Byl to bůh i ďábel, a teď vyšly jeho polodětské deníky let 1912-1925. Dělají na první pohled dojem, že se dočkáme ještě nejméně dvou dílů, ale tento pocit získá leda člověk tak málo zasvěcený jako já, alebrž Karel Teige s deníkem rázně práskl někdy v pětadvaceti, a to definitivně o podlahu, aby se věnoval všemu mimo skutečný život.