Tenkrát v obecné, dnes bychom řekli „na základce“, platilo, že věci se berou se stolu, leží-li na stole, a naopak, leží-li v zásuvce, berou se ze stolu. To se pak změnilo: předložku „s“ a „se“ dnes používáme výhradně s kýmčím, a tady nemám na mysli korejskou pochoutku. Podvolili jsme se, je třeba zjednodušovat, podívejte se na nejbližší naše cizince, kde ženičky rozprávali, a nepřipadá jim to jako něco nevhodného, jsou v pohodě. Kdoví, třeba se za nějaký čas zbavíme všech ypsilonů a budeme mít ženički i u nás v západním Slovanstvu. Bez velkého zpytování budeme splývat.

V oblasti předpon dosud k podobné úpravě nedošlo. Stále se díváme na nedokonalosti svrchu a spatra, dokud se do nich neobujeme zgruntu zdola. Protivníka ztrháme, zepsujeme, setřeme nebo dokonce sprdneme, třeba jsme se kdysi spřátelili, dnes se znepřátelíme. Je v tom ovšem jistá logika, spřátelíme se s kýmčím, kdežto znepřátelení je změna, nikoli směna. Zůstal nám splav, a tak jsme úplně splavení, když se notně zpotíme. Zkonsumujeme-li ze sváteční tabule čtvrt husy, hovoříme o spocívání, což ani nepatří do současného spisovného jazyka, a po tak nestoudné nestřídmosti nezbude než spočívat, splasklí, schlíplí a zkormoucení. A co teprve, když něco zpronevěříte a musíte pak dluh splatit.

Nebo ty lákavé slevy, nekup to, to je přece cena směřující shora dolů, a tuto zásadu jsme opustili a píšeme „ze stolu“, i když tam není žádná zásuvka. Správněji by to byla zleva, změna zhora dolů. Takový výraz by však byl matoucí nebo dokonce účelově zavádějící, a kdykoli se lidstvo pokusí nějaký řád nebo pořádek zleva nebo zprava svrhnout, může se to šeredně zvrhnout. Zpravidla nastává pak mravní spoušť: nezvedení zpustlíci svedení špatným příkladem zplundrují společné vlastnictví a mnohdy strhnou i nevinné kolemjdoucí, zpité a ztracené vinou nesprávných zpráv.

Ovšem, změny jsou nevyhnutelné a nezpochybnitelné, vypořádejme se s tím bez úvah, zda spořádat či znectít; dlužno je správně strávit změny beze zbytku, jako dovolenou (kdysi v obecné bývalo pravidlem, že prázdniny jsme radostně ztrávili, kdežto stravování se tehdy týkalo jen potravy).

Pročež soudím, že by se bez ohledu na středověká knížata a zpropadené historické zvyklosti měl do kalendáře zavést Zpitihněv. Hněvu není nikdy dost, když jde o princip!