Literární úvahy jsou beletrií dneška. Na stole se mi sešly dvě knihy právě takové. Hlavním hrdinou obou je evropská vzdělanost, dějem jsou její proměny.

Jiří Pechar ve své knize Imaginace a myšlení ve hře dějin postupuje zcela volně; ostatně, titul knihy - podle Úvodu, vymyšlený ve chvíli, kdy už byla napsána asi polovina textu, a tedy vlastně dodatečně - je natolik obecný, že pod něj lze podřadit téměř cokoliv. Autor využívá svého encyklopedického vzdělání, aby pojednal o čemkoliv, co pokládá za důležité, ať už jsou to otázky filozofické, filologické či historické, od řecké mytologie přes německou filozofii po české diskuze o smyslu jejich dějin. Variuje; někdy pojednává o problémech, jindy rozebírá jím vybrané autory (Danta, Goetha, Freuda, Sartra, Husserla, Heideggera, Arendtovou, z Rusů Tolstého a Dostojevského). A Masaryka, ba zdá se, že Masaryk ho zajímá ze všech nejvíc. Tato volnost je příčinou jisté potíže: To, že nějaká otázka zajímá autora neznamená, že zajímá čtenáře. A to, že věci nejsou pojednány systematicky, ale výběrově, po dle zájmu autora, způsobuje, že čtenář ke věcem, které ho zajímají, dostává přibaleny i záležitosti, které s danou tematikou souvisí jen velmi volně.

„Nová kniha Jiřího Pechara (1929), estetika, literárního teoretika, filosofa a překladatele vřazuje český pohled na prolínání filosofie a literatury do kontextu světové tvorby a uvažování.“ uvádí anotace prodejců (kosmas.cz aj.). Není to pravda, v knize zmíněný kontext je výhradně evropský, nikdy ne světový.

To druhá z obou knih přiznává evropský kontext už v názvu: Na cestě evropským literárním polem - Studie z komparatistiky. Jejím autorem je rusista a komparatista Vladimír Svatoň (1931). Podle informace z Úvodu jde vlastně o soubor článků, které již byly publikovány v časopisech a sbornících a které byly pro účely knižní publikace přepracovány. (Škoda, že kniha neobsahuje seznam odkazů na původní publikace.) Ve srovnání s Pecharovou knihou jsou zde témata jednotlivých kapitol jasně vymezena, což pokládám za výhodu. Kniha není souborem volných úvah, ale tím, co je uvedeno v jejím názvu, tj. specializovaných studií z komparatistiky. Je zřejmě dáno vzděláním autora, že k ilustrování svých tezí volí nejčastěji příklady z literatury ruské. Úvahy nejsou ovšem jen o literatuře, ale o umění vůbec (zejména kapitola Mezi indexem a ikonou, mezi symbolem a mimezí). Otázka, která se vícekrát vrací, je otázka žán rů; samostatně je pojednána v kapitole Žánry: trauma a výzva poetiky.

Obsáhle a na několika místech je pojednáno o tragičnu a tragédii. Srovnám-li tyto části s dnes už klasickou knihou Terryho Eagletona Sladké násilí. Idea tragična, vychází mi Svatoňova práce jako lepší. Eagleton zahrnuje čtenáře fakty a příklady, Svatoň vystihuje podstatné rysy tragedie.

Jeho kniha je ukázkou koncepčního myšlení v oblasti, která je natolik pestrá, až chaotická, že je těžké jakoukoliv koncepci najít. Svatoňovi se to daří!

Obě knihy by mohly sloužit jako kompendia evropské kultury pro zájemce z neevropských kulturních okruhů. Proto by byl žádoucí jejich překlad do velkých neevropských jazyků, zvláště do čínštiny.

Jiří Pechar: Imaginace a myšlení ve hře dějin. Pulchra 2017
Vladimír Svatoň: Na cestě evropským literárním polem - Studie z komparatistiky. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2017