Tentokrát bychom to mohli vzít zcela z jiné strany.

Mnoho lidí rozčiluje fakt vystavování mrtvol v Lucerně natolik, že si člověk nemůže nepoložit otázku, zda se zde nevynořuje otázka jakéhosi hlubšího, transcendentního problému.

Chci-li pokračovat, musím doložit nejprve příklad zacházení s mrtvými z jiné kultury. Například Tibet. Dávná, starodávná kultura, v dnešní době takřka již zprofanovaná neustálým se vztahováním k ní leckdy pochybnými hledači pravd, nicméně kultura opravdu zajímavá a určitě ne barbarská. Způsob pohřbívání mrtvých v této kultuře by mnohým z diskutujích odpůrců výstavy, stejně jako mnohým obhájcům mohl lehce znechutit oběd. Lidé po smrti se zde pohřbívají tak, že jejich těla jsou rozsekána na malé kousíčky a následně zkonzumována slétnuvší se skvadrou supů. Kdo nevěří, ať tam běží, viz. nedávno uvedený film Viliama Poltikoviče – Dotek z druhého břehu. Celé toto pohřbívání je samozřejmě doprovázeno patřičnými obřady. Každý z příbuzných mrtvého je si vědom, že toto tělo, které je zde nabízeno supům, stejně není onen člověk, kterého znali. Metoda pohřbívání je možná ovlivněna i sekundárními vlivy jako je kamenitá půda (kdo by se kopal s jámou v zemi) a nedostatek dřeva (kde vzít dřevo na hranici). Ale v podstatě se dá říci, že jejich nekonvenční způsob pohřbívání je v podstatě veden hlavní (buddhistickou) myšlenkou, jíž je kladení ducha nad hmotu a způsob pohledu na tělo jako cosi, co patří a vždy vlastně patřilo zemi, vodě, větru.

Následující myšlenka možná bude znít kontroverzněji než samotná výstava. Skutečně není naše odmítání této výstavy vyjádřením strachu z vlastní smrtelnosti a nevyrovnání se s neodvratným osudem? Osobně se domnívám, že právě toho je dnešní společnost plná. O smrt se začneme zajímat, až když ji s patřičně projevenou dávkou talentu a sexapealu předvede Brad Pitt v přihlouplém americkém filmu – Seznamte se, Joe Black. O smrt se začneme zajímat, až když ji máme před očima jako na této výstavě, a vzbudí v nás natolik nelibé pocity, právě protože jsme ji vytěsnili a my ji přece chceme nechat vytěsněnou.

Není třeba tato debata vyjádřením našeho strachu? Možná by se nám Tibeťané smáli...