Někteří lidé v některém okamžiku vysloví věci, které přesahují svým významem je samé. A někdy i dobu, v které vznikly. Naprosto geniální bylo vymyšlení či vlastně objevení čehosi, co má větším rozměr než jedna obyčejná politická epocha. Václav Havel využil komunistický "newspeak" a geniálně jej dotvořil do podoby, která přežila i normalizační komunismus. Vymyslel "ptydepe".

Wikipedie uvádí: "Ptydepe je umělý jazyk ze hry Václava Havla Vyrozumění (1965), ve které bylo představeno jako oficiální jazyk jedné nejmenované organizace Ptydepe mělo (v prostředí děje hry) zajistit štěstí vyloučením emocionality, nepřesností, mnohoznačnosti atp. Ptydepe bylo vyvinuto ryze vědecky, tak, aby eliminovalo dvojznačnosti a možné omyly."

Vždycky, když čtu o "genderově vyváženém vyjadřování", konstatuji, že Václav Havel je v některých věcech geniální. I když na druhé straně, chudák malej, dneska, coby hlavní duchovní přítel a guru mašíblů od zelených pro feministky, musí o svých mladických intelektuálních výkonech raději mlčet. Protože "genderově korektní vyjadřování" není nic jiného než literární ptydepe uvedené do praxe. Tak nás holt někdy doženou naše vlastní činy..

V poslední době se dostala do mediálního mlýna jistá Jana Valdrová, dokonce se do ní pustil na stránkách Reflexu i Bohumil Doležal. Takže to musí být přitažlivé téma, když k sudeťákům a Klausovi, svým oblíbených tématům, zahrnul i Valdrovu. B. Doležal se domnívá, že genderistky považují za ideální stav zhomosexuálnění společnosti. V tom bych s ním souhlasil. Jejich ideálem je cosi - jakási ženomuža - a když se nedá vytvořit v laboratořích, snaží se ji tyto rádoby intelektuálky a jakoby vědkyně vytvořit nařízením seshora - přes mediální tlak a v Evropě přes EU. Je to docela legrační: Havel i Doležal milují EU v té podobě, v jaké je, a přitom právě genderismus je čistou esencí toho, v co se změnilo EHS, kam jsme chtěli do monstra zvaného EU. Občas mi to připomíná onu slavnou hlášku z francouzského filmu: "Kdyby sem to byl věděl, tak bysem sem nechodil. "

Idiotská myšlenka, že každý musí vystudovat vysokou školu, spojená s tím, že takovéto "školy produkují neuvěřitelné množství polovzdělanců a nevzdělanců, kteří pak hledají svoje umístnění na trhu práce", vede k tomu, co pak najdeme třeba v časopise "Gender sociologie". Ostatně s "gender sociologií" a skutečnou sociologií se to má jako s "demokracií" a "lidovou demokracií" (pro mladé: tak se oficielně říkalo komunistické diktatuře).

Ale potěšme se duševními výtvory naší momentálně nejznámější genderistky na poli českého jazyka - osoby Dr. Jany Valdrové, Ph. D.

Článek Jak jazyk zabíjí image odbornice je skutečně mimořádná zmatenina nesouvislých, na sebe nenavazujících výkřiků vyprávěnek o tom, jak ji na nějaké pražské "gendero" konferenci neustále iritovalo "nesprávné" používání gramatiky v oslovování žen, cituji: "Názvy osob a institucí byly formulovány v tzv. nepříznakovém či generickém maskulinu, o němž se v češtině domníváme, že rovnou měrou zastupuje ženský i mužský rod: odborníci, experti, organizátoři, zřizovatelé (budoucí zřizovatelé poradenských center pro ženy), učitelé, poskytovatelé, zaměstnavatelé, partneři, koordinátoři, sponzoři." Chce nám autorka naznačit, že by se mělo říkat co? To se ovšem nedozvíte. Ale úžasných myšlenek je v článku mnoho. Dotyčné vědecké pohlavně a slovesně neutrální "já", tedy Valdr(ová), v článku například perlí: "Výrazy ženy, matky, děvčata označují pohlaví a pohlavnost, popřípadě fázi v životě biologické ženy. Ne vždy je ale přece relevantní tento aspekt explikovat, zejména ne v souvislosti s pracovní problematikou."

