20.10.2019 | Svátek má Vendelín


KNIHA: V Stiborově šelfu poetický příliv

7.8.2015

„Býti básníkem je permanentní životní stav.“ Radana Šatánková.

Uspořadatel a editor básnických almanachů Vladimír Stibor dal o sobě vědět potřetí – myšleno potřetí jen v posledním tříletí, a s ním také Milan Balabán, Věra Bartošková, Božena Klímová, Ladislav Koliáš, Bořek Mezník, Jaroslav Schnerch, Michael Lorenc, Alen Malina, Ladislav Muška, Olga Nytrová, Ivo Odehnal, Helena Marie Tarkó, Roman Szpuk, Zora Šimůnková, Alena Vávrová, Martin Vídenský, Vlasta Špinková, Jiří Žáček, Petr Žantovský a Bohumil Ždichinec. Ti všichni obeslali almanachy Ptáci z podzemí (2013), Pastýři noci (2014) i letošní Rybáře odlivu.

Rybáři odlivu

Publikujících je v almanachu mnohem víc, samozřejmě a jako každoročně, a potkáme se v něm se svobodnými vnitřně i zvnějšku, stejně jako s členy organizací spisovatelů či písmáků či písařů. V tomto smyslu sotva kdo v Rybářích odlivu nepostřehne, že žijícím klasikům – Ivo Odehnalovi, Jiřímu Žáčkovi, Michaelu Lorencovi – členských legitimací vůbec netřeba anebo se jimi alespoň neholedbají.

Naopak desítky dalších si členství v Obci spisovatelů, Unii českých spisovatelů, Středisku západočeských spisovatelů či Klubu spisovatelů Pegas neobyčejně považují a mají je za velký úspěch a za důkaz svého uměleckého (nebo jen pseudouměleckého) umu. Je typickým, že tvůrci, případně jen tvořiči lidsky a filozoficky ještě nevyzrálí, „to“ na čtenáře zkoušejí s verbálním efektem až šokem nebo kalkulují s recipientovou nevědomostí.

Ale k tomu zásadnímu! Již dlouhou dobu o sobě dává vědět v české literárně-společenské sféře fenomén morálního mecenáše ze Sedlčanska, Vladimír Stibor. Protože sám básník, je doma v komunitě poetů. Těch dokázal kolem sebe soustředit desítky; ne-li dokonce sto a více. Příkladem několik z opravdových umělců, kteří si na poctu řečenou žijící klasik dělají oprávněný nárok. Což Jaroslav Schnerch či Alena Vávrová? Což Roman Szpuk nebo právě Vladimír Stibor? Mnoho slibuje Jakub Fišer…

Ovšem tu už je čas minutového zadeklamování, a mezzoforte jen! Jan Cimický: „Ten starověký džin / s křídlovkou pod paží / protáhl se škvírou postřižin / Kovboj co se odváží // Putujeme kouzly pohody / od hranice k hranici / Muzea zámky obchody / Kus světa na lžíci // Bloudí jím dva tuláci / … // Snaží se zbrzdit čas / i štěněti dát šanci / kluci co zbyli v nás / Dva nepoučitelní janci“ (Cyrano de Bergerac; připsáno Jaromíru Hanzlíkovi).








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.