Naopak, pravda je, že Inka Zemánková byla zrozená k rytmu.

Tohle je jedno z mnoha drobných zjištění, jimiž Ondřej Suchý zpřesnil naši povědomost o zpěvačce, která uměla swing jako v Čechách nikdo před ní a kdo ví, zda kdokoliv po ní.

Než tu knížku začnu chválit, musím se přiznat ke střetu zájmů. Jedním, kdo Inku Zemánkovou znal, ba dokonce i pro ni psal (a skvěle) písničky, byl vynikající český hudebník a obecně výborný člověk Jiří Traxler. Je tedy pochopitelné, že i on v Suchého knížce promlouvá. Tu promluvu jsem na žádost Ondřeje Suchého zaznamenal já. No, a to je ten střet zájmů. Ale abych byl upřímný, kdybych nevěděl, že Ondřej Suchý dovede psát, asi bych se z této drobné technické pomoci zkusil vyvlíknout, nebo bych pomohl, ale pak, kdyby to dopadlo nade vše očekávání blbě, bych napsal recenzi, která by zdůraznila, že knížka je takový malér, že ji nemohla zachránit ani moje spolupráce. Jenže je to tak, že mohu pouze hýřit slovy chvály.

Ondřej Suchý, který se už léta zabývá mapováním minulosti české populární kultury, se dostal k části písemné pozůstalosti Inky Zemánkové na první pohled náhodou, na hlubší pohled však logicky: kde jinde měly ty papíry skončit? Ondřej Suchý se nespokojil s tím, že má v rukou poklad a nevypálil s ním okamžitě na trh, jak mnozí činívají. Ondřej Suchý si udělal domácí cvičení a zkusil všechny skutečnosti, které zjistil, dát do určité souvislosti. Nejen do souvislosti s dalšími, někdy až tajuplnými, částmi života Inky Zemánkové, ale také do souvislosti s dobou, v níž zpěvačka žila a, když směla, i tvořila.

A že Inka Zemánková byla tajuplná! Zajímavé je, že se právě na tomhle shodují nezávisle na sobě všichni ti, kteří ji znali, a teprve po čase jim došlo, že se strašně pletli, když si mysleli, že ji znali dobře. Kromě toho, že se dobře čte, je Suchého knížka vybavena podrobným seznamem použité literatury a spoustou dobových fotograií, z nichž některé spatřily světlo světa od dob největší slávy Inky Zemánkové úplně poprvé.

Jak už řečeno, knížka o Ince Zemánkové je vlastně částí nepravidelného řetězu knížek Ondřeje Suchého, který mapuje minulost české populární kultury. On neříká na plné pecky, proč to dělá, ale jeho úmysl je zřejmý. Kromě toho, že osobnosti, o nichž píše, nebo se o nich jen zmiňuje, nezaslouží, aby upadly v zapomnění, přibližují knížky Ondřeje Suchého minulost i dnešnímu pokolení, které se tak dovídá, nač česká populární kultura vlastně navazuje nebo by alespoň měla navazovat, má-li zůstat doopravdy populární a ne jenom nějakou bublinou.

Knížku Inka Zemánková: Dívka k rytmu zrozená vydalo v Praze nakladatelství Ikar. Pořiďte si ji. Je k mání v každém slušném českém knihkupectví, případně prostřednictvím internetových stránek knizniweb.cz.