No jistě!

Žádná slečna - ale jak tuhle oslovoval Kampuschovou v rakouské TV policejní mluvčí, jde o "paní" Kampuschovou! Žádná dáma, žádná babička, žádná holčička! Už nikdy více, milé "Valdro". Už jenom "paní", jak si přeje Unie. Tohle máme my dávno za sebou. A není potřeba se dovolávat na vědecká výzkumy a názory soudružek feminacistek z USA, na které se tak rádo "Valdro" odvolává. Např. v článku feministického časopisu Aspekt 1/2000 s názvem Jazyk jako nástroj demokratizace společnosti - Lingvistika odhaluje genderové asymetrie.

My tady u nás víme, že stačí jedno oslovení. Soudružka. Byly soudružky matky, soudružky důchodkyně, soudružky svazačky …. A pendrek se poznalo, která je svobodná anebo vdaná, což myslím těm bruselandám nejvíc vadí. Ovšem je-li pak Valdr(ová) připravena na problémeček, který řešily československé soudružky někdy v sedmdesátých letech? Je totiž čtyřletá osoba v mateřské školce "soudružkou" soudružky učitelky, anebo není a je to jen holčička? A když ano, od kdy se holčička mění v soudružku? V deseti letech? V patnácti - to je pozdě, to už je dávno soudružka pionýrka. Takže odkdy bude sousedovic Maruška "paní"?

"Dotyčné vědco Valdro" je mimořádně aktivní - viz semináře, články, vědecká činnost, ale dokonce se pustila v článku v LN na pole, řekl bych, literární. Takzvaně odborné články, které píše dotyčné "Valdro", jsou jazykově velice průměrné. Abychom byli slušní, prosím.

Vědecké práce dnešních tisíců vědců a jakoby-vědců pochopitelně nesnesou srovnání s dobami, kdy se vědě věnovaly osoby klasicky vzdělané. To znamená s vědomostmi o sémantice, základech literární tvorby, s uloženým zážitkem z četby klasických literárních děl. Takže tyto jakoby vědecké práce (protože na nich často není vědeckého ani zbla) jsou jen těžko čitelné. Žádný úvod, žádná myšlenka, žádné zpracování, chybí závěr. No, ale dobře. Jsou to myšlénky - třeba na genderovou jazykovou rovnost - podle většiny lidí pošahané, ale nikoliv trestné. A navíc je skoro nikdo nečte. Až na kolegyně genderistky a muže nenávidící a - jak naznačuje B. Doležal - vlastně v základu homosexuální feministky.

Ovšem pokus o "veselou" formu fejetonu genderosoudružky Valdrové, či co to mělo být v LN pod názvemV muzeu jazykových vykopávek, je ale doslova katastrofický. Něco takového by učitel/ka češtiny na gymnáziu musel/a hodnotit jako s bídou dostatečné. Rádoby vtipné, bohužel polopaticky naučené, v textu samý "oslí můstek", v podtextu myšlenky hrubě agresivní, na povrchu "věda". Teze o "nebohých ženách" opsané z čtyřicet let starých amerických příruček feminacistek... Autorka tvrdí, že prý u nás někdo brání ženám v možnosti pracovat, a to ve státě, kde čtyřicet let byla polofeudální pracovní nevolnická povinnost i pro ženy! Předstírá, že ve společnosti majoritně existují názory (ženy k plotně apod.), které v této společnosti zmizely někdy ve dvacátých letech. A tak podobně.

Navíc, bože, bože, kde ta osoba studovala? Kde jí dali diplom? V Plzni? O neznalosti základů sociální psychologie rodiny a vůbec lidské psychiky problémů sociální a osobnostní orientace a predestinace člověka vyprávějí třeba tyto ukázky:

Autorka vede svoji imaginární vnučku do jakéhosi musea "Jazykových vykopávek". Dotyčná vnučka pak prý "kulí oči" …. na "Výroky o tom, že žena ten nepořádek líp vidí nebo že pro dítě je důležitější matka." Jistě, vážená paní Valdrová. Žena vždy lépe vidí periferně a rozptýleně, protože způsob života jejích předchůdkyň je v tom cvičil. Žena jako "sběrač" musela vidět rozptýleně, nejen proto, aby rychleji sebrala to, co je potřeba, ale také proto, aby náhodou nesáhla na hada či na něco jiného jedovatého. To je vědecky prokázaný fakt, stejně jako že muži vnímají jinak pohled na své okolí, protože se dívají "tunelovým způsobem" nutným pro úspěšný lov a obranu. Pokud to ženy a muži ve skupině neuměli, tak už tady jejich geny nemáme. Vyhynuli.

