Já vím, že mě za tento text bude chtít mnoho mých známých možná přibít na pranýř, ale veřejně to říci musím. Dostal jsem řadu výzev k podpisu petice proti zvýšení DPH pro vydávání knih a časopisů. Sám již řadu let vydávám především vlastivědné a historické knihy, takže si dovedu představit ten dopad. Přesto jsem svůj podpis k petici nepřipojil. Jakkoli nepostrádají argumenty proti zvýšení DPH v oblasti vydavatelské činnosti nejen ekonomickou, ale i kulturní logiku, bojuje ona petice také za zvýhodnění vydavatelské činnosti v té oblasti, kterou zrovna nemusíme. A tou je především bulvár a literární škváry.

Pamatuji jednoho vydavatele, který se kdysi v devadesátých letech omlouval za vydávání literárního braku tím, že ze zisku prodeje knih kazících vkus, dotuje vydávání knih vkus pozvedávajících. A to se mi zdá poněkud obskurní. Tak trochu má pravdu ministr financí Miroslav Kalousek, když prohlásil, že v popelnicích vídává málokdy knihy, leč potraviny v hojné míře ano. Stát by měl rozhodně podporovat vydávání dobrých a kvalitních knih všeho druhu, ale nelze tak činit ruku v ruce tím, že vlastně zlevněnou sazbou DPH podpoří vydavatelskou činnost, která tak nějak našemu duševnímu zdraví neprospívá. A když se podíváte na prodejní pulty našich knihkupectví, ony publikace tolik potřebné k ozdravění myslí a vzdělávání občanů, jsou zastrčeny někde v pozadí.

Co s tím tedy? Zřejmě by mělo Ministerstvo kultury ČR (a nejen ono) vytvořit promyšlený a velice rozsáhlý grantový systém na podporu kvalitní literatury a periodik ve všech směrech. Již slyším námitky v tom smyslu, kdo jako že o tom bude rozhodovat. Inu, měli by to být lidé všestranně vzdělaní, literárně znalí a nekompromisně objektivní. Pokud to nebudeme umět svěřit takovým lidem, pak nám nepomůže ani nulová DPH. Nemám na mysli podporu jednotlivých titulů, jako spíše podporu určitých odborně i populárně zaměřených edic.

Dalším problém je to, že mnohá menší nakladatelství, která by ráda vydávala výhradně kvalitní díla, nemohou tak činit především proto, že nedisponují potřebným kapitálem, který jim umožní překlenout onu setsakramentsky dlouhou dobu od vydání knihy po prodání jejího posledního výtisku. A zde by stát mohl pomoci jakýmisi grantovými překlenovacími bezúročnými úvěry, které sice nesníží vydavatelské (podnikatelské) riziko, ale umožní, aby menší nakladatelství snadněji dýchala. A navíc by nenutila knihkupce stanovovat si tak vysoké marže či platit knihy svěřené k prodeji ihned při jejich dodání.

V dalším pak nesmíme pominout kulturní filantropii, která se ještě nestala bohužel součástí našeho občanského uvažování. Emil Frída by zdaleka nevydal tolik básnických knih, kdyby nebylo podpory architekta Hlávky, ba ani Ženíšek by bez tohoto mecenáše svoji krásnou oponu nenamaloval.

A cest k tomu, jak neprodělávat na kvalitě, bychom našli jistě více. Takže pokud jde o DPH, nemůžeme se chovat jako odboráři. Ale tlačit na stát, aby svou podporu kultuře pouze nedeklaroval ve vládních prohlášeních, ale aby ji skutečně a promyšleně podporoval. Zatím se ukazuje, že to neumí. A takovou petici, která by žádala, aby tak stát činil, tu bych podepsal docela rád.