Ewa Farna – jméno, které jste už určitě slyšeli. Čtrnáctiletá zpěvačka Ewa rozpoutala doslova lavinu zájmu. Jedni ji obdivují, jiní nesnáší, někteří ji považují za uměle vytvořenou ikonu. Musím se přiznat, že když jsem jméno Ewa Farna slyšel prvně a z rádia na mě ze všech stran hrála píseň Měl s mě vůbec rád, tak jsem si pomyslel, že se jedná o další případ, který někdo někde „vytáhl“ – hvězdičku, co zazáří s pár písněmi a opět upadne do zapomnění, zatímco si producenti budou mnout ruce nad výdělkem...

První album Ewy mě tedy nechalo chladným. Nijak víc jsem se o něj nezajímal a když jsem viděl Ewu někde v televizi, pomyslel jsem si, že ji opět někdo protlačuje do popředí. Nechci tu hodnotit to, jestli Ewu někdo tlačí nebo ne – na to ať si udělá názor každý sám. Popravdě řečeno si myslím, že bez nějaké té (alespoň malé) „tlačenky“ se neobejde žádná kapela nebo zpěvák, který chce působit tzv. celorepublikově a v médiích... Chci napsat jen tolik, že můj názor na Ewu se začal postupně měnit.

Měl jsem možnost vidět v televizi nějaký pořad, ve kterém byl i rozhovor s ní, a tohle děvče na mě zapůsobilo tím, že vystupovala sebejistě, ale přesto skromně a „normálně“ (v uvozovkách proto, že je velmi složité definovat „normálnost“). Rozhodně nepůsobila jako někdo, kdo si o sobě myslí, že je někdo víc jen kvůli tomu, že je veřejně znám. Sám se pořád považuji za takové „velké děcko“ a cením si toho, takže se snažím na svět okolo sebe hledět – pokud možno – bez předsudků. A tak jsem si řekl, že by nebylo dobré Ewu nějak odsuzovat jen kvůli tomu, že ještě nemá ten „správný věk“, který možná někdo považuje za „vhodný pro hvězdu“.

V sobotu 10. listopadu byla Ewa hostem pořadu Noc s Andělem, který občas rád sleduji, a proto jsem se s chutí podíval i na vysílání s touto zpěvačkou. A musím říci, že na mě zapůsobila opět pozitivně. Skromná dívka s dobrým hlasem a pěknými písněmi. Jelikož jsem se v pořadu dozvěděl, že Ewa už má druhou desku Ticho, řekl jsem si, že by nebylo od věci ji slyšet a udělat si vlastní názor.

Shodou okolností se mi právě tato tento týden dostala do rukou a byl jsem velmi příjemně překvapen, protože album ve mně zanechalo velmi dobrý dojem. Už věřím, že Ewa má skutečně talent a dobrý hlas, a tak ať je to s jejím „protlačováním“ jakkoliv, tahle dívka si pozornost jistě zaslouží.

Písně na albu mají hlavu a patu a hlavně – jsou o něčem. Možná jen o radostech a starostech jedné školačky, ale to přece nehraje roli. V posledních několika letech mi totiž připadá, že se dělá spousta muziky, jejíž význam asi chápou jen její autoři. Texty, které nemají smysl a člověk neví „co tím básník chtěl říci“. Snad i proto mám rád staré desky z osmdesátých a devadesátých let – Dalibora Jandu, Michala Davida, Petra Nagyho aj. Jejich písně totiž měly smysl. Možná jsou obyčejné, prosté, ale prostě dobré a zanechávají v člověku nějakou emoci a v tom je podle mě jeden ze smyslů hudby. A tento smysl a význam slyším i v novém albu Ewy Farne. Dlužno podotknout, že svoji nemalou zásluhu na celkové zdařilosti alba má jistě i skupina, která Ewu doprovází.

Těžko vybírat, která píseň je ta nej. Úvodní Ticho je myslím velmi zdařilé, ale asi nejvíc mě dostává píseň Přátelství. Má rytmus, tempo, dobrou melodii i dobrý text a možná i tzv. „hitový potenciál“, takže se dá říct, že na té tak nějak „ujíždím“. Celkově považuji celé album za vyvážené a povedené – nedá se říct, že by některá píseň vybočovala v negativním smyslu slova.

Takže ano – je to tak. DJ.Snail (tedy má maličkost), jehož hlavní „doménou“ jsou uskupení jako 4 Strings, Milk Inc., Ian Van Dahl a spousta další taneční a trance hudby, poslouchá v současnosti Ewu Farnou a je nadmíru spokojen.

Držím tedy Ewě pěsti a přeji, ať se jí daří. Doufám jen, že jí nepotká stejný osud jako potkal mnoho mladých a mnohdy i talentovaných zpěvaček a zpěváků, kteří svoji slávu neunesli. Věřím ale, že jestli Ewa zůstane v nitru takovou, jakou se zdá být nyní, pak ji snad nic podobného nehrozí.