Sobota 21. června 2025, svátek má Alois
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

KNIHA: Hradčana Jiřího Anderleho

diskuse (3)

V názvu článku má být, to vím, Hradčany, ale někteří Pražané ještě tvar „Hradčana“ pamatují, respektive dál užívají. Jiří Anderle (*1936), známý výtvarník a herec, vyprávěl o někdejším svém bydlišti v rozhlase. Ty scénáře jsou základ dvou či tří knih, které sám ilustroval, a nejnovější z nich Na Hradčanech je možné považovat za to nejlepší, co je napsáno o tomhle koutě Prahy, omývaném údajně až větrem křivoklátských lesů. Přesněji: co je napsáno o životech tam na Novém Světě a okolí v šedesátých až osmdesátých letech dvacátého století. Jiří Anderle se zaměřil na konkrétní lidi, které potkával a zdravil, na jejich děti a životní partnery. Z některých tamních usazenin se mu povedlo vybrousit leitmotivy a mimo jiné párkrát vzpomíná na herce Jana Třísku. Osobně jej ostatně vezl na letiště před jeho emigrací a vezl jej autem z téhož letiště, dnes Václava Havla, když se herec po převratu prvně vrátil. „Jsem vlastně Hradčaňák,“ říká kamarád Jan Tříska. S holčičkami jenom přeběhli parčík a natotata byli na Novém Světíčku. A když holky cinkly na náš zvonek, Milada jim dala něco dobrého, a pádily dál na dětské hřiště. Někdy jsme šli s nimi, Honzu i Káju (Chadimovou) jsme měli rádi. Měli jsme si o čem povídat, Honza byl spolužák a chodili jsme spolu na vojnu. Pak byli skoro sousedi; a když s Karlou začali blbnout, s Miladou jsme se mohli potrhat smíchy. Ale to odpoledne na Novém Světíčku seděl ve stínu, klacíkem čmáral v písku a tiše říkal: „Jak lvové bijem o mříže, jak lvové v kleci jatí, my bychom vzhůru k nebesům - a jsme zde Zemí spjatí. - Písně kosmické, Jan Neruda, 1878! To je sto let, kamaráde. A teď máme jaro 1977,“ říká Honza. A pak, jedno letní ráno, jsem vezl všechny čtyři na letiště. Odlétali na dovolenou na Kypr. Šokovaný pár dní nato slyším z Hlasu Ameriky, že emigrovali!“

Jiří Anderle se velice dobře znal s Bohumilem Hrabalem, a když tedy dnes píše své vzpomínky, spoustou jich prochází právě tento spisovatel. Funguje zde jako ikona i komentátor, mnohé děje také iniciuje. Tak třeba výlet za farářem Ferdou mimo Prahu, který končí ohromením všech. Anderle tohle celé nepopisuje vůbec špatně a některé sekvence se možná blíží Hrabalovým textům. A co se Jena Nerudy týká? I Povídky malostranské vám asi vyvstanou, pokud je znáte, a Jiří Anderle se, pravda, sám o povídky nepokouší, ale… Ve výsledku je působení jím užitých slov podobné.

Jak to vlastně bylo? V „šedesátých“ mu byla za ateliér dohozena bývalá kovárna, jejíž dvě okna hleděla přes Petřín a dál na Prahu. Po několika dalších letech byl výtvarník upozorněn i na tři mrňavé domky na okraji Nového Světa. Dvě léta - do roku 1972 - na nich pracoval, a ač to proběhlo za dozoru památkářů, něco tam, jak vzpomíná, prostě musel úplně zbourat a postavit znovu. Následovalo dalších osmnáct let krásou toho místa prodchnutého života, než se museli roku 1990 vystěhovat. Stálo to za pobyt - a co Anderle líčí, je stejně pouhý odlesk jejich štěstí. I tak fascinující. Knihu Na Hradčanech uzavírá Anderleho plán „vsi“ Nový Svět, doplněný jmény většiny tehdejších obyvatel. Na mapce jsou místa, o nichž čteme, a to i katovna, kde se posléze usídlil režisér Karel Kachyňa. A plácek před roubenkou, ve které kdysi žili (takřka jako dva homosexuálové) Arnošt Lustig a Ota Pavel (než Lustig emigroval). Spatříme dům Ve Štychu, v jehož přízemí měl v letech 1913-1915 první ateliér Jan Zrzavý: ve chmurném čase, kdy se protloukal takřka jako hrdina Hamsunova románu Hlad. Údajně pomýšlel na sebevraždu, ale byl zachráněn. Jsou zakresleny hospody. Národní galerie i švédská ambasáda. Dům, kde žili Jiří Mucha a Marta Kadlečíková. Dům, odkud mohli Pavel Kohout a Jelena Mašínová pozorovat hradní stráž dalekohledem. Kohout to dělal. A uvnitř oné švédské ambasády tenkrát směla bydlit bývalá automobilová závodnice Eliška Junková, která - ještě u Bati - vymyslela název pro pneumatiky Barum. Pan Anderle komunikoval také s ní (například ve čtvrtečních frontách na knihy), ale seznáme i to, kde bydlila vdova po Edvardu Benešovi a kde páter Blesík (taky on jednu knihu o Novém Světě napsal). A přímo slyšíme, jak „zvonkuje“ Loreta. Odkud bijí zvony Svatého Víta… A taky Vítovu bránu ovívá vítr křivoklátských lesů (snad).

