Něco zkrátka vždycky táhne. Minisukně, ňadra dmoucí, Jirka Schelinger, John Lennon. Taky Hitler.

Jako táhl Napoleon Bonaparte, tak i novou knížku prodá "Áda" jmenovaný na deskách, což je známo všeobecně, a komerčně promakanějším titulem než Druhá světová bude tedy Hitlerova světová, že ano. Lze se ošívat jako u vos, lze to ignorovat a lze se bouřit jak hrdinný český lev nad Hradem, kde je dnes Václav Klaus, ale celkem se proti tomu nedá dělat nic.

Proč tomu tak je, bylo rovněž vícekrát analyzováno. Zrovna tak byl x-krát zanalyzován i život dotyčného symbolu zla. Inu, pro někoho symbolu zla, pro jiného pán, jehož pohyby je záhodno analyzovat nikoli snad centimetr za centimetrem, ale rovnou milimetr za milimetrem.

Ne hodinu po hodině, nýbrž minutu po minutě. Ba zastavit čas díky známým v Greenwichi. V prostoru i onom čase sledujme zkrátka Adolfa Hitlera, protože za to prý stojí, a to asi jako kdyby entomolog Paganel vložil do bludiště škvora a následujícím osudům škvorovým pak věnoval disertační práci. Skoro stejně se to propeče v bohulibém případě bestselleru Václava Junka Hitler v Čechách z nakladatelství BVD (2012), přitom ale nejde o brouka uchavce a snad ani ne o disertaci, i když vám již předem garantuji, že se tady setkáte se skutečnou badatelovou akribií.

O čem zodpovědně zplozená a propracovaná práce pojednává a kdo ji napsal?

Autor je, jak se uvádí, synem známého (a stejnojmenného) spolukreslíře Rychlých šípů Václava Junka - a patrně shodou okolností se narodil 20. dubna, tedy ve stejný den jako Adolf Hitler (i když až pět let po jeho smrti). Junek Junior si jistě nejen pro tu "náhodu či osud" vytkl za cíl sledovat k naší potěše Vůdce v českém prostoru při jeho toulkách, a to "všech 103 hodin den po dni, minutu po minutě...", jak se dočítáme na obálce (viz fotografie). Nu, a činí tak na sto šedesáti následujících velkoformátových stránkách i pod záštitou řádky úvodních sentencí z hlav Otto von Bismarcka (Jen ten, kdo pevně drží Čechy, může dobýt Evropu), Reinharda Heydricha (Čech zde nemá, konec konců, co pohledávat) i samotného Adolfa. A co za těmi výroky tedy následuje?

"Úvodní slovo (o velkém historickém tématu)". Dále kapitola "Nezbytný kus historické teorie". Pak už impozantně nazvané části Expozice, Kolize, Krize a Katarze. Shrnují, pravda, prostě a jednoduše předválečnou situaci u nás.

Hitler - Mstitel. Foto H. Hoffmann

Teprve po tomto působivém ántré se pondělkem 3. října 1938 začínají za doprovodu bubnů a (opravdu, uznávám, zajímavých) fotografií detailně mapovat veškeré führerovy pohyby u nás konče až pátkem 17. března 1939. Úhrnem? 103 hodin.

Nechybí ani mapy, není pominut "Přehled hlavních spoluaktérů Hitlerových vpádů(sic) do Čech". Jsou to, pravda, jen stručné medailony pánů Bormanna, Canarise, Franka, Fricka, Goebbelse, Göringa, Henleina, Himmlera. Keitela, Krebse, Rundstedta a Speera. A jistě, také Hitlerova dvorního fotografa Heinricha Hoffmanna (1885-1957).

