Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996KNIHY: Karel Teige: Deníky
Karel Teige (1900-1951) byl jakýsi polobůh zapuštěný osudem do české kultury a sající prvořadě z prsu kultury francouzské, kterou si zamiloval. Byl to bůh i ďábel, a teď vyšly jeho polodětské deníky let 1912-1925. Dělají na první pohled dojem, že se dočkáme ještě nejméně dvou dílů, ale tento pocit získá leda člověk tak málo zasvěcený jako já, alebrž Karel Teige s deníkem rázně práskl někdy v pětadvaceti, a to definitivně o podlahu, aby se věnoval všemu mimo skutečný život. Už jako chlapec se dost vymykal z normy, aby jednou skončil až děsivě. Ale neskončil by tak, nebýt února 1948. Jeho vliv na ženy, které si byly s to vzít život, když on ho ztrácel, vzdáleně připomíná daleko pozdější smrt Arthura Koestlera (1983).
Teigeův tatínek zemřel už roku 1921 a byl ústřední pražský archivář. Ratolest vůbec nepustil mezi normální děti do školních škamen, asi jako to daleko později dělal Jan Ledecký se svou dcerou Ester, dnešní úspěšnou sportovkyní. I syn archivářův se zprvu vzdělával výhradně soukromě a bylo by to líto jeho mladší sestřičce, a tak zůstala doma jakbysmet.
Jestli bych takový přístup taky bral? Nedovedu si to představit. Ale nepochybuji, že mnohé moudré děti obecná škola válcuje už od první třídy a do devítky z nich udělá debily. To snad přímo ne, ale ti lidé bezesporu něco ztratí. Ale cosi najdou: kontaktem se spolužáky. Mají-li štěstí, najdou víc než ztratili.
Jako kluk žil Teige vlastně víc než Prahou ve vile v Neveklově, ale to skončilo roku 1911 nástupem na známé gymnázium v Křemencové ulici, kde mj. potkal Adolfa Hoffmeistera a Vladislava Vančuru. Sice odmaturoval s vyznamenáním, ale díky podvodu. Následovala Univerzita Karlova (1919-1923) a také založení Devětsilu (1920) a ostatní už nás nemusí vzhledem k deníkům interesovat; ale pro pořádek životopis dokončím ještě několika větami. Teige se stal redaktorem, výtvarným referentem (roku 1919 Lidových novin), futurologem, fotografem, výtvarníkem, spisovatelem, teoretikem atd. Stál u zrodu Osvobozeného divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha, přednášel i v cizině a roku 1934 vstoupil do Skupiny surrealistů. Také německy vyšla jeho knížka Moderní fotografie v Československu (1947), ale hned následující publikaci o Jindřichu Štyrském (1948) již zakázali. A když Teiga, jehož nejslavnější výrok zněl „život je trpký a ženy drahé“, skolil 1. 10. 1951 infarkt, obě dvě jeho partnerky spáchaly sebevraždu. - Jiří Brabec pak editoval trojdílný výbor z jeho díla (1966-1994), nicméně náklad prostřední části komunisti barbarsky zničili. Ale zpět k dětským deníčkům, které místy hraničí s kuriozitou.
Malého Karla nadchla kopaná a fandil Slávii, ale současně hltal knihy. Ty si i půjčoval, nicméně třeba v předposledním roce první světové války (a těsně předtím než se protekcí vyhnul odvodu) jich pod stromeček dostal dvaatřicet - a zdaleka ne všechny v češtině. Byl tím nadšen a mimo jiné to byly tři Shakespearovy hry, Verlaine, Aischylos, čtyři slavná díla Dostojevského, lord Byron a Nodier. A ty knížky, co se mu nezdály, si po Vánocích nechával vyměnit.
Četl německy i francouzsky a mimo jiné Julia Verna. Deník reflektuje nejméně tyto verneovky: Carův kurýr, Cesta kolem světa za 80 dní, Dobrodružství mistra Antifera, Země kožešin a Zlatá sopka. Avšak Teige hltal prakticky vše, až doputoval k literatuře nejvyšší. Současně vždy něco souvisle psal, anebo se o to alespoň neustále snažil. Jeho deník je rozhodně fascinujícím dokladem a hodnotný především kumulací odkazů na literární a umělecká díla, která mladík nasával v těch nejnečekanějších konstelacích.
Začátkem roku 1919 se pak vysmál svému dosavadnímu chození do kostela. Seznámil se také s Josefem Čapkem či Zrzavým, o kterém brzy i napsal knížku (1923). V letech 1922 a 1924 byl ve Francii. Roku 1924 v Itálii. A roku 1925 v Rusku, po čemž nic netuše napsal: „Jediná z mých skutečně velkých lásek, která mě ještě nezklamala, je komunismus.“
Karel Teige měl věru překrásné dětství - uložené v bavlnce - a stojí za to tam sním chvilku snít a zároveň pobýt v Neveklově. Zvládnete to prostřednictvím deníku a můžete ho taky předčítat vlastní ratolesti, je-li jí dvanáct. Většinou neuvěří. Svět se za sto let hodně změnil.
Napsal a ilustroval Karel Teige: Deníky 1912-1925. Komentář Jan Wiendl. Rodokmen autora Zdena Wiendlová. Doprovodná studie Josef Vojvodík. Vydaly Filip Tomáš - Akropolis, FF UK a PNP. Praha 2022. 792 stran.