Aby nedošlo k omylu: Anderle nejen vypráví o všech výš zmíněných osobnostech (i včetně výtvarníků Zdeňka Mézla a Jana Švankmajera), ale ty osobnosti klade rovnocenně ke spoustám lidí méně i nikterak proslulým a vždy poutavým. Všechny nakreslil, a jak naznačuje, zapamatoval si úvodní slova svého profesora Zdeňka Balaše z Akademie výtvarných umění, která jsou možná trochu patetická, ale pravdivá: Dar života je důležitější než dar talentu. Dar života dostáváme jen jednou. Velmi důležitá je cílevědomá pracovitost, kterou si musíte vypěstovat, protože jedině tak můžete překročit svůj stín. Toto úsilí v životě umělce nikdy nekončí. Budeme se učit hledat, nacházet, kreslit a uchovat krásu, které je kolem nás plno a je zadarmo. Lajdáctví trpět nebudu, neboť život je příliš krátký.

Do Prahy přišel Anderle studovat z venkova: z Pavlíkova u Rakovníka. V určitý moment si pak uvědomil, že tam v Pavlíkově „vždy věděl, kdo za kterým oknem je… A na Novém Světě jsem přišel na to, že se tam žije stejně. Jako u nás na vesnici.

Anonymity oken zbylé Prahy se oproti tomu vždy trochu bál. A přece… Cituji: S malířem Otou Janečkem jsme se dívali navzájem do svých oken, i když přes celou Prahu... Někdy ke mně do kovárny stoupal hluk až od Vltavy. On měl ateliér U Dvou koček na Uhelném trhu a jeho velké okno jsem v moři ostatních oken dalekohledem snadno našel. Ale za tmy?

Tak mu jeden večer telefonuji: „Oto, prosím tě, párkrát rozsviť a zhasni, abych i za tmy poznal, kde tvoříš.“

A to chceš teď hned? To by nebyl problém,“ říká Ota. „Tak začínám!“

Díky, už jsem tě našel. Tak teď budu zhasínat a rozsvěcovat já.“

Taky tě vidím!“ křičí do telefonu Ota. Tak jsme si koukali přes celou Prahu do oken.

Je přitom nesporný fakt, že to měl Jiří „nahoře“ na Hradčaně krásnější. Z kovárny v Loretánské pak mohl domů (do bývalé cukrárny) šlapat třemi trasami. Buď po Hradčanském náměstí okolo Martinického paláce, krásně zdobeného sgrafity, nebo prostřední cestou, ulicí U Kasáren, kde dřív bývaly natažené koleje a kudy jezdívala koňka, anebo mohl vystoupat Loretánskou a zahnout a proti sobě mít Černínský palác… U něj Bohumil Hrabal pokaždé poznamená: „Tady skáčou ministři z okna!“ A zvážní.

Rozjasní se až pohledem na velkolepou Loretu. Vlastně jde o dvě scenerie: jedna před Černínským palácem, jehož fasáda připomíná vlnobití rozbouřeného oceánu, a naproti drobounká Loreta, která vypadá jako nejrozkošnější šperk. Klinkání loretánských zvonků každého zanese o pár staletí zpět.

