Petra Soukupová (1982) se čtenářům poprvé představila románem K moři (2007) a už za tuto prvotinu sklidila úspěchy – nominace na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého, ale především za něj získala Cenu Jiřího Ortena, která se uděluje mladým autorům do třiceti let a ze spisovatelů, kteří ji získali v letech předchozích, jen namátkou zmiňme třeba Michala Viewegha, Jaroslava Rudiše nebo Petru Hůlovou. Aby toho nebylo málo, s nerealizovaným scénářem tohoto příběhu vyhrála Soukupová soutěž Nadace Barrandov & RWE. Jistě tedy důvod k zvědavosti, co nabízí druhá kniha autorky, kterou nedávno vydalo brněnské nakladatelství Host.

O něčem může vypovídat už název Zmizet a citát z Gellnerových Radostí života v úvodu knihy: „Néjlepe bylo by vzdálit se/ a nikdy se nevrátit,/ svým bližším a nejbližším ztratit se,/ a sám sobě se ztratit.“

Ve sbírce tří samostatných povídek se totiž mizí. Ale jednotlivé příběhy, přestože v nich vystupují vždy jiní hrdinové, mají i další věci společné. Okamžitě musí upoutat vaši pozornost autorčin charakteristický a nezvyklý styl. Krátké, sekavě sdělované informace, psáno i nespisovně. Pokud si čtenář na neobvyklý způsob vypravování zvykne, bude se mu knížka číst jedným dechem. Nutno však dodat, že se nejdná o žádné oddechové čtivo, které by člověku zvedlo náladu. Naopak. Všechny tři povídky řeší problémy vztahů v rodině (vztah dětí s rodiči, rodičů s prarodiči nebo sourozenci) a Petře Soukupové se povedlo vytvoři někdy i dusnou atmosféru (já osobně jsem si třeba u prostřední povídky říkal, že „ta babička je fakt strašná“), ke které přispívá i již zmíněné mizení – odchody od rodiny, ale v případě první povídky i mizení ve smyslu detektivním, protože rodičům zmizí jeden z jejich dvou synů. Jedná se zkrátka, jak se říká, o příběhy s „psychologií postav“. Nejsou ovšem psány vždy z pohledu pouze jediné osoby, ale z pohledu více aktérů příběhu, mužů i žen, dětí i dospělých. Zajímavě tak vyznívají zvláště první dvě povídky, které obsahují jak pasáže vyprávěné v ich-formě malými chlapci, tak z pohledu jejich blízkých psané ve třetí osobě. Zmíněna je tu sice sametová revoluce, několik měst a v televizi se sleduje seriál Ulice, ale kde a kdy se odehrávají, není v porovnání s takovým Potichu Jaroslava Rudiše, kde jednu z rolí hraje Praha, zas až tak důležité. Za klíčové bych u Zmizet označil právě jeho psychologické ladění.

Dalším plusem knihy pak jsou ilustrace Milana Soukupa, autorčina bratra. U názvů kapitol první povídky čtenář najde nakreslené malé ptáčky, kromě toho ale při letmém listování narazí i na ztvárnění různých dokumentů, které se příběhů týkají (úmrtní oznámení, diplom, blahopřání k narození dítěte atd.).

Za scénář podle povídky Na krátko získala Petra Soukupová začátkem roku 2009 na nominačním večeru Českých Lvů třetí místo v Ceně Sazky, která se uděluje za nerealizovaný scénář. Kromě samostatné tvorby ale také patří do týmu autorů, kteří píší scénáře k seriálu Comeback TV Nova.

Doufejme tedy, že se v kinech brzy dočkáme dvou filmů a na pultech knihkupectví třetí knihy mladé talentované autorky. Ta druhá řeší (stejně jako první) rodinné vztahy, což by mělo oslovit a donutit k alespoň malému zamyšlení snad každého z nás.

Petra Soukupová – Zmizet, Host, Brno 2009, obálka a ilustrace Milan Soukup, 1. vydání, 344 stran

www.juanzamora.ic.cz