Junkova nepochybná fascinace Hitlerem, jehož jméno všude a nesčetněkrát píše tučně, tím ovšem nekončí. Žádá si - a získává – na konci ještě i bombastickou kapitolu "Češi (Moravané a Slováci), s nimiž se Hitler kdy bezprostředne potkal", v které najdeme neméně (nebo spíš nevíce) než dalších čtrnáct očíslovaných minimedailonů i vč. zmínek o Anny Ondrákové, Lídě Baarové a Františku Kožíkovi, který sem byl uctivě zanesen pod číslem sedmnáct a s dovětkem: "Jako člen oficiální delegace novinářů, publicistů a význačných evropských osobností před jejich odletem k odkrytí masakru v Katyni v roce 1943".

Podotýkám, že mezi těchto čtrnáct bodíků náleží ovšem třeba i jaksi souhrnná položka číslo deset představující prostě "české zaměstnance a další personál Pražského hradu v rámci Hitlerova příjezdu na Hradčany 15. března a jeho pobytu zde ještě 16. března 1939", abych vědce Junka přesně citoval. No, nic. A co víc?

Ale ano, je toho dost. BYLA to PRÁCE. A vědec má dokonce spočítáno i to, že Hitler strávil na cestách "mimo Říši, objektivně a doložitelně, celých 2 803 hodin", takže... Takže u nás vlastně ještě rajzal překvapivě málo. Nato Junek pokračuje hrdou kapitolou Hitlerovy dopravní prostředky a bystře ji dělí na oddíly Automobily, Vlaky, Lodě a Letadla. Až bombasticky pak musí na určité čtenáře působit všeodhalující závěr posledního z těchto oddílů (ocituji): Snad jen pro pořádek ještě jednou připomeňme to, co je podrobněji rozvedeno již dříve v této knize: z důvodů, které se tam rovněž snažíme alespoň vysvětlit, Adolf Hitler však žádnou část území bývalého Československa údajně nikdy žádným letounem nepřeletěl.

***

Inu, Václavu Junkovi, který "začal už v raném věku pracovat v médiích a setkával se zde přímo(sic) s celou řadou silných okolností, které utvářely tehdejší dobu i jeho, a který prožil šestnáct let na vedoucím postu pražské Lucerny a zejména po listopadu ´89 se věnuje výkonné produkci, režii, dramaturgii a literární práci" (opsáno ze záložky) jistě nelze upřít zaujatou, pečlivost a systematickou důkladnost, s níž se předem sobě vytyčeného (a jistě nikým jiným nezadaného?) úkolu zhostil.

Kniha nepochybně najde dost čtenářů, ale osobně... Na mysl se mi opravdu vrací otázka: Proč? Proč ne! odpovíte vy – a máte pravdu. Proč ne. A nikdo si to jistě posvátně a povinně kupovat nemusí. Junek ostatně opravdu asi jen zaplnil bílé místo a já to také uznávám a jen je mi smutno nad tím, kolika osobnostem dějin byla kdy věnována podobná pozornost, jako se to děje v této vzorně vydané publikaci přeplněné hysterickým vítáním, a to nejen vítáním na našich hranicích a v Aši.

Ano, vydávání podobných "součástek hitlerovědy" nutí k zamyšlení. A právě Junek představuje jeden z nejlepších vzorků kultu, který se rozmohl už velmi dávno v Německu a bují dnes rovněž u nás. Nemusíme si ho možná všímat, protože knížek je okolo této stejně záplava, ale mně tu osobně vadí ono stálé zaštiťování se tím, že sledujeme vůbec to nejzodpovědnější vzepětí historika. Ano, možná i historika, ale takového, který už na str. devět píše:

Mimochodem – kdo si kdy v této souvislosti vážně uvědomil, že se Afdolf Hitler narodil právě na Bílou sobotu? A že naopak opustil tento svět jako s uděláním právě o Valpuržině noci? Tedy při příležitosti zejména v germánské kultuře tolik dotýkané?

No nic. Vyšly horší knihy, a to dokonce i o hmyzu, a skutečné problémy tohoto světa začínají a končí naštěstí někde úplně jinde...