Pět let uplynulo od chvíle, kdy jsem pro Neviditelného psa recenzoval adaptaci románu Ernesta Clinea (*1972) Ready Player One. Originál tohoto bestselleru i jeho první překlad do českého jazyka pocházejí už z roku 2011.

Původní kniha se od filmu Stevena Spielberga, upozorňuji, sice poněkud liší, ale naštěstí ne moc. Nikoli tolik, aby druhý díl Ready Player Two (2020, česky 2023) nepochopilo stejné dítě, které - pouze - navštívilo multikino, ale románem ani nelistovalo.

Duchovní otec těchto děl Ernest Cline je z Ohia, žije v texaském Austinu a jeho tři knihy, vydané ve víc než padesáti zemích, strávily na žebříčku New York Times přes sto týdnů.

„Připravit, hráči jedna,“ zní na úvod více pravěkých videoher autorova mládí a tohle mládí, obalené osmdesátými léty, má vlastní pop-kulturu, která se Ernestovi zadřela hluboko pod kůži. Taky ve svých románech a filmech ji využil, v Ready Player Two snad až moc. Anebo to nevadí a bude vás zajímat, v čem všem tenkrát hrál mladinký Richard Downey Junior a která že herečka druhého dílu Noční můry v Elm Street se objevila také tam a onde? Snad. Ale podstatnější bude, zda jste už přijali autorovu vizi přelidněné Země roku 2045, kdy se dá žít skoro jen díky virtuální realitě, již „okupuje“ svět jménem OASIS, jehož tvůrce se chová obdobně jako potrhlý továrník Willy Wonka z jiného bestselleru. Stovky miliard dolarů po něm prý zdědí vítěz soutěže, ale nejde jen o prostý průchod továrnou na čokoládu, kde jsou pasti. Jedná se o závodní průjezd virtuální realitou a je to chudičký kluk Wade Watts, kdo rozluští první ze šňůry hádanek na cestě k cíli (najde pomyslný zlatý kupón). Takže se má, a to i dál co ohánět, ale proti němu stojí X dalších zájemců se svými avatary. K tomu mocná korporace. Wade přesto vyhraje a získá i lásku. Navíc pochopí, že to ona a on nebudou s přebýváním ve virtuální realitě až tak přehánět. Vyčlení si dni a…

Ale na začátku druhého dílu musela Samantha do Vancouveru, aby se tam rozloučila s babičkou a sbalila nějaké věci. Náhle nesmírně bohatý Wade tráví jen čtyři dni bez ní, což mu přijde jako věčnost, a virtuálně se ještě jednou přiblíží k Hallidayovu stříbrnému velikonočnímu vejci, jehož hledáním strávil v prvním dílu léta. Ale co to?

Na skořápce si náhle všimne nápisu, který tam nebyl. Pochopí, že vynálezce vejce naprogramoval, aby na povrchu ona šifra zničehonic vyvstala. Čteme: GSS - 13. poschodí - trezor 42-8675309.

Hoch nelení, odhlásí se z OASIS, vyskočí ze simulátoru této reality a vyrazí ze své nové kanceláře. Skočí do výtahu. 13. patro? Tam je přece archiv. A hravý Halliday tam archiv umístil proto, že v jeho oblíbeném seriálu Max Headroom ukrývá „Network 23“ v tom samém poschodí laboratoř.

Třinácté patro se navíc jmenuje sci-fi o virtuální realitě, uvedená do kin… Hm. Sice ne v letech osmdesátých, ale roku 1999; bezprostředně po Matrixu a eXistenZ.

I číslo 42 je dalším z Hallidayových vtípků, kterých jsme si užili v prvním románu. Tento génius totiž také miloval Stopařova průvodce po Galaxii. A právě číslo 42 je v té knize odpovědí na „základní otázku života, kosmu a vůbec“. Ale ani následující číselnou řadu si Wade nemusel zapisovat: došlo mu rovnou, že je ze songu Jenny, mám tvoje číslo, potřebuji, abys byla mou.

V trezoru najde další vejce: vypadá jako to virtuální. Má skenovací snímač. Stačí vtisknout palec, ejhle: svrchní půle vejce má panty a odklopí se, aby objekt odhalil zvláštní „čapku“, jejíž hřbet má - očividně - sahat od čela nositele k šíji. Na strany vybíhá desítka článkovaných pásků osazených na vnitřní straně senzory. Od základny tohoto „headsetu“ se pak táhne optický kabel zakončený standardním připojením na rozhraní virtuálního světa OASIS.

To vše pátrač zjistí. Tu… Na vejci se zapne monitor s tváří Jamese Donovana Hallidaye, jenž představí tento svůj vynález jako OASIS neurální interface, krátce ONI. Je to nikoli náhodou i jméno obřího ďábla z japonských mýtů. A je to na celé Zemi vůbec první plně funkční neurální rozhraní.

