„Stanice Sousedov“ je rozhlasová hra, která byla v roce 1948 oceněna jako nejlepší v celostátní soutěži….

Autor, student práv, debutoval již v roce 1945 byť jen časopisecky. Asi podle uvedených informací byste hned neuhodli, o jakého literáta se jedná. A že to byl těžký kalibr. Psal pod pseudonymy Ján Obraz, Cyril Krútílek, Jura Machýček, J. Chabala a Jiří Pelíšek. Ve skutečnosti to byl stále úžasný autor Oldřich Šuléř (1924-2015).

Psal mimo jiné i o zbojnících. Ti moravští (valašští, beskydští, karpatští) byli trochu odlišní. Český či německý zbojník nerozlišoval – obral hraběte či chudáka, všechno bylo jedno. Kdežto ti, kdož „odbíhali“ do hory, aby zajistili elementární spravedlnost pro místní, byli jaksi „morálně výše“. A to stačili při tom okouzlit místní cérky, popít slivovice a zatančit si odzemek. Není tedy divu, že o zbojnících se psalo lépe. A tak vznikla převyprávění valašských pohádek a pověstí; v tom byl Šuléř mistr. Zlo muselo být potrestáno- v tom byl autor jedinečný.

Zajímavá jsou i jeho další díla. Kniha o partyzánech Jana Žižky z Trocnova (Na srnčích nohách 1966) či Sláva a pád valašského pánbíčka (kniha o životě a osudech dlouholetého starosty Valašského Meziříčí JUDr. Alois Mikyšky), či neotřelá kniha o valašském poslanci T. G. Masarykovi (Valašský poslanec T. G. M. 2002). Jednou z jeho posledních prací je životopisná kniha a Janu Pelárovi (Chýrný valašský muzikant Jan Pelár (2017).

Jsou to desítky zajímavých knih včetně novely o Petru Bezručovi (Inkognito 1967). Debutoval rozsáhlou ságou „Letopisy v žule“ popisující osudy dvou rodin čtyř generací na Jesenicku.

Mezi námi – kdo z dnešních středoškolských studentů by dokázal deset minut souvisle vyprávět o životě a díle Oldřicha Šuléře? Obávám se, že nikdo.