autorovi (i když ti původní byli dva: autor scénářů Foglar a autor kreseb Jan Fischer). Zejména v tom, že v českém prostředí je široce známý a slavený, ale mimo ně nikdy neuspěl. I když pokusy o překlady Foglarových knih tu byly. Jak by řekl biolog, jde o český endemit. O druh, který se vyskytuje a prosperuje pouze tady, ale nikde jinde ne.

To je nečestné a nesportovní

Nicméně oč je toto působení omezenější na české (nanejvýš československé) prostředí, tím hlouběji a trvaleji pronikl do zdejší duše či společenské DNA. Snad je to i tím, že Rychlé šípy odstartovaly na úsvitu první totality, té nacistické, a následující půlstoletí střídaly krátká údobí legality (1938–1941, 1945–1948, 1968–1970) a delší úseky faktického zatracení. Znát Rychlé šípy a hlásit se k nim se nosilo hlavně v těch horších časech. Jednak šlo o cosi obtížně dostupného, tudíž vzácného, a pak také naprosto neideologického, přitom plného zajímavých idejí a nápadů.

Rychlé šípy byly zajímavou směsí několika ingrediencí. Obtížné dostupnosti, klukovských hodnot působících v totalitě jako zjevení (spravedlnost, čest, pomoc slabším, to vše okořeněno tajemstvím a dobrodružstvím) a také jisté archaičnosti. Proto se Rychlé šípy staly zásobárnou „hlášek“, které se daly používat a stále aktualizovat. Klasický výkřik Mirka Dušína „To je nečestné a nesportovní!“ se karikuje v nejrůznějších situacích. Podobně slova „Nepijte na ovoce“, „Nevolejte žertem o pomoc“ či „Zachraň se, kdo můžeš, protrhly se hráze havelského rybníka!“ („Zachraň se, kdo můžeš, protrhly se hráze smíchovského pivovaru!“ říkalo se v hospodě). Nesmrtelné jsou výroky „To vy jste země udělali slabocha, vy jste mě naučili kouřit!“ i repliky na ně jako „Mlč, nebo tě tady složíme“.

Příběhy RŠ, způsob jejich chování i řeči, „hlášky“, to vše vytváří cosi, čemu se říká mem. Česky asi částice přenosu kulturní informace. Je to něco, co nevyžaduje znalost kontextu ani vysvětlivky, jen jistou zasvěcenost. A nová kniha i výstava ukazují, nakolik jsou tyto memy sdělné autorům různých generací.

Jak dopadl Dušín s Vlastou?

Dnešní reflexe Rychlých šípů z per 47 autorů působí nevyrovnaně. A při takovém počtu to nemůže být jinak. Pro představu: nejstarší z autorů je ročník 1941, nejmladší ročník 1995. Liší se tak nejen jejich životní zkušenosti, ale i způsob setkání s RŠ. Pro mladší to může být jen populární a nápaditý komiks s tradicí, pro leckteré starší zůstávají i součástí něčeho, řekněme, protirežimního.

Ilustruje to dvojice Tučapský–Bárta, v jejímž pojetí Rychlé šípy osvobozují Mirka Dušína ze zajetí svazáky. Anebo to lze brát i karikaturně. Třeba jako hvězda slovenského komiksu Danglár: v jeho pojetí chce získat RŠ pro nacisty Joseph Goebbels, ale má smůlu – hoši seberou výbušninu mladým bratrům Mašínům (ti s ní „blbli ve sklepě“) a s pomocí Široka to nacistům vrátí i s úroky. Tomáše Kučerovského zase inspirují temné, až patologické Foglarovy postavy. Třeba muž mučící ve sklepě psy. Či filatelista Dráp, zesnuvší žalem, když omylem spálil modrého mauritia. Originální je autor Ticho 762, když nechá RŠ objevit podzemní továrnu na tajné zbraně nacistů (létací talíře).

Ještě výše míří Pavel Čech. V našem důvěrně známém vesmíru je Dušín vzor asexuality a čestnosti. Klub RŠ vznikne tak, že Dušín osvobodí Jarku Metelku ze spárů Černých jezdců a pak jim dívka Vlasta ušije vlajku. V alternativním vesmíru Pavla Čecha je to jinak: Dušín se zakecá s Vlastou (po asexualitě ani stopy), zatímco Metelka dostává nakládačku, takže žádné RŠ nevzniknou.

A ještě jedna věc stojí za zmínku. Pověst Rychlých šípů je mizogynská. Ale ze sedmi nejmladších autorů knihy i výstavy (narozených po roce 1989) je pět žen a jen dva muži. Něco na těch šípácích asi bude.

Tomáš Prokůpek (ed.): Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství. Akropolis, Praha 2018, 152 stran
Pocta Rychlým šípům. Galerie Lucerna (naproti kinu), Praha, do 28. června

LN, 28.5.2018