Zrakem, sluchem, chutí, čichem a hmatem i dík signálům, přenášeným do kůry mozkové, vnímáme v „čapce“ virtuální prostředí svého avatara. Sady senzorů v headsetu však přitom monitorují a interpretují mozkovou aktivitu, načež Halliday dodá:

„Myslí tak ovládáš svého avatara jako vlastní tělo a získáš šanci nahrát třeba i zážitky kteréhokoli jiného nositele v reálném světě. Smyslové vjemy se digitalizují a ukládají na disk v podobě souborů.“ A jakmile se takový soubor nahraje do OASIS, lze zážitek opakovaně přehrávat a prožít. Ať osobou, která ho pořídila, nebo kterýmkoli jiným uživatelem ONI, se kterým jej chcete sdílet.

ONI umožňuje prožívat delší nebo kratší okamžiky životů jiných lidí.

Vidíme jejich očima, slyšíme jejich ušima, čicháme cizím nosem, chutnáme jejich jazykem. Lze si ohmatat kůži. Nejen svou. A ne každý to hned domyslí, ale zcela neblafující Halliday stvořil nejmocnější komunikátor, co lidstvo kdy poznalo, a sám pochopil dalekosáhlost objevu. Rovnou tudíž předpokládá, že to je poslední, co lidstvo kdy potřebovalo vynalézt.

Dál nelze jít.

Wade a Halliady si jsou samozřejmě vědomi, že snad celé miliony handicapovaných už dávno užívají neurální rozhraní, a to každodenně. Ono jim pomáhá vidět, slyšet, hýbat ochrnutými končetinami. Ale… Lze to uskutečnit leda pomocí díry v lebce, jíž se pacientovi zavádí implantát, elektrody do mozku. Nic nového. Ale génius Halliday dědici dal vynález, co umí nahrávat, přehrávat a simulovat komplex smyslových zážitků. Cosi, co science fiction dávno zná. SimStim je technologie Simulované stimulace, o níž čteme v románu Neuromancer, do češtiny poprvé převedeném Ondřejem Neffem, a jak zvíme tady, technologie „registrující osobní zážitky“ funguje dobře hned ve dvou „Hallidayem zbožněných“ filmech Brainstorm a Zvláštní dni.

„Software a dokumentace k ONI už jsou zaslány na tvůj soukromý OASIS účet,“ dodá virtuální Halliday. „I se schématem headsetu a s modely pro 3D tisk, nezbytnými pro výrobu dalších kusů. Ty sám… Jakmile vynález otestuješ (ale byl testován), tak ti nejspíš dojde, že má moc drasticky proměnit povahu lidské existence.“

A video s vynálezcovým proslovem se samo vymaže. Wade mu věří a nepochybuje, že je vše bezpečné. Nechá si oskenovat mozek a zmapovat jeho „jedinečnou geografii“. Sken se mu uloží na účet a bude v budoucnu užíván k ověření totožnosti.

Nato vysloví Wade heslo, to je ověřeno, a přihlásí se - tradičně jako Parzival - do OASIS. Je 25. ledna 2046. Z headsetu se vysune něco jako monokl. Displej rozšířené reality. A pak už chlapci ani nepřijde, že „jen“ užívá avatara. On avatarem je.

Nejprve ochutná virtuální jablko. Pak pomeranč. Banán. Hroznové víno. Vnímá i to, jak se mu plní žaludek, a Halliday myslil na vše, takže dal systému pojistku, která uživatele ochrání před každou bolestí. Je to „poslední a nevyhnutelný“ krok ve vývoji videoher. Simulace nerozeznatelná od života. Rozkliknete rozbalovací seznam a vidíte nabídku tuctu obřích souborů. ZÁVODY. PADÁK. KUNG-FU. POTÁPĚNÍ. KROCENÍ KONĚ. SEX. SURF. A tak Wade surfuje, a to v těle ženy. Nad pohyby ale nemá kontrolu. Vnímá zato veškeré pocity té, která nahrávku na mořských vlnách pořídila. V žádném případě nejde o simulovaný vstup vytvořený nějakým serverem, ale o vnímání tělem. Tělem konkrétní surfařky.

A vteřinu po vteřině. Jak vše přenášely její synapse. Je to syrový neurální vstup, vstup z cizího mozku. A pak? Objevuje se nová hádanka a možnost hledání snad už posledního Hallidayova velikonočního vejce. A navzdory vší nostalgii a reminiscencím na osmdesátá léta je tu nestvůrně silný, nový protivník, připravený vyvraždit miliony, jen aby…

Takže jsou Wadův život a budoucnost OASIS opět v sázce; s nimi osud lidstva.

A co na to Steven Spielberg?

Na režírování „dvojky“ se nechystá, ale považuje autora za vizionáře, který „spatřil naši budoucnost dřív, než jsme si ji sami dokázali představit“.

Ernest Cline: Ready Player Two. Překlad Naděžda Funioková. Redigoval Pavel Kořínek. V řadě Sci-fi edice Laser vydala Euromedia Group. Praha 2023. 408 stran

https://www.kosmas.cz/knihy/518824/ready-player-two-nova-hra-zacina/