Přemýšleli jste někdy o tom, proč máme vulgarity a sprostá slova? Má je každý jazyk, takže je to tak nějak lidské. Možná, že už pravěký lovec, když nenadále narazil na medvěda, si jadrně ulevil. Společnost obecně sprostá slova pokládá za nevhodná v jakémkoliv použití, ovšem jsou situace…

Bývají to emotivně silně zabarvené výrazy vyjadřující postoj vůči osobě či věci, na kterou odkazují. Vulgárními slovy uvolňujeme napětí a pocity frustrace, zklamání, zlobu. Dodáváme si jimi odvahy nebo se chceme začlenit, či si vymezit teritorium. Týkají se zejména záležitosti vyměšování a pak především mužských a ženských pohlavních orgánů. Některé vznikly personifikací zvuků při močení či velké potřebě. Jiné se týkají zvířat, či povolání, tedy hlavně toho nejstaršího. Je zajímavé, že pro vulgární objekt či subjekt existuje v jazyce řada slov, synonym s různě zabarveným významem. Od těch vulgárních, přes ta neutrální až po vyloženě mazlivá. 

Absurdním výrazem „Ty seš ale frantík“ byste nikoho neurazili. Specifický slovník je charakteristický pro určité komunity a kdo byl na vojně, ví, že nejfrekventovanějším slovem tam bylo „píča“. Náboženská klení typu hergot, krucifix, krucinál, sakra už dnes tolik neuslyšíte a v dnešní ateistické společnosti ani moc nepohoršují. O to víc dnes slýcháme rasové vulgarismy typu žiďák, rákosník, čmoud, arabáš. Z cizojazyčných vulgarismů k nám přišlo nejdříve německé dreck (odtud: je to na draka, stojí to za hovno), později se uplatnila i ruština s chujem či pizdou a v poslední době vévodí angličtina se slovy shit a fuck.

Zajímavý posun proběhl u nadávky ty vole. Dnes se mnohem více používá jako oslovení v mladších ročnících a pak jako citoslovce překvapení. „Ty vole, víš, jak jsem se lekla!“ Ano toto slovo používá nejedna mladá slečna a oslovuje tak i svou kamarádku. Před časem jsem vyslechl dialog dvou mužských teenegerů a zaujal mě zase výraz „Ty seš ale taková kráva, vole.“ Jestliže tedy upravený býk – vůl - jazykem cloumá, tak obdobně upravený kozel – hňup - patří spíše k archaismům a značí spíše znevýhodněného. Takovými výrazy jako debil, idiot, cvok, kretén se ovšem dnes hemží internetové a nezřídka i politické diskuse. A nepochybným cílem je urazit, potupit. K nejsilnějším odsudkům patří „na každou svini se vaří voda…“. Další slovo, které postupně pozbylo svého původního doslovného významu, je sranda a můžete ho dnes slyšet i v televizi.

Citoslovce překvapení vyjadřuje často i výraz „a do prdele“. Navíc je to i místo, kam se kupodivu nejčastěji posílá. Jako by tam končil svět. Však také značí i odlehlé místo. Jak lépe vyjádřit beznaděj, než šťavnatým „jsem v prdeli“? Jestliže u nás jsou nejhrubší nadávky takříkajíc tělesné, tak v anglosaských zemích exkrement vyjadřuje spíše nesmysl a nejhrubší nadávkou je „ty čubčí synu“, za kterou se nezřídka vytahuje nůž. Jiný kraj, jiný mrav.

Příslušnice nejstaršího povolání se častovaly slovy jako kurva, děvka, běhna, poběhlice, coura, flundra, štětka, nevěstka, helmbrechtnice. Přitom před stoletím se slovem děvka označovala obecně dívka nebo služebná. Sami si v duchu zkuste, kolik znáte synonym pro pánské a dámské přirození či sexuální akt. No, pár jich bude, že?

Mít koule dnes nevyjadřuje jen příslušnost k samčímu rodu, ale také mít kuráž, odvahu. A tak koule mají dnes mnohé ženy a mnohým mužům naopak chybí, tak jak postupuje emancipace a feminizace.

Je s podivem, že vědci zjistili, že u genitálních výrazů předpokládáme vyšší výskyt na Moravě, kdežto u análních výrazů zase v Čechách. Jasná dělicí čára mezi vulgarismy a neutrální mluvou však neexistuje a navíc je velmi flexibilní a v čase se posunuje. Jakou polohu zvolíte, je na vás. Ovšem mějte na paměti, že svojí mluvou o sobě také něco vypovídáte.