Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996KNIHA: Malá Strana ještě žije
Malá Strana ještě žije se jmenuje právě vydaná kniha Magdalény Rejžkové, která je určitě víc dílem dam než mužů. Aniž se výslovně jedná o rozhovory, sejdeme se na jejích stránkách (fotografoval Jan Sakař) s několika obyvateli pražské čtvrti a má to být i důkaz, že nejde o „prázdný“ skanzen. Pokus to doložit, úplně nevychází, ale to nevadí. Takřka polovina bytů je prázdná.
Ne každý se, pravda, chce stát kapitolou, aby následně skákal radostí nad tím, že byl opět vykraden; ale pár statečných či dobře obrněných se našlo. Asi sedm. Někteří dokonce ani nezastírají adresu, ale jsou to často případy, kdy to jinak nejde. Např. Jakub a Helena XY už takřka dvacet roků vedou legendární kavárnu U Zavěšenýho kafe, na kterou ódy pěl už v jejích začátcích písničkář Jan Burian. Nescházeli se tam jen s Dědečkem a Terezou Brdečkovou.
Pro neznalé, co to znamená „zavěsit kafe“. Dáte si jedno a…: „Platím dvě, druhý zavěšuju.“
Možná při odchodu potkáte ve dveřích dalšího z hostů, i smíte přibrzdit své kolečkové brusle a ještě slyšíte, jak hlaholí: „Není - tady - nějaký - zavěšený?“
Zdarma obdrží vaše, jež jste dobročinně umístili do prázdna, a je-li schopný pijan a co k čemu, dá si ještě druhé. Teprve třetí zavěsí. Atd. - Jakub byl Malou Stranou okouzlen od dětství a rovnou z budovy střední školy vždy pelášil spolu se spolužáky (1971) za roh do hospody Orlík - na polívku a desítku. Na pivo. Chodil i ke Dvěma sluncům do Nerudovky a po vysoké a po vojně s bývalými spolužáky založili loutkové divadlo „Pedluke Padluke“. Roku 1983 spolu s Václavem Kotkem a Ivanem Pokorným navíc zorganizovali Vikýř alias Volné společenství divadelníků, se kterým roku 1985 prvně vystoupili na Divadelní pouti na Střeleckém ostrově. Druhý domov mívali tenkrát v hospodě U Bonaparta (rovněž Nerudova), kde sedával u výčepu zakázaný spisovatel Karel Pecka, a chodívali pak do Rubínu. Divadélka. Jakub znal i filozofa Karla Kosíka a kritika Jana Lopatku, což byl (Bondyho nepočítá) skoro celý malostranský disent. A Peckova - knižně vydaná - humoreska Doktor Faust na Malé Straně ostatně reflektuje hru, kterou úspěšně uvedli. - Po převratu Jakub a Helena vyhráli konkurz na rekonstrukci přízemního prostoru uprostřed Radnických schodů a jednou prý zvíme víc v chystané monografii U Zavěšenýho kafe - založeno 1994.
Paní Rejžková navštívila i kamarády Petra Nikla a Jana Sakaře. Jan je výstřední fotograf – z Vlašské -, ale můžeme se hádat o definici výstřednosti. Fotí postaru - na plech. Zaujal ho mokrý kolodiový proces, 170 let stará technika, kdy se fotografická deska polije kolodiovou emulzí. Vůči světlu se zcitliví v roztoku dusičnanu stříbrného a snímek nutno svižně exponovat a (rovnou) vyvolat. Ateliér si vlastně zařídili v někdejší kavárně a práci programátora v IT firmě dal Jan vale. „Bylo to zatím nejlepší rozhodnutí, které jsem v životě udělal,“ říká. Když se pak uvolnil v tom samém domě byt, neváhal podruhé. Denně dělá, jak tvrdí, jen dvě fotografie lidí a snaží se dodržovat ranní rituál, kdy se u kávy chvíli kochá výhleden nad střechy a sv. Mikuláše. „Abych nezapomínal, jaké mám štěstí.“ Jeho měchový fotoaparát je 130 let starý; stále slouží. Párkrát týdně chodí Sakař na kus řeči s výtvarníkem Petrem Niklem a spolu pracují na kolekci fotografií masek Náčelníci. Jan S. je introvert a v mládí těžko oslovoval cizí lidi. Právě jeho práce jej komunikaci naučila, jak se aspoň snaží vysvětlit.