Loretánské náměstí končí poté kostelem kapucínů, před kterým stojí železný kříž. Až magneticky ten kříž přitahoval Jana Zrzavého, který žil na Nových zámeckých schodech a který Aderlemu řekl: „Vždycky když jsem na Loretánským náměstí a dívám se na ten prostej křížek, myšlenkami jsem na náměstí San Marco v Benátkách.“

Vesnickost nevesnickost, skutečností je také to, že i nejpřátelštější lidé se před sebou ve svých domech navzájem skrývají, tak trochu, a některá tajemství neodhalíte, anebo ani neprahnete odhalit. A klid Nového Světa rozrušila snadno i příroda, protože stačilo trochu dešťů a vybuchovaly tu kanály. Jiří Anderle líčí - mezi spoustami sousedek a sousedů - i novosvětskou osobnost papalášského šoféra Suka. Žil ve slavném domě Ve Štychu, kde míval ateliér Zrzavý, v úzké Černínské uličce, a když náhle zemřel, nejbližší Anderleho soused Ota Kania byl národním výborem vyzván, aby dal dohromady osamělcovu pozůstalost. Šel takm a napočítal 148 košil, 32 párů bot a tři obleky. Ale co víc: Když Suk ještě pracoval na dole v Ostravě, fasoval každoročně šněrovací bagančata a tak se mu zamlouvala, že je nenosil, jen krémoval. Schovával si 32 párů. Nad tím lze možná pochopit pohled lidí, kteří zažili ještě obě světové války. Byli trochu jiní a všeho si vážili, vše prahli ušetřit. Jak Anderle vzpomíná, Sukovy košile si rozebraly ženské Nového Světa a přešily je na košile noční. Nadále snili v košilích ušitých z košilí ministerského šoféra.

Jiří Anderle a jeho spolužačka, první láska a manželka Milada bydlili na Novém Světě v letech 1966-1990, když započítáme i bývalou kovárnu. Byli tu - a pod lampou tma. Ve stínu Hradu. Anderleho kniha zachycuje svébytné sousedké společenství stařenek, manželek, jejich chlapů (manželkám někdy rozličně unikajících, i kdyby jen pod spravovaná auta) i výstředníků či prostě osamělých šťastlivců (restaurátor) - a mnoha, mnoha tu řádících dětí.

Sběratel, výtvarník a čestný občas Prahy 6 Jiří Anderle oslaví 14. září 87. narozeniny.

I když tak hodně miluje Svět Nový, s divadlem Jiřího Srnce sjezdil svět jako takový. Takřka celý. V rámci toho uspořádal takřka sto výstav - a posbíral desítky cen. Je zastoupen v pařížském Pompidouově centru a newyorském Metropolitním muzeu.

and

Na Hradčanech. Napsal a nakreslil Jiří Anderle. Vydal Radioservis. Praha 2019. 208 stran.

Na Hradčanech - Jiří Anderle | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví

Gita Zbavitelová
21. 6. 2025

Írán je vážně oslaben, ale ostřeluje Izrael dál.

Jan Kovanic
21. 6. 2025

Vysokoškolské tituly se v anglosaském světě moc nepoužívají.

Aston Ondřej Neff
21. 6. 2025

Vidina zeleného socialismu a síla průmyslu dobra je příliš velká.

Petr Homola
21. 6. 2025

Jejich samotné vlastnictví představuje destabilizační faktor.

Martin Tůma
21. 6. 2025

Naše Země by vytvořila černou díru ráže 9mm...

Lidovky.cz, ČTK
21. 6. 2025

Devět dnů před začátkem grandslamového Wimbledonu ukazují čeští tenisté skvělou formu, na...

Lidovky.cz, ČTK, mikp Petra Miková
21. 6. 2025

Na jihu Chorvatska poblíž druhého největšího města Splitu vypukl v sobotu ráno požár, který si...

Jan Doležal
21. 6. 2025

Zatímco u nás vytrvale prší, na Blízkém východě z nebe padají rakety. Člověk by si mohl myslet, že...

Lidovky.cz, ČTK
21. 6. 2025

Americký zmocněnec pro Ukrajinu Keith Kellogg se v sobotu v Minsku setkal s běloruským prezidentem...

ČTK, Lidovky.cz
21. 6. 2025

Fotbalisté Plzně si v prvním utkání letní přípravy na novou sezonu zastříleli a Stod ze sedmé ligy...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz