Před 570 lety byla zásluhou vynálezce knihtisku Johannese Gutenberga vytištěna první kniha na světě. Tím odstartovala éra masového šíření informací. Onou první knihou byla latinská Bible (též známá jako Guttenbergova). Vyšla v tehdy obdivuhodném nákladu 180 kusů.

Často sice slýcháme, že tato vymoženost k nám přišla z východu. Pravda je taková, že od 7. století se v Číně a později i v jiných částech Asie na Dálném východě pro tisk knih používaly dřevěné špalíčky, tiskaři ryli kresbu do dřevěných nebo kamenných desek a z nich pak za pomoci barvy a tlaku získávali otisky. Nicméně tento pomalejší způsob reprodukce předčil progresivní vynález páně Guttenbergův, přičemž on sám o těchto východních příslibech netušil zhola nic.

Knihy a později samozřejmě noviny a časopisy zcela zásadně proměnily svět. A nešlo jen o do té doby zcela netušené množství informací, díky knihtisku se mezi širší publikum dostávaly také příběhy, myšlenky a názory, které se šířily napříč staletími.

Mistr slova, americký spisovatel George Bernard Shaw kdysi prohlásil: „Spisovatel je člověk, kterému nestačí knihy těch druhých.“

Upřímně řečeno, v době, kdy si můžete vydání své vlastní knihy objednat a sami zaplatit, je třeba být k leckterým takto vzniklým dílům poněkud shovívavější. V Česku se soudě podle počtu knižních titulů, které každoročně vycházejí, spisovatelskému řemeslu evidentně daří. Alespoň na první pohled tomu vše nasvědčuje. Průměrný počet 15 tisíc knižních titulů vydaných ročně se rozhodně nejeví jako nízké číslo. Ba právě naopak. Že se na knihách už dávno nebohatne (alespoň v případě autorů – až na výjimky), o tom se už přesvědčila drtivá většina tvůrců. Za úspěch se v podstatě považuje, když nemusíte investovat více, nežli svou invenci.

Docílit v knižním oboru výrazného zisku, který nemusíte hned obratem celý investovat do nákupu nových titulů, to je v českém prostředí zcela výjimečná věc. Český národ není právě z nejpočetnějších a knihy navíc nejsou v posledních dvaceti letech v centru jeho pozornosti. Jen pro představu : v anglicky mluvících zemích je knižní tempomat nastavený nesrovnatelně velkoryseji, ale přesto je komerčně úspěšný zhruba jeden titul z tisíce. U nás se ročně vydává „jen“ několik málo tisíc novinek, takže podle toho vypadá i počet bestsellerů.

Českou knihu navíc prakticky není (kromě nepříliš početných komunit českých, případně slovenských emigrantů v zahraničí) kam vyvézt. Mimochodem, největší komerční úspěch v posledních deseti letech zaznamenala kniha autora, který píše pod jménem Láďa Hruška - a toto dílko pojednávalo o tom, kterak uvařit večeři za dvanáct korun. Prostě kniha receptů na velmi laciná jídla. Prodalo se jí na naše poměry neuvěřitelných 250 000 výtisků, což znamená, že z dospělých lidí si ji musel koupit asi každý patnáctý.

Počet nezávislých a malých knihkupců v důsledku expanze velkých sítí a on-line prodeje stále klesá. Kamenná knihkupectví v posledních letech buď úplně zmizela ze scény nebo se transformovala v gigantické obchodní domy, jakési knižní hypermarkety.

Český knižní trh v posledních dvou letech stagnoval a oslabil, ovlivnila to pandemie koronaviru, která ale přinesla i pozitivní konsekvence. Na jedné straně způsobila úbytek nově vydaných knih zhruba o 10 procent, na straně druhé ovšem řada lidí s překvapením zjistila, že mají doma také knihovnu a v ní knihy, které nikdy nečetli. A majíce v nejrůznějších formách home officu či nucené izolace přebytek času, věnovali ho právě četbě.

Dalším charakteristickým fenoménem dnešní doby jsou audioknihy, které byly dříve načítány pouze pro nevidomé.

V posledních letech zaznamenaly značný progres a nutno říci - díky za ně. Není tam, pravda, ona krása, vůně a esprit klasické knihy, nicméně pro mnohé je to ta nejjednodušší cesta jak poznat Dickense, Zolu či Balzaca nebo Powerse, Brawna či Hartla.

Samozřejmostí už jsou knihy vydávané v elektronické podobě.

Spisovatelské řemeslo ale zažívá konjunkturu především díky internetu.

Více než šest milionů tvůrců denně usedá ke svým počítačům a notebookům a nedočkavě se chápe mobilních telefonů a tabletů, aby jejich prostřednictvím zveřejnili své myšlenky a zásadní stanoviska k nejrůznějším tématům na jedné ze sociálních sítí či například na svém blogu.

Internet je těmito ambiciózními spisovatelskými počiny vyztužen do posledního bajtu. Jejich kvalita je ovšem mírně řečeno značně kolísavá. A člověk se pak neubrání otázce : kdepak asi budou tyto stylistické zázraky za pár století? Ne nadarmo se říká a je to nesporně pravda, že dobrá kniha musí přežít svou dobu! Prověří ji jedině čas. A měla by člověka zasáhnout natolik, aby, když ji dočte, byl aspoň trochu jiný, než když ji číst začal.

Jak moudře pravil Konfucius „Slova knih nás vždy vzruší, důležité však je, aby nás změnila.“