Známý výtvarník Nikl pochází z Moravy a na Malé Straně žije teprve sedm let, nicméně za studií bydlel na kolejích u Karlova mostu a snídával v mléčném baru vedle kina U Hradeb. Na bigbít chodil do Malostranské besedy. Jeho byt-ateliér je přímo v Nerudovce, v barokním, pavlačovém domě, a Nikl prý umí Malou Stranu vnímat jako protipól New Yorku. Kde má rodinu a kam léta jezdil. Vždy při návratu mu připadala tahle čtvrť jako úplný kýč, navíc kýč mrtvolný, „ale během pár dní jsem si na klídeček zvykl. Jasně, je to určitá bublina…“
Namítáte, že tu kvůli turistům takové ticho není? Ano. Když se do ulice přitěhoval, vadil mu stálý průtok davu; ale brzy to prý přestanete vnímat. A vřava má energetický bonus. „Září pozitivní euforií.“
Kniha oslovila také Báru Šabachovou, která mimo jiného říká: „Neprozradím kde, ale je místo na Malé Straně, na kterém jsou dvířka a za těmi dvířky pípa. Proto tu musíte udržovat ty dobré kontakty. Když jsme se učily s kamarádkou na státnice, tak jsme získaly klíče a po plavání v Tyršáku jsme si tam vždycky zašly natočit pivko.“
Paní Rejžková do knihy vmontovala jako kontrapunkt i dvě osobnosti, které na Malé Straně nežijí. Jednou je autorka fantastiky Tereza Janišová. Bydlila tu odmalička a ještě před 12 lety, kdy byli nuceni renesanční dům U Drahomířina sloupu (vedle Černého vola) opustit. Stalo se jí to spolu s pubertou, ale vyhoštěni také všichni ostatní nájemníci s výjimkou jediného, co byt vlastní. Tereza trošku truchlí a dál se na Malou Stranu vrací za geniem loci; dokonce se vdávala na Petříně.
Dalšími podchycenými osobnostmi je augustiánský mnich španělského původu, kterého sem kdysi vyslali a jehož zprvu šokovali české „psí čumáky“. A scenárista a režisér Jakub Wagner či pan Roesel, majitel stejnojmenné kavárny v Mostecké ulici. Také on hovoří o „vesnickosti“ čtvrti. Ale tu znal spíše jeho děd. Potom trochu odcházela, opět se vrací. Bohužel se vrací také díky oné hrozné vysídlenosti. S tmou jednoduše spatříte, kdo svítí a kde je tma!
Další oslovený Pavel Bílek pracuje trochu stranou: prodává knihy a hudebniny nad Malou Stranou, takže z dveří vidí loretánské zvonky. Taky ví, v kolik ráno vyjde ze svého domu herec Milan Hain, zakladatel Ungeltu, a že tou samou dobou bude Martin z hospody U Ševce Matouše vynášet stolky a židle. Bílek vzpomíná, že byl v domě s jeho krámem (na střeše se dnes pořádají koncerty s výhledem na Prahu) byt s výhledem na švédskou ambasádu, pozorovatelna StB. Prostory dole při chodníku v podloubí si Bílek a jeho sestra pronajali už v 90. letech, ale jak zdůrazňuje, do práce dojíždí.
Vedle těchto a dalších osobností se knížka věnuje několika současným malostranským fenoménům, především nedávno vzniklým trhům se zeleninou a ovocem, vejci, květinami a místním pivem (vše je místní). Navštívit trhy můžete na Malostranském náměstí každý čtvrtek mezi 8 a 19 hodinou (www.malafronta.cz).
O zmíněném už podzemním divadélku Rubín vypráví herec Ondřej Pavelka, který se na Malou Stranu svého času přiženil, ale dnes tam nebydlí.
Sama paní Rejžková žije střídavě v Praze a Marseille. Je spoluautorkou divadelního pásma Sweet home Malá Strana (inspirovalo naši knihu) a napsala tři knížky vč. Chtěj Marsej (2018) a Jak se žije Čechům ve Francii aneb Bez práce nejsou bagety (2019). A Malá Strana? Sice dál dýchá, je živý organismus, ale poraněný. Kniha je chabá náplast na to. Inspirováni se tak vraťme i k Pražským příběhům Dana Hrubého, konkrétně svazku Na cestě Malou Stranou (2005). Žhavá současnost tam sice není, ale jinak všechno.
Magdaléna Rejžková: Malá Strana ještě žije. Fotografie Jan Sakař. Grada Publishing. Praha 2023. 144 stran.
