Stalinova válka na Ukrajině

Jaké jiné oblasti než východní Evropě se může ve své novince věnovat Anne Applebaumová, historička a novinářka proslulá skvělou knihou o Gulagu, že? Rudý hladomor popisuje dění na Ukrajině mezi světovými válkami, jedné se zejména o roky 1931-1933, tedy období, kdy v Sovětském svazu (hlavně na Ukrajině) zemřely hlady miliony lidí. Anne Applebaumová tradičně využívá nejen oficiální zdroje a archivy, ale cituje také běžné Ukrajince a jejich vzpomínky na dobu, kdy zemi sužoval hlad a teror.

Autorka čtenáře nešetří, předkládá mu plastický obraz děsivé kapitoly ukrajinských dějin, období, kdy se pro kus chleba vraždilo a matky zabíjely své děti, aby je ušetřily utrpení. Hladomor byl provázen apatií a čekáním na smrt, objevovaly se (a ne zřídka) případy kanibalismu, lidé ztráceli veškeré zábrany.

Kromě popisu událostí mezi lety 1931-1933, tedy doby, kdy zemřelo na Ukrajině skoro 5 milionů lidí, Anne Applebaumová samozřejmě čtenáře neochudila o vyprávění o předchozích letech, o ukrajinském boji za nezávislost po skončení první světové války, o selské povstání, které následovalo první vlnu drancování potravin, kterou spustili bolševici, aby nakrmili zem a mohli vyvážet žádané obilí do ciziny. Už tehdy umírali lidé jenom proto, že pro ně určení jídlo prostě zabavili.

Začátek třicátých let pak přinesl další vzpoury, zejména proti kolektivizaci, které na Ukrajině probíhala pomocí drastických metod. Kulaci se stali nepřáteli státu číslo jedna, nastalo zabavování majetku, přesídlování a vzpoury. Autorka se v rozumné míře věnuje i politice, jak ukrajinské, tak sovětské a seznámí čtenáře s klíčovými postavami historie. Za vším stál Stalin, který Ukrajinu doslova vyždímal a i když si vesničané mysleli, že není co zabavovat, vždy se daly zvýšit kvóty na obilí a nebo sebrat poslední pecen chleba za stolu.

Kolektivizace jako nástroj všeobecného blahobytu selhala, ti, kteří zemědělství rozuměli a mohli za to, že Ukrajina byla skutečnou obilnicí Evropy, byli vystěhováni a nově vzniklé kolchozy rázem ztratily produktivitu. Mnohá pole nebyla oseta, přesto se počítalo se zvýšením odvodů, Stalin nepovolil.

Proč vlastně přišel hladomor? V zemi, kde se zemědělství dařilo dobře? Podle Anne Applebaumové za to kromě kolektivizace mohou i rekvizice, tedy zabavování všeho, co se dalo zkonzumovat, potom černé seznamy vesnic a oblastí, na které byly uvaleny sankce, a nakonec uzavření hranic, aby se hladovějící nemohli přesunout jinam.

Jaro a léto roku 1933 krize vyvrcholila, ukrajinský venkov byl vylidněný a ti, co zbyli, umírali hlady. Záznamy z archivů a vzpomínky těch, kteří přežili, popisují onu hrůzu lépe, než strohé výčty mrtvých. Při sčítání obyvatel o pár let později museli úředníci falšovat výkazy, jelikož jim oproti předpokladům chybělo 8 milionů lidí. Tedy těch, kteří zemřeli, a jejich dětí. V Sovětském svazu byl hladomor tabu a až po rozpadu železné opony se o něm pomalu začínalo hovořit.

Myslím si, že u nás veřejnost o ukrajinském hladomoru neví, v souvislosti se Stalinovými činy se vím mluví o velkém teroru o pár let později, o katyňském masakru a o gulagu. To, že sovětská rozhodnutí vedla ke smrti skoro pěti milionů Ukrajinců, je opomíjenou kapitolou dějin území, kde to lidé nikdy neměli a asi ani nebudou mít jednoduché.

Knihu k recenzi poskytlo nakladatelství Pavel DOBROVSKÝ – BETA, díky.