A strašlivou zkušenost, že matka je pro dítě skutečně, zvláště v raném dětství daleko důležitější než otec, což ví dneska každý pediatr, jsme získali v komunistickém a nacistickém experimentu na tisících dětí se strašlivými výsledky.

Příručka "Kultura genderově vyváženého vyjadřování" je přímo esencí ukázky, jak se některé agresivně mocichtivé osoby pokouší pomocí násilí zamaskovat svoje vlastní lidské selhání. Normální úspěšné ženě je skutečně srdečně jedno, jestli se jí říká "doktor" anebo "doktorka". A to, že potřebujeme ženy s doktorskými tituly a hlavně odpovídajícím vzděláním, jsme si u nás vyřešili někdy kolem roku 1885.

Ostatně, mám celý život kolem sebe přímo haldy vzdělaných žen. S tituly Ing. i JUDr. či MUDr. atd. a žádnou jsem neslyšel řešit problém, zda se jí říká inženýr nebo inženýrka. Chytré a schopné ženy, které si dokázaly vyřešit svojí životní dvojroli, kdy chtějí uplatnit svůj "mozek" i své "tělo", si s problémem téměř vždycky poradí. Skutečný "mozek" totiž ví, že nemůžeme mít nikdy v životě všechno. Chce-li muž atraktivní ženu, nemůže zuřit, že se mu na ni dívá kdejaký chlap. A musí se nějak zařídit. Chce-li žena být nositelkou Nobelovy ceny - musí se o to postarat sama. Prací, ale třeba i výběrem partnera.

Ale skutečně moudré a chytré ženy vědí, že to hlavní v životě nakonec není kariéra. To jen ty sociálně nezralé a v životě neúspěšné píší traktáty proti mužům a zmítají se v kyselosti a neukojených vášních. A nechápou, že jim ke štěstí nepomůže žádné genderistické "ptydepe".

No a co se týče imaginární vnučky dotyčné jazykovědkyně, přeji jí - tedy té vnučce, až bude -, aby žila spíše s myšlenkou, kterou 99% žen do věků ví a používá. A to, že ženy jsou ve skutečnosti daleko silnější osobnosti než muži a že muži jsou jen třtiny, které se chvějí ve snaze ženám - těm skutečným ženám - celý život sloužit.

Jak to včera zpívali v Čardášové princezně v Karlínském divadle:

"Kouzla a čáry žen,
Muž je vždy poražen
Jen jedním mrknutím
Jak hadím uštknutím..."

Tak doufám, že hypotetická vnučka nebude žít v době "genderově korektních výrazů", ale v normální společnosti a že to bude žena jak má být. Nikdo za své předky přeci nemůže, že?! A už snad bylo těch genderistek dost!

*************
Autor vás zve na výstavu svých fotografií
JERICHO A SVATÁ ZEMĚ
aneb Putování od krále Davida k Betlému, na Chrámový pahorek , ke Galilejskému jezeru na místa zázraků a kázání, dále pak na horu Olivetskou, po poslední večeři Páně pak do Zahrady getsemanské a odtamtud křížovou cestou na Golgotu až k Božímu hrobu

Koná se v Galerii Josefa Lieslera, vernisáž bude ve čtvrtek 28.1.2010 v 17 hodin, zahájí ji evangelický farář Miloš Reichert a redaktor internetového deníku "Neviditelný pes" Jiří Wagner.
Výstava bude probíhat od 29.1.2010 do 16.2.2010
Kadaň, Mírové náměstí 1, tel., fax: 474 319 550, www.mesto-kadan.cz, galerie@mesto-kadan.cz

*************