Náš vážený kolega bloger Štěpán Votoček je znám jako mistr povídky, kterými nás tu a tam potěší na Blogosféře. Bylo pro mne překvapením, že vedle povídek píše i poesii. Nyní mu vyšla v nakladatelství Bondy sbírka s názvem Čas královny.

Psát poesii je dle mne mnohem těžší než prózu. Už jen proto, že se čtenář musí mnohem více soustředit na text, hledat jinotaje, mnohdy velmi umně ukryté třeba jen v jednom verši, abychom pochopili, co chce obrazně básník říci.

Dedikace sbírky však nikoho nenechá na pochybách, proč byla sbírka napsána. Tématem většiny je vyrovnávání se s odchodem z tohoto světa, krokem, který je sice neodvratný, avšak jen stěží pochopitelný u těch, kteří se stali součástí našich životů a jejichž pozemské nebytí je trýznivé. Jednou z cest jakési autoterapie je zkusit se z toho vypsat a ve slovech a myšlenkách nalézat naději, že Čas královny je jen přechodný, že její vláda skončí a my se zase ocitneme mezi těmi, které milujeme a budeme milovat navždy.

Andílci

Andílci na plůtku
 zpívají žalmy
 abychom ve smutku
 nebyli sami

Abychom v tesknotě
 útěchu našli
 andílci na plotě
 synáčci naši

Knihu je možno koupit kupříkladu ZDE

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora